ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.688.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 688/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné C. M. R. s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinným 1) M. B., zastoupenému advokátkou, 2) B. B., pro 8.160,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 126 Nc 1311/2005, o dovolání prvního povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2005, č.j. 9 Co 1761/2005-23, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl (§44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) odvolání povinného proti usnesení ze dne 26. 5. 2005, č.j. 126 Nc 1311/2005-13, jímž okresní soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2004, č.j. 23 Sm 455/2003-7, k uspokojení pohledávky 8.160,- Kč s 6 % úroky z prodlení od 20. 3. 2002 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 6.750,- Kč a pro náklady oprávněné a náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinných exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. F. G., soudního exekutora. K odvolacím námitkám povinného, který tvrdil, že vymáhanou pohledávku uhradil původnímu věřiteli R. Š. a zároveň poukazoval na své tíživé majetkové poměry, odvolací soud uvedl, že se nejedná o okolnosti rozhodné pro nařízení exekuce, a není tak – zejména – zpochybněna existence titulu, ani jeho formální či materiální vykonatelnost.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že nebyly splněny podmínky pro nařízení exekuce. Má za to, že směnečný platební rozkaz neměl být vydán, neboť v té době již byla pohledávka zcela uhrazena a nebylo možné uplatnit směnku, která plnila toliko zajišťovací funkci. Dále argumentuje, že mu směnečný platební rozkaz nebyl doručen, takže se nemohl stát vykonatelným. Vedle toho s odůvodněním, že z návrhu na nařízení exekuce není patrno, na základě jaké smlouvy o postoupení pohledávky se oprávněná stala věřitelkou (ve spise jsou založeny smlouvy ze dne 29. 12. 2004 s postoupením ke dni 1. 1. 2005 a ze dne 17. 12. 2004 s postoupením ke dni 27. 12. 2004, obě odkazující na přílohu č. 1, v níž má být specifikována postupovaná pohledávka, avšak přílohy obsahem spisu nejsou), namítá, že „není zřejmé, zda je oprávněný skutečně aktivně legitimován.“ Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno (z obsahového hlediska je jím i usnesení o odmítnutí odvolání proto, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce) usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatel netvrdí, že rozhodnutí je zásadně právně významné, a hodnocením v dovolání obsažené argumentace k takovému závěru dospět nelze.
I když dovolatel zpochybnil formální vykonatelnost exekučního titulu a věcnou legitimaci oprávněné k tomu určeným důvodem (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), učinil tak výlučně skutkovými výhradami, které vnesl do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku (v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně předneseny nejsou a odvolací soud je k dispozici neměl). K uvedeným skutkovým námitkám, o nichž obecně platí, že nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, dovolací soud nepřihlížel (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.), takže i právní závěry, které z nich dovolatel dovozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
K nesouhlasu dovolatele s podkladovým směnečným platební rozkazem lze pouze uvést, že v exekučním řízení soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj při nařízení exekuce vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu