ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.484.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 484/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) C. (L.) a. s., a b) O. H. K., a.s., proti povinnému Š. G., zastoupenému advokátem, za účasti manželky povinného M. G., prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 E 405/95, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 4. 10. 2006, č. j. 25 Co 165/2006-358, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II.. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 28. 4. 2005, č. j. 7 E 405/95-302, jímž okresní soud udělil příklep vydražiteli Ing. M. J. k tam specifikovaným nemovitostem. Odvolací soud uzavřel, že dražební jednání (č. l. 290) nařízené na 17. 3. 2005 dražební vyhláškou z 27. 12. 2004 (č. l. 267), potvrzenou usnesením krajského soudu z 31. 1. 2005 (č. l. 287), se nekonalo, jelikož se k němu nikdo nedostavil (okresní soud konstatoval, že povinnému /který se dostavil po vyhlášení usnesení o odročení dražebního jednání/ nebylo doručeno usnesení odvolacího soudu o potvrzení dražební vyhlášky), takže jednání bylo – bez projednání věci – odročeno na 28. 4. 2005 (č. l. 296), kdy byl vydražiteli udělen příklep, že tedy nešlo o tzv. další dražbu ve smyslu §336m o.s.ř., ale – protože první dražba nebyla bezúspěšná, nýbrž pouze odročená pro absenci účastníků – o dražbu jedinou, pro jejíž konání se neuplatní tříměsíční lhůta předepsaná ustanovením §336m odst. 1 o.s.ř.
V dovolání (zásadní právní význam přisuzuje otázce, zda „byly dány zákonné důvody pro odročení dražebního jednání, a v případě, že by tyto naplněny nebyly, zda odročené dražební jednání splňovalo podmínky pro uskutečněnou dražbu“) povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v tom, že podle ustanovení §119 o. s. ř. může být jednání odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny, zatímco v daném případě měl okresní soud „pouze nejistotu o doručení usnesení krajského soudu povinnému, aniž by tuto skutečnost blíže ověřil“. Jestliže tedy soud jednání odročil, aniž pro to měl důvod předepsaný ustanovením §119 o.s.ř., šlo o opakovanou dražbu, pro niž však nebyly splněny zákonné podmínky vyžadované ustanovením §336m o.s.ř.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Povinný sice argument ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu přednesl, k závěru o splnění této podmínky však dospět hodnocením námitek v dovolání obsažených nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek, tedy otázek významných pro posouzení, zda jsou splněny všechny zákonem předepsané předpoklady pro udělení příklepu, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
V daném případě totiž skutečně o tzv. další dražební jednání po předchozí bezúspěšné dražbě, tedy o procesní institut upravený ustanovením §336m o.s.ř., nejde. Z protokolu ze 17. 3. 2005 (č. l. 290) totiž jednoznačně plyne, že jednání nařízené na 10.00 hod. neproběhlo, jelikož ihned před jeho zahájením okresní soud zjistil, že se k němu „nikdo nedostavil“, takže – poté, co konstatoval, že „do okamžiku zahájení dražebního jednání nebylo povinnému doručeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (č. l. 287) – prohlásil usnesení, jímž jednání odročil na 28. 4. 2005. Teprve poté, co byla protokolace skončena a protokol v 10.15 hod. soudkyně podepsala, dostavil se povinný, jenž v 10.20 hod. svým podpisem stvrdil, že bere na vědomí termín dražebního jednání odročeného na 28. 4. 2005. Za tohoto stavu nelze dovodit, že by dražba ze 17. 3. 2005 byla – řečeno slovy ustanovení 336m o.s.ř. – bezúspěšná a že by tak nebyly splněny podmínky – zejména tříměsíční lhůta – předepsané ustanovením §336m o.s.ř. pro tzv. další dražební jednání.
Pokud jde o dovolatelem tvrzené nesplnění podmínek vyžadovaných pro odročení jednání ustanovením §119 o.s.ř., tato – případná – vada řízení je uplatnitelná jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jenž je ovšem – viz výše – k založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilý.
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněným, jež by jinak měli podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok shora uvedený.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu