ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.46.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 46/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného L. b. d. P. proti povinnému J. N., prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. E 135/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 23. 3. 2005, č. j. 20 Co 585/2004-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení z 2. 5. 2002, č. j. E 135/2002-16, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí. S odvolací námitkou absence vykonatelného exekučního titulu, odůvodněnou tvrzením, že se povinný v době náhradního doručování ve svém bydlišti nezdržoval, se odvolací soud (s odkazem na spis nalézacího soudu a na své usnesení z 29. 7. 2003, č.j. 20 Co 158/2003-47, jímž rozhodl jinou exekuční věc týchž účastníků, kde povinný uplatnil tutéž námitku, a kdy odvolací soud po provedení a zhodnocení důkazů výslechem svědků dovodil, že povinný se v době doručování /téhož titulu/ na adrese uvedené na obálce zásilky zdržoval) závěrem, že toto tvrzení povinný – a to ani výpověďmi svědků L. a P. – neprokázal. Námitku započtení odvolací soud kvalifikoval jako (ve stadiu nařízení výkonu) nerelevantní, uplatnitelnou teprve v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g) o.s.ř.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (aniž však vysvětluje, v čem by měl spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí), povinný uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Vadu, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, povinný spatřuje v tom, že odvolací soud – „namísto provedení navrhovaného dokazování“, jímž měla být dokázána „vadnost exekučního titulu pro nesplnění podmínek pro tzv. náhradní doručení“ – „se spokojil s citací obsahu jiných rozhodnutí, v nichž však navrhované dokazování rovněž nebylo provedeno.“ V této souvislosti povinný v dovolání navrhl doplnění dokazování o výslechy dalších tří svědků, jimiž chtěl prokázat své tvrzení, že se v době doručování exekučního titulu zdržoval mimo své trvalé bydliště. Nesprávné právní posouzení věci pak podle povinného, odvolávajícího se na „R 29/1991 a R 50/1996“ spočívá i v tom, že odvolací soud nepřihlédl k jeho námitce započtení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanoveni §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Povinný se otázkou přípustnosti dovolání blíže nezabýval, a proto argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesl; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Zpochybnil-li dovolatel závěr, že k exekuci navržené rozhodnutí je vykonatelné, jde o závěr právní, jehož přezkum v dovolacím řízení je možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že se povinný v době doručení podkladového rozsudku na adrese uvedené na obálce zásilky zdržoval. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat pouze prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3 o.s.ř., případně §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.; ty však jsou k založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilé.
Pokud jde o návrh na výslech dalších tří svědků, ten je v rozporu s ustanovením §241a odst. 4 o.s.ř., podle něhož v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Směřuje-li dovolání také proti hodnocení důkazů odvolacím soudem (napadené rozhodnutí „se spokojilo…“, viz bod III. a/ in fine dovolání), pak jde o výtku, jež není uplatnitelná žádným z taxativně (v ustanovení §241a odst. 2, 3 o.s.ř.) vymezených dovolacích důvodů.
Závěr odvolacího soudu, že námitka započtení je relevantní teprve v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g) o.s.ř., je v souladu se standardní judikaturou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR č. 9, ročník 1965 pod č. 69); naopak dovolatelův poukaz na výše uvedené judikáty je nepřípadný, jelikož první z nich se vztahuje výslovně právě k řízení o zastavení výkonu, nikoli tedy k jeho nařízení, a druhý nepojednává o řízení vykonávacím, nýbrž nalézacím.
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinný na ně nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr.Vladimír Mikušek,v.r. předseda senátu