ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3703.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3703/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné J. S., zastoupené advokátem, proti povinnému J. K., pro 8.495,- Kč, srážkami z důchodu, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 23 E 2/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2007, č. j. 22 Co 192/2007-18, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Povinný napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým krajský soud odmítl podle ustanovení §211 a §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jeho odvolání proti usnesení ze dne 18. 1. 2007, č. j. 23 E 2/2007-5, jímž Okresní soud v Benešově nařídil podle svého usnesení ze dne 26. 5. 2006, č. j. 7 E 520/2006-14, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2006, č. j. 26 Co 536/2006-30, k uspokojení pohledávky ve výši 8.495,- Kč a pro náklady návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ve výši 5.400,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinného.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o odmítnutí odvolání pro vady v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o odmítnutí odvolání pro vady – mimo to, že není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím – není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61).
Přípustnost dovolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž dovolání ze zákona přípustné není, nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu, že proti rozhodnutí je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2001 pod č. 73, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 29 Odo 75/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 8/2002 pod č. 58).
Nejvyšší soud proto, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (srov. §241b odst. 2 o.s.ř.) a aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Povinný (dovolatel) z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněné však náklady v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. srpna 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu