ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5128.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5128/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. s. s. z., proti povinnému L. C., zastoupenému advokátem pro částku 23 484,- Kč, srážkami z důchodu povinného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 45 E 37/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2005, č. j. 17 Co 212/2005-46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 17. února 2005, č. j. 45 E 37/2005-4, jímž obvodní soud nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Č. s. s. z. ze dne 27. června 2002, č. j. 380511017, k vydobytí pohledávky ve výši 23 484,- Kč, výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinného, který mu přísluší od oprávněné, a účastníkům nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že podkladové rozhodnutí se stalo vykonatelným, neboť obviněným uplatněný opravný prostředek nebyl shledán úspěšným.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí je v rozporu s ustálenou soudní judikaturou. Dovolání bylo podáno z důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel namítl, že proti rozhodnutí oprávněné, které je v posuzované věci podkladovým titulem, podal ve stanovené lhůtě opravný prostředek, označený jako „žádost o opravný prostředek“, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Doložka, která osvědčuje právní moc a vykonatelnost podkladového rozhodnutí tak byla na rozhodnutí oprávněnou vyznačena nesprávně. Odvolací soud se těmito námitkami dovolatele ale nijak nezabýval. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání povinného uvedla, že dovolání nepovažuje za důvodné. Rozhodnutí, které je v posuzované věci podkladovým titulem, bylo vydáno 27. června 2002 a povinnému bylo doručeno dne 15. července 2002. Protože proti rozhodnutí nebyl podán opravný prostředek (odvolání), nabylo rozhodnutí po 30-ti dnech od doručení právní moci a stalo se i vykonatelným. Podání povinného ze dne 26. července 2002 bylo oprávněnou posouzeno jako žádost o prominutí vrácení dlužné částky, a jako žádost bylo toto podání také vyřízeno (ministr práce a sociálních věcí rozhodl tak, že žádosti povinného nevyhověl); o výsledku byl povinný informován.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Ačkoliv povinný argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam v dovolání přednesl, jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vyslovil, že v řízení o výkonu rozhodnutí již nelze podkladový titul věcně přezkoumávat a nelze přihlédnout ani k (případným) vadám řízení jež předcházely jeho vydání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62). Věcné posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§261 a násl. o. s. ř.) zahrnuje pouze to, zda titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda – jde-li o vymožení peněžitého plnění – je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo exekuce prováděná jiným způsobem a zda právo není prekludováno.
K dovolací námitce povinného spočívající v tvrzení, že podkladový titul napadl opravným prostředkem lze uvést, že z obsahu spisu taková skutečnost nevyplývá. Je totiž zřejmé, že povinný přes řádné poučení o možnosti podat návrh na přezkoumání rozhodnutí u příslušného krajského soudu (Městského soudu v Praze) tak vůbec neučinil (srov. č. l. 8 spisu). Jeho podání (č. l. 9) pak bylo jako „žádost o prominutí vrácení, resp. snížení vrácení přeplatku starobního důchodu“ vyřízeno rozhodnutím ministra práce a sociálních věcí ze dne 30. června 2003 (č. l. 13).
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě neúspěšného dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. května 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu