ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.93.2007.2
sp. zn. 20 Cdo 93/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné Č. P., s.r.o., proti povinné V., spol. s r.o., zastoupené soudním exekutorem, za účasti zástavního věřitele C. C., spol. s r.o., O. s. s. z., Finančního úřadu V., a soudního exekutora JUDr. A. B., zastoupeného advokátem, pro 41 732,60 Kč, o rozvrhu výtěžku z prodeje nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. Nc 3219/2003, o dovolání soudního exekutora proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2006, č. j. 20 Co 338/2006-307, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 29. 9. 2005, č.j. Nc 3219/2003-228 (kterým okresní soud rozhodl po rozvrhovém jednání o rozvrhu podle §337b odst. 1 o. s. ř.) tak, že z rozdělované podstaty bude vyplacena ve třetí skupině v prvním pořadí na částečnou úhradu pohledávky přihlášeného zástavního věřitele C. C., spol. s r.o., částka 800 000,- Kč s úroky, které přirostly na účtu soudního exekutora ke dni poukázání peněz; soudnímu exekutorovi JUDr. A. B., oprávněnému, Finančnímu úřadu ve V., Č. s. s. z. - OSSZ B. nebude z rozdělované podstaty vyplacena žádná částka. Odvolací soud dospěl k závěru, že pohledávka soudního exekutora při exekuci prodejem nemovitostí má v rámci rozdělované podstaty vždy stejné pořadí jako pohledávka oprávněného, přičemž odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu ČR uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. R 31/2006.
V dovolání, přípustném podle §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. – dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241 a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že pohledávka soudního exekutora se uspokojí ve třetí rozvrhové skupině (§337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Nesouhlasí s názorem, že pohledávka soudního exekutora se odvíjí bez dalšího od pohledávky oprávněného, neboť právě ve prospěch oprávněného je exekuce nařizována a teprve na základě vydaného usnesení o jejím nařízení vzniká exekutorovi nejprve potenciální, a poté i konkrétní pohledávka z titulu nákladů exekuce. Nesprávným užitím §69 zákona č. 120/2001 Sb. navíc odvolací soud zpochybnil obecnou rovnost účastníků před zákonem, když v rámci exekuce prováděné podle zákona č. 120/2001 Sb. je soudní exekutor znevýhodněn oproti státu, provádějícímu výkon rozhodnutí podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), kde stát má právo na uspokojení své pohledávky v první rozvrhové skupině. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila s právním názorem dovolatele.
K dovolání se vyjádřila i povinná a uvedla, že dovolání neobsahuje žádné nové skutečnosti, které by nebyly namítány dovolatelem v předchozím řízení, a odkázala na své dřívější vyjádření. Navíc zdůraznila, že exekuce nemohla vést nikdy k uspokojení pohledávky oprávněné, neboť na nemovitosti vázlo zástavní právo. Navrhla, aby soud dovolání odmítl.
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. f) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů – není důvodné.
Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich obsahového vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Předmětem dovolacího přezkumu je námitka dovolatele, že závěr odvolacího soudu o uspokojení nákladů exekuce v první skupině podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. není správný.
Odvolací soud při posuzování, v které rozvrhové skupině se uspokojí pohledávka soudního exekutora, správně vyšel ze Stanoviska k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2006, pod poř. č. 31, konkrétně pak v bodu XVIII., v němž Nejvyšší soud zaujal názor (od něhož nemá důvod se odchylovat ani v dané věci), že pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce je třeba připodobit k pohledávce oprávněného (nákladů oprávněného), která se podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojuje ve třetí skupině. Skutečnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony státu (§52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.), z nákladů exekuce náklady řízení „vzniklé státu“ nečiní.
Jelikož se dovolateli správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu