ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5143.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5143/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Slovenské republiky – Ministerstva obrany Slovenské republiky, Úřadu právních služeb, proti povinnému M. K., pro částku 2 432,- Sk, srážkami ze mzdy povinného, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 93 E 788/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2007, č. j. 56 Co 259/2007-9, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2007, č. j. 56 Co 259/2007-9, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. dubna 2007, č. j. 93 E 788/2006-2, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení, kterým okresní soud zamítl návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí (o povinnosti nahradit škodu, vydaného dne 16. září 1998 velitelem V. ú. v T., pod č. j. 205/98). Odvolací soud uzavřel, že vykonatelnost předmětného rozhodnutí nelze dovodit ani ze zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, jelikož služební orgán – velitel vojenského útvaru rozhodující podle ustanovení §163 odst. 1 a 3 zákona č. 370/1997 Z. z. SR, o vojenské službě, není justičním orgánem.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná, jednající svým zaměstnancem JUDr. R. M. (pověřeným k takovému jednání statutárním orgánem – ministrem) s právnickým vzděláním ukončeným na Právnické fakultě Univerzity K. v B. dne 17. prosince 1979 rigorózní zkouškou, dovolání, ve kterém namítla nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., potom spatřuje oprávněná v závěru odvolacího soudu, že k výkonu navržené rozhodnutí nelze vykonat ani podle zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam /§237 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř./, daný tím, že otázka, zda rozhodnutí služebního orgánu cizího státu (řečeno dikcí ustanovení §163 odst. 1 zákona č. 370/1997 Z. z. SR ve znění pozdějších předpisů), v daném případě rozhodnutí velitele vojenského útvaru, je vykonatelné na území České republiky podle ustanovení §63 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, byla vyřešena v rozporu s judikaturou.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř./, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s .ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že takové rozhodnutí velitele vojenského útvaru není vykonatelné ani podle zákona č. 97/1963 Sb.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle ustanovení §63 zákona č. 97/1963 Sb. rozhodnutí justičních orgánů cizího státu ve věcech uvedených v §1, stejně jako cizí soudní smíry a cizí notářské listiny v těchto věcech mají v Československé socialistické republice účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a byla-li uznána Československými orgány.
Nejvyšší soud již vyslovil (srov. usnesení ze dne 25. září 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, a usnesení ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. 20 Cdo 2584/2007) že rozhodnutí velitele vojenského útvaru (jež ostatně znal československý a zná i český právní řád), kterým byl voják zavázán (v řízení nikoli správním, nýbrž zvláštním, a to podle ustanovení §161 a násl. zákona NR SR č. 370/1997 Z. z.) k zaplacení náhrady škody, nelze kvalifikovat jako akt aplikace práva učiněný při výkonu státní či jiné veřejné správy, ale že jde o rozhodnutí v majetkové, tedy občanskoprávní (§1 zákona č. 97/1963 Sb.), a tudíž soukromoprávní věci; rozhodnutí takového – byť jiného než justičního – orgánu cizího státu nutno tedy ve výše uvedeném smyslu klást naroveň rozhodnutím vydávaným orgány justičními (§63 zákona č. 97/1963 Sb.), a odtud pak plyne i kladná odpověď na otázku, zda je takové rozhodnutí – ač nejustičního – orgánu cizího státu (nebrání-li tomu další podmínky předepsané ustanoveními §64 až 66 zákona č. 97/1963 Sb., o kterýžto případ ovšem v posuzované věci nejde) vykonatelné podle zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním.
Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá /§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), aniž se musel zabývat dalšími argumenty dovolání, podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
V novém usnesení soud prvního stupně rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. února 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu