ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.4568.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4568/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. L., proti povinné M. K., zastoupené advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 0 E 2225/99, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2007, č.j. 30 Co 263/2007-108, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha – východ usnesením ze dne 20. 2. 2007, č.j. 0 E 2225/99-78, uložil povinné za porušení povinnosti „zdržet se zastínění pozemku oprávněného č. parcely 317/7 v k.ú. S.“ (k jejímuž splnění byl podle jeho rozsudku ze dne 30. 9. 1986, sp. zn. 4 C 500/84, nařízen výkon rozhodnutí usnesením téhož soudu ze dne 26. 6. 2001, č.j. E 2225/99-11) další pokutu ve výši 100 000,- Kč.
Krajský soud shora uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a uložil povinné zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.550,- Kč.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v něm namítá, že pokuta je nepřiměřená a že stromy, které mají stínit oprávněného sousední pozemek nelze pokácet, ale lze je jen pravidelně prořezávat. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že návrh na uložení pokuty zamítne.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v dané věci nejde.
Podle §238, §238a a §239 o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť usnesení o uložení či neuložení další pokuty podle §351 odst. 1 o. s. ř. – na rozdíl od usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a s tím spojeným uložením první pokuty – není vyjmenováno v taxativních výčtech těchto ustanovení.
Dovolání nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1, 3 o. s. ř., protože tato ustanovení jsou v řízení o výkon rozhodnutí uplatnitelná toliko prostřednictvím §238a odst. 1 a 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod č. 233).
Na nepřípustnosti dovolání nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle kterého dovolání proti němu je přípustné, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že ve věci samé byla řešena otázka zásadního právního významu; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. tedy odmítl, aniž by se zabýval přiměřeností výše uložené pokuty a dále otázkou možnosti splnění uložené povinnosti, jež má své místo až v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že oprávněnému náklady v tomto stádiu řízení (podle obsahu spisu) nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu