ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3325.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3325/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného m. K., zastoupeného advokátem, proti povinné M. V., pro 500,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 Nc 355/2006, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2006, č.j. 30 Co 295/2006-18, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2006, č.j. 30 Co 295/2006-18, a usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 3. 2006, č.j. 14 Nc 355/2006-6, se ruší a věc se Okresnímu soudu v Kolíně vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 28. 3. 2006, č.j. 14 Nc 355/2006-6, jímž Okresní soud v Kolíně zamítl návrh, kterým se oprávněné město domáhalo nařízení exekuce na majetek povinné k vydobytí pohledávky 500,- Kč s příslušenstvím. Po zjištění, že blok na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 11. 5. 2003, série DA/1997, D 794/2003, „není opatřen řádným označením orgánu, který rozhodnutí vydal, ani uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby včetně čitelného podpisu,“ odvolací soud uzavřel, že nesplňuje formální náležitosti požadované ustanovením §47 odst. 5 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“), a není tudíž vykonatelným exekučním titulem.
V dovolání oprávněné město v první řadě namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Podle dovolatele byl blok na pokutu opatřen razítkem orgánu, který pokutu uložil, tedy města K., s uvedením jména strážníka městské policie (B., identifikační číslo). Uvedení jména, příjmení a funkce oprávněné osoby ostatně není nezbytným formálním předpokladem vykonatelnosti pokutového bloku, jelikož tento požadavek nemá oporu v ustanovení §85 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 200/1990 Sb.“), a navíc lze oprávněnou osobu – strážníka městské policie – identifikovat podle jeho identifikačního čísla uvedeného u jeho podpisu (takový způsob identifikace je v souladu se zákonem č. 553/1991 Sb., o obecní policii). Pokud soud o vykonatelnosti pokutového bloku pochyboval, měl oprávněného vyzvat, aby případné vady odstranil.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř., §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Ten je dán tím, že (právní) otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu, respektive formálních požadavků na rozhodnutí vydaná v blokovém řízení vyřešil v rozporu s ustálenou soudní praxí.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Náležitosti rozhodnutí v blokovém řízení (bloku na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 11. 5. 2003, série DA/1997, D 794/2003) je třeba posuzovat podle právních předpisů účinných ke dni jeho vydání, tj. ke dni 11. 5. 2003.
Odvolací soud sice v odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje mimo jiné na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 775/2000, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2002 pod č. 4, avšak v konečném důsledku se jím neřídil. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že požadavky kladené na rozhodnutí vydané v blokovém řízení, jež je jako zvláštní druh řízení o přestupcích upraveno v ustanoveních §84 až §86 zákona č. 200/1990 Sb., nelze dovozovat přímo z ustanovení §47 zákona č. 71/1967 Sb., nýbrž takové rozhodnutí (blok k ukládání pokuty, blok na pokutu na místě nezaplacenou) musí – aby se jednalo o správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy) – mít obsahové a formální náležitosti vyplývající z ustanovení §85 odst. 1, §85 odst. 3 a §85 odst. 4, věty druhé, zákona č. 200/1990 Sb.; tato ustanovení je třeba považovat ve vztahu k §47 zákona č. 71/1967 Sb. a ve vztahu k §77 zákona č. 200/1990 Sb. za speciální. Rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) proto musí obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení §85 odst. 4, větě druhé, zákona č. 200/1990 Sb., a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení §85 odst. 1 tohoto zákona; nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, musí rozhodnutí v blokovém řízení (blok na pokutu na místě nezaplacenou) obsahovat též poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty (§85 odst. 3 tohoto zákona). Nesprávnost přímého užití ustanovení §47 zákona č. 71/1967 Sb. na formu rozhodnutí vydaných v blokovém řízení zdůraznil Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 912/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 8/2006 pod č. 69.
Protože odvolací soud z výše uvedeného názoru nevycházel, není jeho rozhodnutí správné. Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – napadené rozhodnutí zrušil a jelikož se důvody zrušení vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Zbývajícími výtkami dovolatele se za tohoto stavu Nejvyšší soud již nezabýval.
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu