ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5475.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5475/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného m. J. n. N., proti povinné V. Ž., pro částku 30 858,- Kč s příslušenstvím, přikázáním jiné peněžité pohledávky povinné, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 21 E 366/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. července 2007, č. j. 35 Co 493/2007-15, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. července 2007, č. j. 35 Co 493/2007-15, a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 16. dubna 2007, č. j. 21 E 366/2005-10, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 16. dubna 2007, č. j. 21 E 366/2005-10, jímž okresní soud zastavil výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky povinné, nařízený usnesením tohoto soudu ze dne 2. května 2005, č. j. 21 E 366/2005-6, a účastníkům nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky je ohledně dávek státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově, nepřípustný.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal oprávněný včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. Dovolání odůvodnil poukazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud pochybil, pokud dospěl k závěru, že dávky státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově, nelze postihnout výkonem rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, když podle názoru dovolatele byl takový postup před novelou o. s. ř., provedenou zákonem č. 113/2006 Sb., možný. Podle ustanovení §317 odst. 2 o. s. ř. nebylo možno postihnout výkonem rozhodnutí toliko jednorázové dávky státní sociální podpory; opakované dávky z výkonu rozhodnutí vyloučeny nebyly (shodné názory obsahuje i relevantní právnická literatura). Až novelizovaný §299 o. s. ř., který se ovšem podle přechodných ustanovení zákona č. 113/2006 Sb., na posuzovaný případ nevztahuje (usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci ještě před uvedenou novelou o. s. ř.), zakotvil jako jedinou možnost postižení opakujících se dávek státní sociální podpory výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k novému řízení.
Povinná se k dovolání oprávněného nevyjádřila.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam /§237 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř./, daný tím, že otázka, zda před 1. 4. 2006 byl ohledně opakujících se dávek státní sociální podpory přípustný výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, byla vyřešena v rozporu s ustálenou soudní praxí.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Okresní soud v Jablonci nad Nisou nařídil usnesením ze dne 2. května 2005, č. j. 21 E 366/2005-6, podle platebního rozkazu tohoto soudu ze dne 4. září 2003, č. j. 17 Ro 579/2003-15, k vydobytí pohledávky ve výši 30 858,- Kč s poplatkem z prodlení 2,5 promile z této částky za každý den prodlení od 15. října 2002 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 1 240,- Kč a pro náklady vykonávacího řízení ve výši 620,- Kč, výkon rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky - dávky státní sociální podpory. Rozhodnutí soudu nabylo právní moci dne 20. května 2005 (č. l. 6).
Dne 1. dubna 2006 vstoupil v účinnost zákon č. 113/2006 Sb., kterým byl vedle dalších zákonů novelizován také zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění pozdějších předpisů, a to v §299 odst. 4 tak, že „Ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy se použijí i na výkon rozhodnutí srážkami z dávek státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově. Výkon rozhodnutí ohledně dávek státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově, nelze provést přikázáním pohledávky.“. Z přechodných ustanovení (článek IV. bod 2 výše citovaného zákona) se ovšem dále podává, že „Pro výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, který byl pravomocně nařízen přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a který postihuje dávky státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově, se použijí dosavadní právní předpisy.“ Pro úplnost je třeba dodat, že ustanovení §299 o. s. ř. bylo znovu novelizováno, a to zákonem č. 264/2006 Sb., s účinností od 1. ledna 2007, tak, že byl odst. 3 až 5 zrušen a do odstavce 2 byla doplněna věta „Výkon rozhodnutí ohledně dávek státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově, nelze provést přikázáním pohledávky.“, tedy obsahově shodný text jako ve druhé větě dřívějšího ustanovení odstavce čtvrtého §299 o. s. ř. Tímto zákonem (tj. zákonem č. 264/2006 Sb.) však zůstal nedotčen čl. IV bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 113/2006 Sb.
Jelikož usnesení okresního soudu, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí přikázáním tzv. jiné peněžité pohledávky povinné, nabylo v posuzované věci právní moci již dne 20. května 2005 (více než deset měsíců před účinností novely o. s. ř.), je pro posouzení přípustnosti výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky ohledně opakujících se dávek státní sociální podpory rozhodná právní úprava o. s. ř., účinná do 31. března 2006.
V posuzované věci odvolací soud dospěl k závěru, že se na souzenou věc sice vztahuje právní úprava o. s. ř. (§299) účinná do 31. března 2006, nicméně i podle této právní úpravy je potřeba na opakující se dávky státní sociální podpory výlučně aplikovat ustanovení §276 a násl. o. s. ř. o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, nikoli ustanovení §312 a násl. o. s. ř. o výkonu rozhodnutí přikázáním tzv. jiné pohledávky.
Nejvyšší soud již ve svých rozhodnutích několikrát uvedl, že tzv. jinou peněžitou pohledávkou (způsobilou k přikázání) podle §312 a násl. o. s. ř. je nejen pohledávka ze vztahů soukromoprávních (občanskoprávních, obchodněprávních, pracovněprávních nebo rodinněprávních), nýbrž pohledávka může vyplývat též ze vztahů veřejnoprávních (daňových, sociálního zabezpečení a dalších), případně mít základ i v právu procesním (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2003, sp. zn. 12 Co 377/2003, uveřejněné pod č. 18/2004 v časopise Soudní judikatura). Výjimky – pohledávky nepodléhající výkonu rozhodnutí – jsou pak vyjmenovány v ustanoveních §317, §318 a §319 o. s. ř. (srov. též §105 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Podle §317 odst. 2 o. s. ř. exekuci nepodléhají dávky státní sociální podpory vyplácené jednorázově; je tedy zřejmé, že opakovaně vyplácené dávky státní sociální podpory exekuci podléhat musí, což ostatně výslovně formuluje i důvodová zpráva k ustanovení §317 odst. 2 o. s. ř., novelizovanému s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., v níž je explicitně uvedeno, že – zatímco jednorázové dávky státní sociální podpory exekuci nepodléhají – „ostatní dávky státní sociální podpory lze výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky postihnout“ (srov. rozhodnutí č. 59/2005 publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS ČR, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2007, sp. zn. 20 Cdo 341/2006 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2007, sp. zn. 20 Cdo 3546/2006).
Pokud odvolací soud opřel své závěry o jiný právní názor, je jeho právní posouzení nesprávné. Protože na tomto nesprávním právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá /§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), podle §243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.
Po vrácení věci dovolacím soudem se soud prvního stupně bude dále zabývat také otázkou, jaká pohledávka povinné (která z dávek státní sociální podpory, jak je vymezuje §2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů) má být výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky postižena; z návrhu oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí ani z obsahu spisu tato skutečnost nijak nevyplývá.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. června 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu