Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.06.2008, sp. zn. 20 Cdo 360/2007 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.360.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.360.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 360/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. L. N., proti povinnému S. B., za účasti bývalé manželky povinného I. B., zastoupené advokátkou, prodejem nemovitostí, pro částku 182.862,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 50 E 1205/99, o dovolání I. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 25. 8. 2006, č. j. 9 Co 743/2006-234, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Usnesením ze 6. 2. 2006, č. j. 50 E 1205/99-218, okresní soud rozvrhl rozdělovanou podstatu – kromě jiného – tak, že zbytek podstaty ve výši 366.365,90 Kč se vyplatí z poloviny povinnému a z poloviny jeho bývalé manželce. K odvolání manželky povinného navrhující změnu rozhodnutí soudu prvního stupně tak, aby jí byl vyplacen celý zbytek podstaty, tedy částka 366.365,90 Kč, změnil krajský soud napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu v napadené části tak, že zbytek rozdělované podstaty, tedy celá částka 366.365,90 Kč bude vyplacena povinnému. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil – prostě – závěrem, že ustanovení §337c odst. 6 o.s.ř. bylo aplikováno nesprávně, a že tedy rozhodnutí okresního soudu muselo být v napadeném výroku změněno tak, aby „odpovídalo znění §337c odst. 6 o.s.ř. V dovolání manželka povinného namítá nesprávné právní posouzení věci, jež spatřuje v interpretaci ustanovení §337c odst. 6 o.s.ř., které by se podle jejího názoru – byly-li předmětem výkonu nemovitosti ze společného jmění manželů – „mělo vykládat šířeji“. Závěr, že zbytek rozdělované podstaty má být vyplacen nejen povinnému, ale i jeho (bývalé) manželce, dovolatelka vyvozuje ze svého účastenství ve vykonávacím řízení, v němž „má stejná práva.“ Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. f/, odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ os.ř.) není důvodné. Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že má-li výrok o výplatě zbytku rozdělované podstaty odpovídat znění ustanovení §337c odst. 6 o.s.ř., nutno rozhodnutí soudu prvního stupně změnit, jelikož zbytek rozdělované podstaty po úhradě všech pohledávek, které mají být podle pravidel rozvrhu uspokojeny, vždy náleží povinnému. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). V daném případě rozhodl odvolací soud správně, jelikož znění kogentní normy ustanovení §337c odst. 6 o.s.ř. nepřipouští jiný výklad než ten, který odpovídá jeho doslovné dikci. Jakýkoliv výklad jiný, tedy i ten, jejž dovolatelka považuje za „širší“, by byl interpretací nad rámec zákona. Z uvedeného pak plyne i závěr, že dovolatelčiny argumenty jsou nepřípadné, jelikož účastenství povinného ve vykonávacím řízení ani skutečnost, že předmětem výkonu jsou nemovitosti ze společného jmění manželů, nejsou z hlediska ustanovení §337c odst. 6 o.s.ř. právně významné. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl. Dovolatelka zůstala procesně neúspěšná, ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. června 2008 JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/18/2008
Spisová značka:20 Cdo 360/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.360.2007.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§243a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
§243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02