ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3418.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3418/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Okresního soudu v Ostravě, proti povinnému Mgr. M. M., pro 5.800,- Kč, srážkami z důchodu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 E 580/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2006, č. j. 9 Co 1270/2006-12, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 12. 7. 2005, č. j. 91 E 580/2005-3, jímž Okresní soud v Ostravě nařídil podle svého rozhodnutí ze dne 16. 6. 2000, sp. zn. 6 T 135/98, k uspokojení pohledávky 5.800,- Kč (náklady trestního řízení) výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinného. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí měl odvolací soud za splněny, zejména uvedl, že soud je ve vykonávacím řízení vázán exekučním titulem, který nemůže jakkoli měnit, a že finanční a sociální poměry povinného jsou z hlediska správnosti usnesení soudu prvního stupně právně nevýznamné.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Popsal v něm průběh trestního řízení, v němž bylo vydáno podkladové rozhodnutí, tvrdil, že předmětného trestného činu se nedopustil a že jeho vina byla opakovaně „vyvrácena;“ náklady řízení mu proto byly „přičteny neprávem.“ Provádění „krimiexekuce“ srážkami z důchodu mu znemožňuje odejít do domova důchodců. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, podkladový rozsudek i rozhodnutí vydaná v exekučních řízeních vedených proti němu u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 E 407/2005 a sp. zn. 91 E 474/2005, a dále aby soudu prvního stupně uložil doručit České správně sociálního zabezpečení příkaz k zastavení exekučních srážek a zaplatit mu 22.092,- Kč s 10 % úrokem od listopadu 2005 do listopadu 2006.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatel netvrdí, že rozhodnutí je zásadně právně významné, a hodnocením v dovolání obsažené argumentace k takovému závěru dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem a zda právo není prekludováno.
Je výrazem ustálené soudní praxe, že v řízení o výkon rozhodnutí soud naopak není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet, nelze přihlédnout ani k (případným) vadám řízení, jež předcházely jeho vydání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62).
Výtka, jíž dovolatel poukazuje na nepříznivý dopad provádění výkonu rozhodnutí na jeho sociální situaci, není uplatněním žádného z taxativně v ustanovení §241a odst. 2, odst. 3 o.s.ř. vymezených dovolacích důvodů.
Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné však v tomto stadiu řízení náklady nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků (§146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu