ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.4893.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4893/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné Z. p. M. v. Č. r., povinnému M. H., za účasti S. H., o rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 Nc 4121/2004, o dovolání soudního exekutora, zastoupeného advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. června 2007, č. j. 25 Co 189/2007-98, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 22. února 2007, č. j. 7 Nc 4121/2004-87, rozhodl, že z rozdělované podstaty ve výši 751 502,- Kč se zčásti uspokojí přihlášená pohledávka H. b., a. s., zajištěná smluvním zástavním právem. Současně deklaroval, že pro nedostatek finančních prostředků nebudou zbývající přihlášené pohledávky, pohledávka oprávněné, k jejímuž uspokojení byla exekuce nařízena, ani pohledávka soudního exekutora uspokojeny. Soud prvního stupně uzavřel, že přihlášená pohledávka H. b., a. s., představující pohledávku ze smlouvy o hypotečním úvěru, zajištěná smluvním zástavním právem, spadá do druhé skupiny podle §337c odst. 1 písm. b) o. s. ř., a má tedy nejvýhodnější pořadí. K jejímu plnému uspokojení ovšem rozdělovaná podstata nestačila, proto byla pohledávka uspokojena pouze částečně, a to ve výši 751 502,- Kč. Méně výhodné pořadí měly pohledávka soudního exekutora představující náklady exekuce, pohledávka oprávněné, k jejímuž uspokojení byla exekuce nařízena, a přihlášená pohledávka OSSZ J., zajištěná soudcovským zástavním právem, spadající do třetí skupiny podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., a přihlášené pohledávky věřitelů F. ú. J. a OSSZ J., jenž nebyly zjištěny zástavním právem, patřící do skupiny podle §337c odst. 1 písm. e) o. s. ř., proto se na ně z rozdělované podstaty nedostalo ničeho.
O odvolání soudního exekutora, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. června 2007, č. j. 25 Co 189/2007-98, tak, že napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil; současně nepřiznal účastníkům řízení právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu k výkladu exekučního řádu ze dne 1. ledna 2000, sp. zn. Cpjn 200/2005, se pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce uspokojí stejně jako pohledávka oprávněného tj. ve třetí skupině podle §337 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal soudní exekutor včas dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (jde o věc, která je odvolacím soudem rozhodována rozdílně). Dovolání odůvodnil poukazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud pochybil pokud v posuzovaném případě dospěl k závěru, že se pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce řadí (podle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005) do třetí skupiny podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. k pohledávce oprávněného. Rozhodovací praxe odvolacího soudu není v tomto směru jednotná; v předchozím rozhodnutí v obdobné právní věci tento soud postupoval tak, že pohledávku soudního exekutora, rovněž s poukazem na stanovisko Nejvyššího soudu, zařadil do skupiny k přihlášené pohledávce zástavního věřitele, jenž prodejem zástavy (nemovitosti) získal majetkový prospěch. Tento postup soudu považuje dovolatel za daleko praktičtější. Soudní exekutor by jinak v podstatě zdarma vykonával činnost směřující ke zpeněžení zástavy, jejíž náklady by musel zástavní věřitel v případě vlastního postupu (podle zákona o dobrovolných a nedobrovolných dražbách) hradit dražebníkovi. Pokud tedy soudní exekutor v rámci exekučního řízení zpeněžuje nemovitost, na níž vázne zástavní právo, měla by být jeho pohledávka na nákladech exekuce zařazena v rámci rozvrhu do skupiny k pohledávce zástavního věřitele, který zpeněžením nemovitosti získá finanční prospěch. V posuzovaném případě měla být ovšem pohledávka soudního exekutora zařazena k pohledávce zástavního věřitele (Hypoteční banky, a. s.) především proto, že tento věřitel byl usnesením soudního exekutora (proti němuž věřitel nepodal žádný opravný prostředek) přibrán do exekučního řízení jako účastník řízení na straně oprávněné, a to poté, co bylo zjištěno, že podal proti povinnému návrh na nařízení exekuce po právní moci exekučního příkazu nařizujícího prodej nemovitostí v posuzované věci. Tato okolnost byla pro zařazení pohledávky soudního exekutora v rámci rozvrhu zásadní, soudy se jí však nijak nezabývaly. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozhodnutí okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žádný z účastníků řízení se k dovolání soudního exekutora nevyjádřil.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, předvídané ustanovením §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Ačkoliv dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam v dovolání přednesl, jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
V dovolatelem nastolené otázce byla rozdílná rozhodovací praxe nižších soudů sjednocena stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině (§337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.), protože je svou povahou připodobnitelná k pohledávce oprávněného (nákladů oprávněného). S ohledem na tyto závěry je třeba ve vztahu k posuzované věci připomenout, že usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 15. 6. 2004, č. j. 7 Nc 41421/2004-4, byla nařízena exekuce k návrhu oprávněné Z. p. M. v. Č. r. k uspokojení její pohledávky vůči povinnému M. H. a provedením exekuce byl pověřen Mgr. J. F. Toto usnesení nabylo právní moci dne 17. 11. 2004 a teprve poté (dne 9. 12. 2004) byla usnesením Okresního soudu v Jičíně, č. j. 3 Nc 4371/2004-4, nařízena další (v pořadí druhá) exekuce, a to na návrh dalšího oprávněného – Č. h. b., a. s. Ta okolnost. že soudní exekutor později svým usnesením ze dne 15. 12. 2004,. č. j. Ex 406/2004, rozhodl podle §335 odst. 2 o. s. ř. o přistoupení dalšího oprávněného (býv. Č. h. b., s. s.) do řízení v této věci nic nemění na tom, že exekuce byla jako první nařízena k návrhu oprávněné Z. p. M. v. Č. r. S ohledem na tyto skutečnosti nemůže být v posuzované věci pohledávka soudního exekutora v rozvrhu rozdělované podstaty zařazena do žádné jiné skupiny podle §337c odst. 1 o. s. ř., tj. např. k pohledávce z hypotečních úvěrů nebo části těchto pohledávek sloužící ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů /podle §337c odst. 1 písm. b) o. s. ř., jak nesprávně namítal dovolatel/ ani k pohledávce nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby /§337c odst. 1 písm. a) o. s. ř./. Protože dovolací soud nemá důvod jakkoli se odchýlit od právního názoru vysloveného ve výše označeném stanovisku, je i rozhodnutí odvolacího soudu v posuzované věci správné.
Námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (dovolatel tento dovolací důvod ostatně uplatnil pouze formálně, když v podstatě neuvedl žádné konkrétní námitky, které by jej měly naplňovat) potom nejsou samy o sobě způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne k vadě podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné. To ale není posuzovaný případ dovolatele.
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. srpna 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu