ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.4052.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4052/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného P. K., zastoupeného advokátkou, proti povinnému J. C., zastoupenému advokátem, pro 138.000,- kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 46 Nc 861/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2006, č.j. 9 Co 537/2006-55, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 26. 4. 2005, č.j. 46 Nc 861/2005-26, Okresní soud v Karviné nařídil podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 20. 8. 1996, č.j. Ro 2018/96 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 1997. sp. zn. 13 Co 48/97, k vydobytí pohledávky ve výši 138.000,- Kč s 19% úroky z prodlení od 24. 4. 1996 do zaplacení, nákladů předchozích vykonávacích řízení ve věci 44 E 508/97 ve výši 8.020,- Kč, ve věci 47 E 764/2003 ve výši 4.150,- Kč a ve věci 38 E 28/97 ve výši 2.990,60,- Kč, a nákladů exekuce, exekuci (výrok I.). Jejím provedením pověřil soudního exekutora (výrok II.). Usnesením ze dne 9. 2. 2006, č. j. 46 Nc 861/2005-49, okresní soud doplnil usnesení o výrok III. tak, že v části, v níž se oprávněný domáhal nařízení exekuce podle rozhodnutí č. j. 46 E 821/99-8, k vymožení částky 2 100,- Kč a podle rozhodnutí sp. zn. 38 E 28/98 k vymožení částky 2 000,- Kč , se řízení zastavuje.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Ostravě usnesení soudu prvního stupně v napadené části (t. j. vyjma výroku o částečném zastavení řízení ve výroku III.) potvrdil. Dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné, neboť platební rozkaz byl povinnému doručen dne 4. 11. 1996, že o způsobu exekuce rozhoduje exekutor, že v případě postižení majetku, k němuž má třetí osoba právo nepřipouštějící exekuci, je právní ochrana této osoby upravena v §267 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a že finanční a majetkové poměry povinného nejsou z hlediska skutečností rozhodných pro nařízení exekuce významné.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním a namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Tvrdí, že mu exekuční titul nebyl řádně doručen a domnívá se, že doručení prostřednictvím orgánu policie ČR je doručením „nenáležitým“, na jehož základě nelze činit závěr o existenci pravomocného soudního rozhodnutí jako podkladu pro exekuční řízení. Navrhl, aby napadené usnesení, jakož i usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a vráceno soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nepřednesl a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Dovolatel předně zpochybnil závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, že platební rozkaz byl povinnému doručen do vlastních rukou prostřednictvím Policie České republiky, Obvodního oddělení v Orlové, dne 4. 11. 1996.
Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
I když povinný zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastních skutkových zjištěních odlišných od těch, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však – vzhledem k ustanovením §242 odst. 3 o. s. ř. a §241a odst. 3 o. s. ř. – způsobilými důvody dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) být nemohou.
Nedůvodná je i námitka, že doručení platebního rozkazu prostřednictvím Policie ČR nelze považovat za řádné doručení; soud mohl podle okolností doručit písemnost i prostřednictvím příslušného policejního orgánu (§45 občanského soudního řádu účinného v době doručování platebního rozkazu).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu