ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3099.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3099/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněných a) J. T., b) H. T., c) Vl. K., d) V. K., e) Ing. J. G., f) B. G., a g) J. H., všech zastoupených advokátem, proti povinnému B. d. K., zastoupenému advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 Nc 10097/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2006, č. j. 10 Co 112/2006-31, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2002, č. j. 28 Cm 119/2001-119, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 27. 11. 2002, č. j. 28 Cm 119/2001-129, a ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 7. 2004, č. j. Cmo 45/2003-136, bylo v souzené věci uloženo povinnému, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí učinil prohlášení vlastníka budovy, umístěné na pozemku parc. č. 1094/1 v katastrálním území M. O., obci O., jež bude obsahovat
a) označení budovy údaji podle katastru nemovitostí, číslo jednotky včetně jejího pojmenování a umístění v budově,
b) popis jednotek, jejich příslušenství, podlahovou plochu a popis jejich vybavení,
c) určení společných částí budovy, které budou společné vlastníkům všech jednotek a určení společných částí budovy, které budou společné vlastníků jen některých jednotek,
d) stanovení spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech budovy,
e) označení pozemku, který je předmětem převodu vlastnictví nebo předmětem jiných práv podle §21 zákona č. 72/1994 Sb.,
f) práva a závazky týkající se budovy, jejich společných částí a práva k pozemku, která přejdou z vlastníka budovy na vlastníky jednotek,
g) pravidla pro správu společných částí domu, popřípadě domu jako celku, včetně označení osoby pověřené správou domu.
Dále bylo stanoveno, že družstvo připojí k prohlášení půdorysy všech podlaží, popřípadě jejich schémata, určující polohu jednotek a společných částí domu a údaje o podlahových plochách jednotek. Družstvu bylo také uloženo, aby v téže lhůtě podalo návrh na vklad tohoto prohlášení do příslušného katastru nemovitostí a aby o splnění takto stanovené povinnosti informovalo každého ze žalobců, tedy oprávněných
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 3. 2005, č. j. 51 Nc 100097/2005-6, nařídil na základě tohoto exekučního titulu k vymožení nákladů nalézacího řízení 13. 225,- Kč exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil soudní exekutoru Mgr. P. F. (výrok I. a II.). Pokud se oprávnění domáhali po povinném vymožení povinnosti učinit prohlášení vlastníka budovy, návrh zamítl (výrok III.).
Poté, co bylo toto usnesení v napadeném výroku III. zrušeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2005, č. j. 10 Co 940/2005-15, s právním názorem, že výrok rozhodnutí nenahrazuje projev vůle vlastníka budovy (§161 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), okresní soud dalším usnesením ze dne 11. 11. 2005. č. j. 51 Nc 10097/2005-19, nařídil také exekuci na majetek povinného k uspokojení práv oprávněných na výše popsané nepeněžité plnění – učinění prohlášení vlastníka budovy - povinného dále zavázal podat návrh na vklad tohoto prohlášení do příslušného katastru nemovitostí a informovat o splnění této povinnosti každého z oprávněných. Provedením exekuce pověřil soudní exekutoru Mgr. P. F.
Krajský soud shora uvedeným rozhodnutím odvoláním napadené usnesení okresního soudu ze dne 11. 11. 2005 potvrdil. Dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné, neboť oprávnění se domáhají po povinném družstvu splnění těch povinností, které jsou v podkladovém rozhodnutí uvedeny pod písmeny a) až g), a že pokud povinný namítá, že prohlášení neobsahuje povinnou náležitost ve smyslu §4 odst. 2 písm. g) zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, a to pravidla pro přispívání spoluvlastníků domu na výdaje spojené se správou, údržbou a opravami společných částí domu, popřípadě domu jako celku, a že bez této náležitosti je prohlášení neplatné, zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu. Tu však již v exekučním řízení přezkoumávat nelze. Riziko, že katastrální úřad bez této náležitosti zamítne návrh na vklad prohlášení do katastru nemovitostí, spočívá na oprávněných. Dovolání proti podkladovému rozhodnutí nemá na nařízení exekuce vliv.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) popř. c) a §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., povinný namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst, 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že skutečnost, že prohlášení vlastníka neobsahuje jednu ze zákonem stanovených náležitostí, nečiní exekuční titul nevykonatelným. Podle jeho názoru exekuční titul, jímž je povinný zavázán „k vystavení právního úkonu postrádajícího povinnou zákonnou náležitost, tedy právního úkonu absolutně neplatného, který tedy nemá žádné právní účinky“, není materiálně vykonatelný a nemůže být podkladem pro nařízení exekuce. Formální výklad odvolacího soudu včetně závěru o riziku oprávněných spojeném se záporným rozhodnutím katastrálního úřadu nemůže obstát. Ukládání pokut „k vynucení vystavení neplatného právního úkonu“, resp. vytvoření možnosti k takovému počínání nezákonným nařízením exekuce, je zásadním porušením ústavně garantovaných práv, neboť vynucování vystavení neplatného prohlášení nemůže vést ke spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené usnesení včetně usnesení soudu prvního stupně zrušil.
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve změně pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) není důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., jež by činily řízení zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nímž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože je jinak dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu posouzení materiální vykonatelnosti exekučního titulu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Ze shora citovaného exekučního titulu vyplývá, že rozsah a obsah povinností povinného je v exekučním titulu stanoven přesně. Dovodil-li proto odvolací soud, že exekuční titul je materiálně vykonatelný a že exekuční soud již nemůže přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, je jeho závěr správný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Nejvyšší soud tak dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
O případných nákladech vzniklých oprávněným v dovolacím řízení rozhodne exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu