ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.129.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 129/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. J. M., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému JUDr. M. J., jako správci konkursní podstaty úpadce P. a.s., zastoupenému advokátem, o 295.041,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 206/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. srpna 2006 č.j. 23 Co 484/2005-210, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Pardubicích dne 15.8.2000 proti obchodní společnosti P. a.s. domáhal, aby mu žalovaná zaplatila celkem 295.041,- Kč s 10% úrokem od 15.3.2000 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval ve funkci ředitele strojní sekce, že z této funkce byl dnem 12.5.1998 odvolán a že s ním byl rozvázán pracovní poměr podle ustanovení §46 odst.1 písm.c) zákoníku práce dopisem, který obdržel dne 29.11.1999, ačkoliv po odvolání z funkce vykonával jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, zdravotnímu stavu a schopnostem. Žalobce požadoval zaplacení mzdy za měsíce říjen 1999 až únor 2000 ve výši 200.000,- Kč, odstupného ve výši dvojnásobku průměrného výdělku ve výši 80.272,- Kč a náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou (6 dnů za rok 1999 a 2 dnů za rok 2000) ve výši 14.769,- Kč.
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 12.7.2002 č.j. 15 C 206/2000-128 žalované uložil, aby zaplatila žalobci 14.769,- Kč s 10% úrokem od 15.3.2000 do zaplacení, žalobu o zaplacení dalších 280.272,- Kč \"s přísl.\" zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedených důkazů dovodil, že žalobce byl jmenován do funkce ředitele strojní sekce \"absolutně neplatným právním úkonem\" a že proto právní vztah mezi účastníky je třeba posuzovat jako tzv. faktický pracovní poměr. Za dobu od října 1999 do února 2000 žalobci požadovaná mzda nenáleží, neboť pro žalovanou v té době nepracoval a od 13.10.1999 pracoval jako ředitel obchodní společnosti P. R. a.s. Žalobci nenáleží ani odstupné, neboť funkce ředitele strojní sekce, z níž byl v \"neplatném pracovním poměru\" odvolán, nebyla zrušena. Soud prvního stupně žalobci přiznal pouze žalovanou uznaný nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši 14.769,- Kč.
Po rozsudku soudu prvního stupně byl na majetek obchodní společnosti P. a.s. usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17.7.2002 č.j. 38 K 36/2001-125 prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustaven advokát.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích - poté, co žalobce navrhl, aby bylo v řízení ohledně dlužné mzdy ve výši 200.000,- Kč \"s příslušenstvím\" pokračováno, a co za žalovaného považoval správce konkursní podstaty úpadce advokáta - rozsudkem ze dne 8.8.2006 č.j. 23 Co 484/2005-210 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení 200.000,- Kč s 10% úrokem od 15.3.2000 do zaplacení. Odvolací soud nejprve dovodil, že v odvolacím řízení lze ohledně nároku na zaplacení mzdy za měsíce říjen 1999 až únor 2000 ve smyslu ustanovení §14 odst.1 písm.c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, \"ve spojení\" s ustanovením §31 odst.3 písm.a) a odst.4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, na návrh pokračovat s tím, že správce konkursní podstaty se stává účastníkem řízení na místě úpadce. Ve věci samé dospěl k závěru, že žalobce byl ředitelem strojní sekce úpadce jmenován platně, že mezi účastníky vznikl \"řádný\" pracovní poměr a že po odvolání žalobce z této funkce nebyla mezi účastníky uzavřena dohoda o jeho dalším pracovním zařazení. Protože žalobce nebyl pracovně zařazen, nenáleží mu podle právní úpravy účinné do 31.12.2000 za dobu od října 1999 do února 2000 mzda a ani náhrada mzdy. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodl s odůvodněním, že \"nejde o rozhodnutí konečné, když předmětem řízení zůstal nárok žalobce na zaplacení částky 80.272,- Kč, ohledně něhož nebylo možné pro běžící konkursní řízení pokračovat\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že není správný závěr odvolacího soudu, podle kterého nedošlo po odvolání z funkce ředitele strojní sekce úpadce k dohodě o žalobcově dalším pracovním zařazení. Odvolací soud podle jeho názoru nesprávně vyhodnotil výpovědi svědků J. B. a Z. P. jako nevěrohodné, nepřihlédl k dalším důkazům (zápisu č. 10/99 ze zakázkové a plánovací komise konané dne 2.6.1999) a nevzal v úvahu, že po odvolání z funkce trval žalobcův pracovní poměr až do 29.2.2000, ačkoliv úpadce mohl pracovní poměr - kdyby opravdu nedošlo k dohodě o dalším pracovním zařazení žalobce - rozvázat dříve; odpovídající zhodnocení provedených důkazů a všeho, co za řízení vyšlo najevo, vyúsťuje podle žalobce ve zjištění, že o dalším pracovním zařazení žalobce se účastníci dohodli. Žalobce současně připomíná, že dohoda o dalším pracovní zařazení může být uzavřena nejen písemně, ale i ústně, popřípadě konkludentně. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. je mimo jiné založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasný rozsudek jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům rozhodnutími jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností nelze ovšem rozumět rozdílné právní posouzení, které nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Okolnost, zda odvolací soud rozhodl podle ustanovení §219 o.s.ř. nebo zda postupoval podle ustanovení §219a o.s.ř., popřípadě podle ustanovení §220 o.s.ř., a jak z tohoto pohledu formuloval výrok svého rozsudku (usnesení), není sama o sobě významná; pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení §237 o.s.ř. je podstatné porovnání obsahu obou rozsudků (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.1998 sp. zn. 2 Cdon 931/97, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999).
Odvolací soud v napadeném rozsudku, kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, posoudil - jak vyplývá z odůvodnění rozsudku - rozdílně od soudu prvního stupně otázky, jaký pracovněprávní vztah mezi účastníky vznikl jmenováním žalobce do funkce ředitele strojní sekce a za jakých předpokladů žalobce měl (mohl mít) nárok na mzdu nebo náhradu mzdy za dobu od října 1999 do února 2000; oproti soudu prvního stupně, který dovodil, že žalobcovo jmenování do funkce ředitele strojní sekce bylo neplatné, že pracovněprávní vztah mezi účastníky je třeba posuzovat jako tzv. faktický pracovní poměr a že žalobci požadované plnění (mzda nebo náhrada mzdy) nenáleží, neboť pro úpadce v době od října 1999 do února 2000 nepracoval, odvolací soud dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl na základě platného jmenování do funkce ředitele strojní sekce pracovní poměr a že žalobci mzda nebo náhrada mzdy nenáleží, neboť po odvolání z funkce nedošlo mezi účastníky k dohodě o jeho dalším pracovním zařazení. Tím, že odvolací soud dovodil, že žaloba o zaplacení 200.000,- Kč s 10% úrokem od 15.3.2000 do zaplacení musela být zamítnuta, neboť po odvolání z funkce nedošlo k jeho dalšímu pracovnímu zařazení na jinou práci a nemá proto (podle právní úpravy účinné do 31.12.2000) nárok na mzdu a ani náhradu mzdy, ve svých důsledcích vymezil práva a povinnosti mezi účastníky rozdílně od soudu prvního stupně. Z hlediska přípustnosti dovolání proto rozsudek odvolacího soudu představuje rozhodnutí, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn; dovolání, které proti němu podal žalobce, je tedy přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z dosavadních výsledků řízení vyplývá, že na majetek žalované obchodní společnosti P. a.s. byl po rozsudku soudu prvního stupně usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17.7.2002 č.j. 38 K 36/2001-125 prohlášen konkurs a že správcem konkursní podstaty byl ustaven advokát. Žalobce podáním ze dne 20.5.2005, došlým soudu prvního stupně dne 23.5.2005, navrhl, aby bylo pokračováno v řízení \"ohledně částky 200.000,- Kč s příslušenstvím z titulu neproplacené mzdy\"; svůj návrh zdůvodnil tím, že jde o pracovní nárok, jež je podle ustanovení §31 odst.3 písm.a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, \"pohledávkou, která se do konkursu nepřihlašuje a lze ji uspokojit kdykoli v průběhu konkursu, tedy i mimo rozvrhové usnesení\".
Podle ustanovení §14 odst.1 písm.c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 12/1998 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 214/2000 Sb., č. 368/2000 Sb., č. 370/2000 Sb. a č. 120/2001 Sb. (tj. ve znění účinném v době prohlášení konkursu na majetek dosavadní žalované P. a.s. - dále jen \"zákona o konkursu a vyrovnání\") se prohlášením konkursu řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu (§20 zákona o konkursu a vyrovnání), lze v řízení pokračovat na návrh správce konkursní podstaty, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce.
Pracovní nároky lze v konkursu uspokojit (spolu s nároky na vyloučení z konkursní podstaty a s pohledávkami za konkursní podstatou) - na rozdíl od ostatních pohledávek, které se uspokojují jen podle pravomocného rozvrhového usnesení - kdykoli v průběhu konkursního řízení (§31 odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání). Pracovní nároky jsou vypočteny v ustanovení §31 odst.3 a 4 zákona o konkursu a vyrovnání; patří mezi ně také mzdové (platové) nároky úpadcových zaměstnanců a jejich odměna za pracovní pohotovost, které vznikly za poslední tři roky před prohlášením konkursu a v době po prohlášení konkursu, a nároky úpadcových zaměstnanců na náhradu mzdy za dovolenou, za svátek nebo při překážkách v práci nebo odstupné úpadcových zaměstnanců poskytované při skončení pracovního poměru, jestliže vznikly po prohlášení konkursu nebo v měsíci, v němž byl prohlášen konkurs.
Žalobcem požadované plnění ve výši 200.000,- Kč za dobu od října 1999 do února 2000 mohlo být v konkursním řízení vedeném proti úpadci P. a.s. pracovním nárokem uvedeným v ustanovení §31 odst.3 a 4 zákona o konkursu a vyrovnání, jen jestliže šlo o mzdový nárok; kdyby mělo plnění žalobci příslušet z důvodu náhrady mzdy (poskytované například pro překážky v práci), nejednalo by se o pracovní nárok ve smyslu ustanovení §31 odst.3 a 4 zákona o konkursu a vyrovnání, neboť měl (podle tvrzení žalobce) vzniknout dříve než v měsíci, v němž byl na majetek obchodní společnosti P. a.s. prohlášen konkurs.
Pracovní nároky uvedené v ustanovení §31 odst.3 a 4 zákona o konkursu a vyrovnání vzniklé dříve než v měsíci, v němž byl na majetek zaměstnavatele prohlášen konkurs, jakož i další nároky z pracovněprávních vztahů, které se v konkursu uspokojují jen podle pravomocného rozvrhového usnesení, však musí být vždy řádně přihlášeny postupem podle ustanovení §20 zákona o konkursu a vyrovnání. Bez přihlášky totiž mohou být v konkursu uspokojeny jen takové pohledávky, o nichž to stanoví zákon, uvedené nároky z pracovněprávních vztahů úpadcových zaměstnanců (vzniklé dříve než v měsíci, v němž byl na majetek zaměstnavatele prohlášen konkurs) však mezi ně nepatří. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že pracovní nároky uvedené v ustanovení §31 odst.3 a 4 zákona o konkursu a vyrovnání se nezařazují do seznamu přihlášených pohledávek (srov. §20 odst.5 větu třetí zákona o konkursu a vyrovnání), neboť ustanovení §20 zákona o konkursu a vyrovnání předpokládá, že takové pohledávky sice mohou být kdykoliv v průběhu konkursního řízení uspokojeny, avšak - jde-li o nároky vzniklé dříve než v měsíci, v němž byl na majetek zaměstnavatele prohlášen konkurs - jen jestliže byly přihlášeny (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2006 sp. zn. 29 Odo 551/2006, které bylo uveřejněno pod č. 137 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2006).
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byl předmětem rozhodování odvolacího soudu nárok z pracovněprávního vztahu, který vznikl (měl podle tvrzení žalobce) vzniknout dříve (v době od října 1999 do února 2000) než v měsíci, v němž byl prohlášen konkurs na majetek zaměstnavatele (obchodní společnosti P. a.s.), šlo o pohledávku, kterou bylo třeba přihlásit v konkursu postupem podle ustanovení §20 zákona o konkursu a vyrovnání, i kdyby se jednalo o žalobcův mzdový nárok. Po prohlášení konkursu na majetek zaměstnavatele proto nebylo možné v řízení o tomto nároku pokračovat ani na návrh správce konkursní podstaty, ani ostatních účastníků řízení.
Odvolací soud, který v řízení o žalobcově nároku pokračoval a ve věci samé rozhodl, ačkoliv měl návrh žalobce na pokračování v řízení správně zamítnout (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.3.1999 sp. zn. 25 Cdo 346/99, které bylo uveřejněno pod č. 95 v časopise Soudní judikatura, roč. 1999), tím zatížil odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.6.1997 sp. zn. 2 Cdon 434/96, které bylo uveřejněno pod č. 31 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997); dovolací soud k této vadě ve smyslu ustanovení §242 odst.3 věty druhé o.s.ř. přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání. Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud ČR jej - aniž by se mohl zabývat dalšími námitkami dovolatele - podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. ledna 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu