ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.406.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 406/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné E. T., a. s., zastoupené advokátem, proti povinné T. V., zastoupené advokátem, pro 3.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 33 Nc 964/2005, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006, č. j. 53 Co 424/2006-17, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud odmítl odvolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 11. 2005, č. j. 33 Nc 964/2005-4, kterým soud nařídil podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného notářkou, ze dne 25. 4. 2005, č. NZ 331/2005, N 401/2005, k vymožení pohledávky ve výši 3.000.000,- Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněné, které budou určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. V. P., soudního exekutora. Konstatoval, že povinná v odvolání neuplatnila žádnou ze skutečností rozhodných pro nařízení exekuce (§44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále jen „zákona č. 120/2001 Sb.“) a že její námitky se týkají pouze nesouhlasu oprávněné se způsobem vyřízení vztahu mezi účastnicemi navrhovaném povinnou.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž zpochybnila splnění zákonných podmínek pro vydání podkladového rozhodnutí. Dovolatelka uvádí, že se ve sjednané lhůtě snažila oprávněné dlužnou částku zaplatit, ale oprávněná ji nepřijala a podala návrh na nařízení exekuce. Takové jednání považuje za „účelový postup“, kdy se po ní oprávněná snaží vymoci „větší dlužnou částku než tu, ke které se v notářském zápise dovolatelka zavázala zaplatit“, a zároveň je takové jednání v rozporu s ustanovením §251 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolatelka povinnost jí podkladovým rozhodnutím uloženou splnila, ale oprávněná osoba odmítla poskytnuté plnění přijmout. Dovolatelka považuje postup soudu prvního stupně vůči své osobě za nesprávný, jelikož nařízením exekuce ji vznikla povinnost zaplatit náklady exekuce a náklady oprávněné související s exekučním řízením. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že povinná svou povinnost neplnila, dlužnou částku nezaplatila a oprávněnou ani nijak nekontaktovala. Navrhla, aby bylo dovolání Nejvyšším soudem odmítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Usnesení, kterým odvolací soud odmítl podle §44 odst. 10, věty druhé, zákona č. 120/2001 Sb. odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, proto, že – na rozdíl od jiných skutečností – neobsahovalo „skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce,“ je rozhodnutím ve věci samé; z hlediska materiálního jde vlastně o potvrzení usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.). Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, ale hodnocení argumentace v dovolání obsažené vede k závěru, že o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), v dané věci nejde.
Při věcném posuzování návrhu na nařízení exekuce soud zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni a zda právo není prekludováno. Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí se soud nezabývá tím, zda povinnost uložená povinnému rozhodnutím (jiným titulem) byla splněna, případně z jakých důvodů splněna být nemohla; v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného. Dobrovolné splnění povinnosti ještě před nařízením exekuce je důvodem k jejímu zastavení (§268 odst. l písm. g/ o. s. ř.) a má i vliv na rozhodování o nákladech exekuce.
Napadené rozhodnutí je tudíž v souladu se standardní judikaturou; podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu