ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.465.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 465/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněného P. Ž., proti povinné A. N., pro částku 2.050,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 Nc 1329/2005, o dovolání povinné a M. N. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře z 27. 10. 2006, č. j. 15 Co 594/2006-84, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 11. 9. 2006, č. j. 3 Nc 1329/2005-76, kterým okresní soud zrušil své usnesení z 9. 8. 2006, č. j. 3 Nc 1329/2005-70, jímž zástupcem povinné pro řízení o dovolání proti usnesení téhož krajského soudu z 30. 11. 2005, č. j. 15 Co 717/2005-35 (o nařízení exekuce) ustanovil advokáta JUDr. J. K. (výrok I.), a kterým zamítl (další) žádost povinné o ustanovení advokáta (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podali povinná a její manžel M. N. (posouzeno podle obsahu jejich podání, směřujícího proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, jehož „přehodnocení žádali“) dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v dané věci nejde.
Podle §238, §238a a §239 o.s.ř. dovolání přípustné není, neboť usnesení týkající se ustanovení zástupce podle §30 o.s.ř. (a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno či změněno) v taxativních výčtech těchto ustanovení obsaženo není.
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §237 odst. 1 o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, příp. usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/1997 pod č. 88).
Tento závěr s sebou nese posouzení dovolání jako nepřípustného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 9/2003 pod č. 15), Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř. (a ve vztahu k manželovi povinné jako druhému dovolateli také podle §218 písm. b/ o.s.ř., jelikož není účastníkem exekučního řízení /§255 odst. 1 o.s.ř./) odmítl, aniž se přitom zabýval nedostatkem povinného zastoupení dovolatelů (§241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.).
Protože se tímto rozhodnutím řízení nekončí, o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto nebylo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu