ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3453.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3453/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. B., zastoupeného advokátem proti povinnému J. M., zastoupenému advokátem pro 1.808.388,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 17 E 2551/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. 6. 2006, č.j. 35 Co 43/2006-182, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 9. 2005, č.j. 17 E 2551/99-152, kterým Okresní soud v Děčíně k označeným nemovitostem udělil příklep vydražiteli (oprávněnému) a stanovil mu lhůtu k zaplacení nejvyššího podání (538.666,- Kč), na něž započetl složenou jistotu (400.000,- Kč.). Odvolací soud uzavřel, že změnou termínu dražebního jednání, s níž byly seznámeny „všechny dotčené subjekty,“ a zaplacením stanovené jistoty prostřednictvím třetí osoby, nebyl porušen zákon (§336j, §336k odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“).
V dovolání povinný namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Dražební jednání nelze „odročit na dřívější termín,“ a to ani tehdy, jsou-li subjekty, kterým se doručuje dražební vyhláška, se změnou řádně seznámeny, a je-li nový termín dražby vyvěšen na úřední desce soudu a uveřejněn způsobem předpokládaným v ustanovení §336c odst. 3 o.s.ř. Dražební vyhláška je totiž určena i zájemcům o koupi nemovitosti a osobám, které hodlají uspokojit své pohledávky při rozvrhu rozdělované podstaty; ve vztahu k nim pak změna termínu dražebního jednání na dřívější termín představuje zmaření účelu dražby. Protože jako dražitel se může jednání zúčastnit jen ten, kdo zaplatil včas jistotu, je udělení příklepu oprávněnému nezákonné; jistotu totiž zaplatila jeho manželka a jen ona mohla vystupovat jako dražitelka. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože odvolací soud usnesení o udělení příklepu nemůže zrušit (srov. §336k odst. 3 o.s.ř.), je použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (pojmově) vyloučeno a přípustnost dovolání lze vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit toliko ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci), jímž také dovolatel správnost rozhodnutí odvolacího soudu poměřuje.
Odvolací soud právní závěr o tom, že udělení příklepu vydražiteli nepředcházelo porušení zákona při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby (srov. §336k odst. 3 o.s.ř.), opřel o zjištění, podle něhož soud prvního stupně dražební jednání nařízené usnesením ze dne 26. 4. 2005, č.j. 17 E 2551/99-123, na 8. 12. 2005 změnil pouze co do termínu tak, že jednání nařídil na 8. 9. 2005, a usnesení o tom doručil oprávněnému, povinnému (který se dražby účastnil) a dalším osobám vyjmenovaným v §336 odst. 1 o.s.ř. Vyrozumění o „odročení“ dražebního jednání na 8. 9. 2005 vyvěsil soud prvního stupně 26. 5. 2005 na úřední desce a současně požádal o uveřejnění M. ú. v D., který vyrozumění o „odročení“ dražebního jednání vyvěsil na desce úřadu 6. 6. 2005 (sejmuto bylo 12. 9. 2005). Z dopisu ze dne 25. 4. 2006 zjistil, že dražební jistotu ve výši 400.000,- Kč složila před dražebním jednáním A. B. „ve prospěch manžela J. B.“
Dovolatel nezpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že ve prospěch dražitele může jistotu s účinky stanovenými v §336h odst. 2 o.s.ř. zaplatit třetí osoba. To, že v projednávaném případě tomu tak nebylo a že soud udělil v rozporu se zákonem příklep, aniž oprávněný zaplatil jistotu, představuje závěr založený na skutkových tvrzeních povinného (že A. B. při placení jistoty „jednala svým jménem a na svůj účet,“ takže dražit mohla pouze osobně, popřípadě na základě plné moci její zmocněnec) odlišných od zjištění, k němuž po provedeném dokazování dospěl odvolací soud. Kritika právního posouzení vycházející z předpokladu existence jiného skutkového základu je však pro hodnocení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. bezcenná.
Otázka, zda „dražební jednání lze odročit na dřívější termín,“ kterou dovolatel v rámci důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nabídl k přezkumu, znaky uvedené v §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. zjevně nesplňuje; odvolací soud ji totiž vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou.
Ve výroku usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášky) soud (mimo jiné) uvede čas a místo dražebního jednání (§336b odst. 2 písm. a/, §336d o.s.ř.). Tento výrok představuje rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení (§170 odst. 2, §254 odst. 1 o.s.ř.); soud jím není vázán a může jej změnit, aniž by tím byly dotčeny ostatní výroky dražební vyhlášky nebo aniž by musel – jen z důvodu změny času nebo místa – vydávat novou dražební vyhlášku. To, že informace o změně termínu dražby, se musí dostat osobám, jimž se doručuje dražební vyhláška (§336c odst. 1 o.s.ř.), a že soud musí změnu dražebního jednání promítnout i v postupech předvídaných v §336c odst. 3 o.s..ř., je nepochybné (porušení povinností v tomto směru ostatně dovolatel nevytýká).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinný na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu