ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5301.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5301/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné S. M. L., zastoupené advokátem, proti povinnému V. H., zastoupenému advokátem, pro částku 12 000 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 12 Nc 5334/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2007, č. j. 30 Co 203/2007-68, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 21. dubna 2006, č. j. 12 Nc 5334/2006-53, jímž okresní soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. června 1999, č. j. 22 Sm 33/99-8, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. ledna 2002, č. j. 23 Cm 51/2001-82, k vydobytí pohledávky ve výši 12 000 000,- Kč s 6 % úrokem z prodlení od 1. února 1999 do zaplacení, kterou je povinný povinen plnit společně s R. A., M. Z. a G. D. spol. s. r. o., pro náklady předcházejícího řízení ve výši 480 000,- Kč, které je povinný povinen hradit společně s R. A., M. Z. a G. D. spol. s. r. o., a 123 300,- Kč, které je povinný povinen hradit společně s M. Z., a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. K. K., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl mimo jiné k závěru, že námitka odvolatele (povinného) spočívající v tvrzení, že došlo k zániku vymáhaného práva započtením, by mohla být relevantně uplatněna až jako důvod k zastavení (částečnému zastavení) exekuce, avšak nejde o skutečnost rozhodnou pro nařízení exekuce.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání odůvodnil poukazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel předně namítl, že v posuzované věci byla nařízena exekuce přesto, že pohledávka zanikla a nemůže tak již být na povinném vymáhána. K zániku pohledávky došlo ještě za právního předchůdce oprávněné (E. a. s.), a to dne 16. srpna 2004 jednostranným započtením. Dovolatel dále namítl, že ze smlouvy, z níž vymáhaný závazek vznikl, přestal být vázán, když se souhlasem oprávněné (E. a. s.) uzavřel s T. N. smlouvu o přistoupení k dluhu, smlouvu o převzetí dluhu a poté na něj převedl i nemovitost, na níž vázne zástavní právo, zajišťující pohledávku ze smlouvy. I proto nelze na povinném plnění ze smlouvy vymáhat.
Oprávněná se k dovolání povinného nevyjádřila.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění dalších předpisů, (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, předvídané ustanovením §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Povinný argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam v dovolání nepřednesl, a ani hodnocením námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Pokud dovolatel namítl, že vymáhání pohledávky je neoprávněné (povinný není zavázán ze smlouvy o úvěru, z níž závazek vznikl), Nejvyšší soud již v mnoha svých rozhodnutích vyslovil, že v exekučním řízení již nelze exekuční titul věcně přezkoumávat a nelze přihlédnout ani k (případným) vadám řízení, jež předcházely jeho vydání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62). Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda – jde-li o vymožení peněžitého plnění – je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo exekuce prováděná jiným způsobem a zda právo není prekludováno (§261 a násl. o. s. ř., §38 zákona č. 120/2001 Sb.).
Námitka dovolatele, že vymáhaný nárok zanikl v důsledku jednostranného započtení pohledávek mezi E. a. s. (oprávněné byla pohledávka smluvně postoupena) a povinným, může být významná a přísluší o ní rozhodovat pouze v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle §268 odst. 1 písm. g) nebo h) o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. srpna 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR č. 9, ročník 1965 pod. č. 69). Závěr odvolacího soudu, že ve stádiu nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) se touto námitkou zabývat nelze, je proto v souladu s ustálenou soudní praxí.
Námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (dovolatel tento dovolací důvod uplatnil pouze formálně, když v podstatě neuvedl žádné konkrétní námitky, které by jej měly naplňovat) samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne k vadě podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné; o takový případ se však v posuzované věci nejedná.
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. června 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu