ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.4136.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4136/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinné \" A. K. \", s. s r. o. (spol. s r.o.), zastoupené advokátem, pro 173.274,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. E 2125/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2005, č. j. 21Co 368/2005-19, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 6. 2001, č. j. E 2125/2001-5, jímž soud nařídil podle platebního výměru V. z. p. Č. r., O. p. VZP H. K., ze dne 4. 12. 2000, č., k vymožení pohledávky ve výši 173.274,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Podle odvolacího soudu právo oprávněné vymáhat dlužné pojistné promlčeno není, neboť pětiletá promlčecí lhůta podle §16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), dosud neuplynula – platební výměr nabyl právní moci dnem 20. 1. 2001 a návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl podán dne 4. 6. 2001.
Povinná napadla usnesení dovoláním, v němž uvádí, že napadená rozhodnutí jsou starší deseti let a pouze opatřená novými jednacími čísly, považuje vymáhané pohledávky za promlčené a v nich uvedené částky za nesprávně vypočtené, a to především proto, že jsou počítány „penále z penále“. Opakuje tak námitku, že „podklady, na základě kterých byly vydány exekuční tituly jsou nezákonné a nemohou a ani nejsou podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení těchto pomyslných částek“. Daný postup chápe jako „zneužití státní moci proti podnikatelskému subjektu“, kdy jednání proběhlo bez jeho účasti, čímž bylo porušeno právo rovného postavení před soudy.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a ani hodnocením námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud – z hlediska jeho věcného posouzení – zkoumá, zda rozhodnutí (jiný exekuční titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno oprávněným orgánem, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§263 odst. 1 o. s. ř.), zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem (§263 odst. 2 o. s. ř.), zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný (§264 odst. 1 o. s. ř.). Při výkonu rozhodnutí není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, poř. č. 62, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2000, poř. č. 4, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2005, poř. č. 58).
Ve stanovisku Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod č. 21, str. 525, bylo vyloženo, že při nařízení výkonu rozhodnutí se soud nezabývá promlčením vymáhané pohledávky; námitka promlčení je relevantní a přísluší o ní rozhodovat pouze v řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Námitkou, že jí byla odňata možnost řádně jednat před soudem, uplatňuje dovolatelka zmatečnost podle §229 odst. 3 o. s. ř., jež však není dovolacím důvodem vůbec a soud k ní vzhledem k nepřípustnosti dovolání nemůže přihlížet ani podle §242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinný na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2008
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu