ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.808.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 808/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného nyní již zletilého V. Š., proti povinnému Ing. P. Š., zastoupenému advokátkou, pro výživné, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 19 E 462/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 23. 8. 2006, č. j. 19 Co 1972/2006-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 13. 6. 2006. č. j. 19 E 462/2006-13, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí k vymožení přednostní pohledávky na výživném dlužném za období do 1. 12. 2005 do 31. 5. 2006 v částce 12.000,- Kč a běžném pro období od 1. 6. 2006 nadále v částce 6.800,- Kč měsíčně. Odvolací soud uzavřel, že podmínky vyžadované ustanovením §251 o.s.ř. jsou splněny, jelikož povinný neplní svou vyživovací povinnost k (tehdy) nezletilému oprávněnému uloženou mu exekučním titulem (rozsudkem téhož okresního soudu ze 6. 2. 2004, č. j. 13 Nc 154/2003-71, částkou 6.800,- Kč měsíčně počínaje dnem právní moci rozsudku, tedy 26. 3. 2004 /viz č. l. 6 versa/) dobrovolně a v plném rozsahu, nýbrž – jak sám uvádí v odvolání na č. l. 16 – částkou pouze 4.800,- Kč měsíčně, takže mu za 6 měsíců od 1. 12. 2005 do 31. 5. 2006 na výživném vznikl dluh v částce 12.000,- Kč). Na tom, že povinný neplatí výživné v rozsahu stanoveném titulem, nemůže podle odvolacího soudu nic změnit ani důvod placení výživného částkou o 2.000,- Kč měsíčně nižší než titulem přiznanou, jímž je návrh na snížení výživného právě na částku 4.800,- Kč, o kterém nalézací soud dosud pravomocně nerozhodl (do rozsudku z 18. 7. 2006, č. j. 13 P 111/2004-346, jímž okresní soud jeho návrh na snížení výživného zamítl, povinný podal odvolání, o němž do dne vydání dovoláním napadeného usnesení nebylo rozhodnuto).
V dovolání, aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti, povinný uplatňuje dovolací důvody, jež sám (aniž ovšem konkrétní dovolací argumenty podřazuje jednotlivým ohlášeným dovolacím důvodům) kvalifikuje jako důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Nesouhlas s nařízením výkonu rozhodnutí odůvodňuje především skutečností, kterou sám označuje jako novou, totiž přestěhováním se staršího, již zletilého, avšak dosud nezaopatřeného (studujícího ve 2. ročníku střední odborní školy) syna J. od matky k otci. Matka o tohoto syna řádně nepečovala a nezajišťovala jeho rozumovou, citovou a mravní výchovu, syn měl v době nezletilosti, kdy jí byl svěřen, 62 neomluvených hodin, propadal ze čtyř předmětů, byl podmíněně vyloučen ze studia a opakovaně hodnocen 3. stupněm z chování. Podle povinného matka svou roli nezvládla, výchovné prostředí u ní je nestabilní a je zcela nevhodné, aby v její péči zůstával i nezletilý oprávněný, tedy syn V. Povinný v současnosti vede řízení o snížení výživného pro dobu od 1. 12. 2005 nadále, což matka zcela zatajila a povinný se tedy domnívá, že oprávněný podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí účelově, aby ho donutil výživné uhradit v plné výši již jen proto, že podle §98 zákona o rodině se spotřebované výživné nevrací. Poněvadž povinný svou vyživovací povinnost dobrovolně plní, byť nikoli v titulem předepsané výši, má za to, že podmínky předepsané ustanovením v §251 o.s.ř. nebyly splněny a že tedy výkon rozhodnutí nařízen být neměl.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Povinný však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek, tedy otázek významných pro posouzení, zda jsou splněny všechny zákonem předepsané předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Jak plyne z ustanovení §261 a následujících o.s.ř., soud při věcném posuzování návrhu na exekuci zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§263 odst. 1 o.s.ř.), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem (§263 odst. 2 o.s.ř.), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob exekuce na peněžité plnění není zřejmě nevhodný (§264 odst. 1 o.s.ř.). Nesprávnost právního posouzení věci v uvedených směrech dovolatel odvolacímu soudu ostatně ani nevytýkal. Otázkou, zda byl vymáhaný dluh zaplacen, případně jaká částka byla na tento dluh zaplacena, se soud v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí nezabývá a v tomto směru vychází pouze z tvrzení oprávněného; zda a kolik bylo placeno, soud zkoumá teprve v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí.
Jestliže povinný namítl pochybení odvolacího soudu, jež sám (viz druhý odstavec odůvodnění tohoto usnesení) kvalifikoval jako vady řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak uplatnil (viz výše) dovolací důvod k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilý.
Dovolával-li se povinný změny výchovného prostředí zletilého syna J., uplatnil novou skutečnost (kterou tak ostatně sám označil), což je v rozporu s ustanovením §241a odst. 4 o.s.ř., podle něhož v dovolání nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé uplatnit nelze; kromě toho je ovšem tato skutečnost pro nařízení výkonu rozhodnutí právně nevýznamná, mající své místo jedině v řízení nalézacím podle ustanovení §99 zákona o rodině, upravujícího podmínky pro případnou změnu předchozí úpravy výživného.
Pokud dovolání ve svém závěru směřuje i do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, je nepřípustné i v této části, jelikož výrok o náhradě nákladů řízení není rozhodnutím ve věci samé.
Protože k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dospět nelze, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by jinak měl podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok shora uvedený.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu