ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.34.2008.3
sp. zn. 20 Cdo 34/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr.Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné JUDr. J. B., správkyně konkurzní podstaty úpadce K. Ř., proti povinnému R. Ř., zastoupenému advokátem, pro 176.426,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 Nc 3426/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2006, č. j. 28 Co 112/2006-34, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 9. 2005, č. j. 1 Nc 3426/2005-6, jímž Okresní soud v Mělníku nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu (nesprávně uvedeno platebního rozkazu) ze dne 21. 10. 2004, č. j. 7 C 105/2004-59, k uspokojení pohledávky ve výši 176.426.- Kč s 0,5 % úroky z prodlení od 25. 12. 2003 do zaplacení a pro náklady exekuce, exekuci a jejím provedením pověřil soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí bylo povinnému řádně doručeno uložením na poště; k uplatnění této fikce postačí, aby se povinný alespoň jeden den od uložení obsílky na poště do doby, kdy nastane fikce doručení, zdržoval v místě bydliště.
V dovolání namítá povinný, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle (§241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. s. ř.“/), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dle dovolatele byla exekuce nařízena na základě podkladového rozhodnutí, které v době podání návrhu na nařízení exekuce (a v době rozhodování soudu prvního stupně) nebylo pravomocné a tudíž ani vykonatelné, jelikož mu nebylo doručeno. Za toto podkladové rozhodnutí označuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2005, č. j. 24 Co 191/2005-115. Dovolatel dále spatřuje vadu řízení v označení exekučního titulu jako „platebního rozkazu“, neboť „žádný takový platební rozkaz neexistuje resp. povinný o jeho existenci neví a nebyl mu nikdy doručen“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, jehož právním názorem by byl soud prvního stupně vázán (jak tomu bylo v souzené věci, kdy odvolací soud zrušil původní rozhodnutí soudu prvního stupně pouze s pokynem k provedení dokazování), přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Dovolatel zpochybnil závěr, že k exekuci navržené rozhodnutí je vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, zda byl povinnému doručen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2005, č. j. 24 Co 191/2005-115. Tímto rozsudkem byl rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 10. 2004, č. j. 7 C 105/2004-59, na základě něhož byla nařízena exekuce, změněn ve výroku IV. o soudním poplatku tak, že soudní poplatek činí 1.412,- Kč, jinak byl rozsudek ve výrocích I., II. a IV. potvrzen a žalovanému (tj. povinnému R. Ř.) bylo uloženo zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení 739,- Kč.
Nesprávnost nebo neúplnost těchto skutkových zjištění lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3 a §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel odvolacímu soudu vyčítá, že okolnosti, za nichž mělo dojít k doručení rozsudku Krajského soudu v Praze nezjišťoval, a předkládá svou vlastní verzi, založenou na tvrzení, že mu rozsudek doručen nebyl.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu (tj. rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 10. 2004, č. j. 7 C 105/2004-59), učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o nevykonatelnosti vybudoval na vlastních skutkových tvrzeních (že byl v místě svého bydliště v době doručování potvrzujícího rozsudku Krajského soudu v Praze nepřítomen), odlišných od skutkových zjištění, ke kterým dospěl odvolací soud. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i odvolatelem vytýkané pochybení soudu při šetření okolností rozhodnutých pro doručení rozsudku Krajského soudu v Praze), stejně jako případné vady uvedené v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jak již bylo uvedeno výše , přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm.c) o. s. ř. založit nemohou.
Další vznesenou námitku, že exekuční titul byl označen jako platební rozkaz, by bylo opět třeba podřadit pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen pro úplnost lze konstatovat, že v tomto případě však zmíněná vada řízení ani nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí, bylo-li rozhodnutí označeno správným číslem jednacím a dnem a místem jeho vyhlášení a bylo-li účastníky bez pochybení možné dovodit, že se jedná o vykonávaný exekuční titul.
K námitce dovolatele o nesouladu mezi dnem doručení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2005, č. j. 24 Co 191/2005-115 (15. 8. 2005), a dobou uložení tohoto rozsudku u P. v M. (od 5. 8. do 22. 8. 2005), dovolací soud dodává, že určení, který den je považován za den doručení písemnosti, upravuje §50c odst. 4 o. s. ř.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle části první, hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu