ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.4983.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4983/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné A. P., zastoupené advokátem, proti povinnému Z. d. P. R., zastoupenému advokátkou, pro částku 69 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. Nc 5295/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. března 2006, č. j. 9 Co 868/2005-26, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud výše citovaným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 10. ledna 2005, č. j. Nc 5295/2004-10, kterým okresní soud nařídil podle platebního rozkazu tohoto soudu ze dne 17. srpna 2004, č. j. 14 C 1665/2003-16, k vydobytí pohledávky povinného ve výši 69 000,- Kš s 8% úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 5 000,- Kč od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2001, s 8% úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 18 000,- Kč od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2002, se 7% úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 5 000,- Kč od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2002, se 7% úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 18 000,- Kč od 1. ledna 2003 do 31. prosince 2003, s 3,5% úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 5 000,- Kč od 1. ledna 2003 do 31. prosince 2003, s 3,5% úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 18 000,- Kč od 30. prosince 2003 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 17 760,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil Mgr. Z. P., soudního exekutora. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že i přes poněkud nepřesné označení povinného nejsou pochybnosti o jeho dostatečné identifikaci.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný včas dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání odůvodnil poukazem na §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., s tím že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel předně namítl, že v exekučním titulu je jako žalovaný označen neexistující subjekt - „Z. d. P.“, což jej činí materiálně nevykonatelný. Vadu v označení účastníka řízení může soud opravit toliko postupem podle §164 o. s. ř. V posuzovaném případě ovšem odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul je materiálně vykonatelný, protože s ohledem na souvislosti případu (rozhodnutí bylo doručeno dovolateli a ten jeho doručení nezpochybňoval) lze jako povinného identifikovat dovolatele. V záhlaví napadeného rozhodnutí navíc odvolací soud bez jakéhokoli procesního úkonu opravil označení povinného (v rozporu s návrhem oprávněné) a Okresní soud v Lounech opravným usnesením ze dne 9. května 2006, č. j. Nc 5295/2004-31, tuto změnu (fakticky provedenou již napadeným rozhodnutím) bezprostředně poté formálně potvrdil. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání povinného nevyjádřila.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, předvídané ustanovením §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Ačkoliv povinný argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam v dovolání přednesl, jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce (§38 zákona č. 120/2001 Sb.) zahrnuje to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda exekuce je navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce (výkon rozhodnutí) nařízená nebo navržená jiným způsobem a zda právo není prekludováno.
Exekuční titul je materiálně vykonatelný (§40 zákona č. 120/2001 Sb.) tehdy, obsahuje-li označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon (exekuce) nařízen, a určení lhůty ke splnění povinnosti. Konstantní soudní praxe (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod č. 25, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/1999 pod č. 62) přitom zastává názor, že případné vady v označení účastníků řízení v rozhodnutí, podle kterého byl navržen výkon (exekuce), nejsou na újmu jeho vykonatelnosti, je-li možné z něj bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost. V posuzované věci odvolací soud dospěl k závěru, že subjektem, jemuž exekuční titul ukládá povinnost, je bez jakýchkoli pochybností dovolatel – tj. Z. d. P.. Vycházel přitom z doplnění (zpřesnění) návrhu oprávněné ze dne 23. prosince 2004 (č. l. 6), kde povinného označila jako „Z. d. P. R.,“ (soud prvního stupně doplnění návrhu oprávněné do usnesení o nařízení exekuce nepromítl – č. l. 10), ale též z dalších souvislostí případu (dovolatel přebíral v průběhu nalézacího i exekučního řízení bez námitek veškerou poštu adresovanou správně do vlastních rukou povinného z exekučního titulu). Na základě těchto skutečností potom odvolací soud uzavřel, že v posuzované věci je exekuční titul materiálně vykonatelný (str. 3 - 4 napadeného rozhodnutí). S tímto jeho závěrem se plně ztotožňuje také Nejvyšší soud. K dovolací námitce povinného ohledně opravného usnesení ze dne 9. května 2006, č. j. Nc 5295/2004-31, kterým okresní soud opravil v záhlaví usnesení tohoto soudu ze dne 10. ledna 2005, č. j. Nc 5295/2004-10, označení povinného na „Z. d. P. R.,“ je třeba připomenout, že Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. května 2007, č. j. 12 Co 621/2006-41, toto usnesení zrušil, když vyložil, že nepřesnost v označení povinného odstranil odvolací soud již ve svém usnesení ze dne 23. března 2006, č. j. 9 Co 868/2005-26 (napadené rozhodnutí) a předpoklady pro opravu rozhodnutí proto nebyly dány.
Námitky podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nejsou samy o sobě způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne k vadě podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné; o takový případ se však v posuzované věci nejedná.
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. května 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu