ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.185.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 185/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně V. O., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) J. s.r.o., zastoupené advokátem, 2) L. E., s.r.o., zastoupené advokátem, a 3) R. S. C. s.r.o. zastoupené advokátem, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C 149/2004, o dovolání G. E., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. října 2006 č.j. 8 Co 659/2006-125, takto:
Dovolání G. E. se zamítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 16.2.2004 domáhala, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná nedobrovolná dražba provedená na návrh žalované 2) dne 12.1.2004 žalovanou 1) \"s předmětem dražby: soubor nemovitostí, a to budova v části obce S. B. - bydlení, postavená na pozemku parc. č. 1048/4, a dále pozemek parc. č. 1048/4 - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 151 m2, a pozemek parc. č. 1048/3 - zahrada o výměře 848 m2, vše zapsáno na LV pro katastrální území S. B., obec O., okres O., u katastrálního úřadu v O.\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že v dražební vyhlášce nebyla v rozporu s ustanovením §43 odst.1 písm.d) zákona č. 26/2000 Sb. uvedena \"odhadnutá cena předmětu dražby\" a odpovídající \"popis předmětu dražby\". Dražební vyhláška navíc neobsahovala údaje o tom, že žalobkyně v \"předmětu dražby\" bydlí a že se \"nemá kam odstěhovat\", což se projevilo při předávání předmětu dražby tím, že \"byla vystěhována doslova na ulici\". Uvedená dražba, při níž předmět dražby vydražila žalovaná 3), je proto ve smyslu ustanovení §48 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. neplatná.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8.9.2005 č.j. 84 C 149/2004-56 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6.039,- Kč k rukám advokátky a 12.078,50 Kč \"státu na účet Okresního soudu v Ostravě\" a že žalované jsou povinny zaplatit \"státu na účet Okresního soudu v Ostravě\" na soudním poplatku 1.000,- Kč. Dospěl k závěru, že žalobou napadená veřejná nedobrovolná dražba ze dne 12.1.2004 je neplatná, neboť dražební vyhláška o této dražbě neobsahovala údaje o \"odhadnuté nebo zjištěné ceně předmětu dražby\".
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14.4.2006 č.j. 8 Co 185/2006-93 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že pominul námitky žalovaných, podle kterých žalovaná 3) již není vlastníkem vydražených nemovitostí, neboť - byly-li nemovitosti vydražitelkou opravdu převedeny na jiného - \"nový vlastník je osobou, která může být rozhodnutím soudu o neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby dotčena, a pokud nevystupuje na straně žalovaných, nemohl v průběhu řízení vykonávat svá procesní práva a plnit své procesní povinnosti\", a uložil mu, aby v dalším řízení vyřešil \"okruh účastníků řízení\".
V dalším řízení Okresní soud v Ostravě na návrh žalobkyně usnesením ze dne 27.7.2006 č.j. 84 C 149/2004-113 připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalované 3) R. S. C. s.r.o. vstoupila G. E.,. Vycházel ze zjištění, že žalovaná 3) vydražené nemovitosti prodala kupní smlouvou ze dne 10.2.2004, podle níž byl vklad vlastnického práva zapsán do katastru nemovitostí dne 1.3.2004 s tím, že \"účinky vkladu vznikly zpětně ke dni 11.2.2004\", manželům T. a G. E. a že podle smlouvy o zúžení společného jmění manželů ze dne 6.5.2004 se jejich výlučnou vlastnicí stala G. E., a dovodil, že práva a povinnosti žalované 3) přešla po zahájení řízení na G. E. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že žaloba byla podána dne 16.2.2004 až po uzavření kupní smlouvy ze dne 10.2.2004 a po podání návrhu na vklad vlastnického práva ze dne 11.2.2004, neboť vklad vlastnického práva byl na základě této kupní smlouvy zapsán do katastru nemovitostí teprve dnem 1.3.2004; žalovaná 3) tedy pozbyla své vlastnické právo až po zahájení tohoto řízení.
K odvolání G. E. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12.10.2006 č.j. 8 Co 659/2006-125 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobkyně \"tvrdí všechny rozhodné skutečnosti, ze kterých dovozuje přechod práv a povinností ze žalované 3) na G. E.\", a že po zahájení řízení tedy \"nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva účastníka, o něž v řízení jde\", a zdůraznil, že při rozhodování o návrhu podle ustanovení 107a o.s.ř. se soud \"nezabývá otázkou vyplývající z hmotného práva\" a že je tedy \"nepodstatné, zda G. E. byla nebo nebyla účastníkem veřejné nedobrovolné dražby\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala G. E. dovolání. Namítá, že se nezúčastnila veřejné nedobrovolné dražby provedené dne 12.1.2004, že nemůže být \"účastníkem právních vztahů z této dražby vyplývajících\" a že \"vztah mezi stranami tohoto právního vztahu nemůže mít vliv na postavení třetích osob, které v dobré víře a v souladu s §38 občanského zákoníku nabyly vlastnické právo k věci, která byla předmětem tohoto právního vztahu\". Protože nemovitosti nenabyla od žalobkyně, nemůže se žalobkyně vůči dovolatelce domáhat žádných svých práv a dovolatelka tedy nemůže \"nastoupit v řízení o určení neplatnosti dražby na místo žalované 3)\". Dovolatelka dále vytýká odvolacímu soudu, že ponechal bez povšimnutí \"judikát SJ 43/2000\", i když z něho vyplývá, že, \"jestliže ten, kdo byl označen jako (odpůrce) žalovaný (má pasivní procesní legitimaci), není účastníkem hmotněprávního vztahu, o který v řízení jde, soud žalobu zamítne pro nedostatek pasivní věcné legitimace\", a dovozuje, že nemůže vstoupit do řízení na místo žalované 3), jestliže \"se nezúčastnila dražby, o jejíž platnosti soud rozhoduje\". Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl. Uvedla, že dovolatelka nabyla vlastnické právo k vydraženým nemovitostem od žalované 3) a že \"není na místě namítat, že nabyla nemovitosti v dobré víře a dovozovat z toho nemožnost procesního nástupnictví podle ustanovení §107a o.s.ř., neboť si musela být vědoma toho, že v té době ještě neuplynula lhůta k podání žaloby o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby provedené dne 12.1.2004 a že takový postup nemůže být na újmu práv žalobkyně k vydraženým nemovitostem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že dovolání je podle ustanovení §239 odst.2 písm.b) o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §48 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb. a č. 517/2002 Sb. (dále jen \"zákona o veřejných dražbách\") může dlužník, zástavce, vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce, účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v §36 odst.1, 2 a 4, §39 odst.1 až 8, 10 a 12, §40 odst.1 a 2, §43 odst.1 až 3 nebo §46 odst.1 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Podle ustanovení §48 odst.4 zákona o veřejných dražbách může účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, nejsou-li splněny podmínky uvedené v §15 odst.1 až 3, §39, §42, §43 odst.1 až 3, 5 až 7, §44, §47 odst.1 až 12 a v §49; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Podle ustanovení §48 odst.5 věty první a druhé zákona o veřejných dražbách jde-li o nedobrovolnou dražbu podle §36 odst.2, je dlužník, zástavce nebo vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce, oprávněn požádat soud, aby vyslovil neplatnost dražby, pokud nebyl navrhovatel oprávněn navrhnout provedení nedobrovolné dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li právo uplatněno do 1 roku po udělení příklepu, zaniká.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání.
Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (tj. na vydražitele) nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě smlouvy jak je tomu například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů. Z ustanovení §2 písm.a) zákona o veřejných dražbách je totiž nepochybné, že titulem pro nabytí vlastnictví nebo jiného práva k předmětu dražby vydražitelem je jiná právní skutečnost, a to příklep licitátora. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§53 zákona o veřejných dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§2 písm.n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§48 odst.1 zákona o veřejných dražbách).
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §48 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanoveních §48 odst.3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna (věcně legitimována) a byla-li žaloba podána v těchto ustanoveních uvedených prekluzívních lhůtách.
Žaloba o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, ve smyslu ustanovení §80 písm.c) o.s.ř. Podání této žaloby má totiž oporu v ustanovení §48 odst.3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách a žalobu lze projednat, aniž by žalobce musel tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení.
Oprávnění (věcnou legitimaci) k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby (tj. právo domáhat se vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby) zákon poskytuje ve vztahu k důvodům neplatnosti vypočteným v ustanovení §48 odst.3 zákona o veřejných dražbách \"dlužníku, zástavci, vlastníku, je-li osobou odlišnou od zástavce, účastníku dražby, dražebnímu věřiteli a navrhovateli\", ohledně důvodů neplatnosti dražby uvedených v ustanovení §48 odst.4 zákona o veřejných dražbách \"účastníku dražby, dražebnímu věřiteli a navrhovateli\" a \"dlužníku, zástavci a vlastníku, je-li osobou odlišnou od zástavce\", jestliže neplatnost nedobrovolné dražby provedené podle ustanovení §36 odst.2 zákona spočívá v důvodu uvedeném v ustanovení §48 odst.5 tohoto zákona.
Kdo je v řízení o této žalobě pasivně věcně legitimován, zákon o veřejných dražbách výslovně nestanoví. Při úvaze, která z osob zúčastněných na veřejné nedobrovolné dražbě je v řízení o neplatnost této dražby pasivně věcně legitimována, je třeba podle ustálené judikatury soudů přihlédnout k výše nastíněné právní povaze veřejné nedobrovolné dražby, zmíněným předpokladům pro vyslovení její neplatnosti a důsledkům, které z vyslovení neplatnosti dražby vyplývají pro právní vztahy těchto osob, jakož i k tomu, že účinek rozhodnutí o žalobě - jak vyplývá především z povahy neplatnosti dražby - se musí vztahovat na všechny, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, a že závěr o platnosti dražby musí pro všechny, jejichž práv a povinností se týká, vyznít stejně. Uvedená hlediska vyžadují, aby se řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby vždy zúčastnili její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, popřípadě jejich právní nástupci, tedy všichni, jejichž práv a povinností se rozhodnutí o žalobě o neplatnosti dražby (již ze samotné své podstaty) týká (musí týkat), neboť musí být zajištěno, aby - protože rozhodnutí o žalobě bude působit na jejich práva a povinnosti - mohli za řízení v zájmu ochrany svých práv a oprávněných zájmů vykonávat ohledně žalobou napadené dražby svá procesní práva, popřípadě plnit své procesní povinnosti a přispět tak k dosažení účelu řízení (tj. rozhodnutí o žalobě v souladu s hmotným právem), a aby vůči všem, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, byla otázka její neplatnosti vyřešena ve smyslu ustanovení §159a odst.1 a 4 o.s.ř. rozhodnutím soudu závazně (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 569/2005, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (§107a odst.1 o.s.ř.). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř., a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (§107a odst. 2 o.s.ř.).
Navrhne-li žalobce, aby nabyvatel povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního žalovaného, soud - jak vyplývá z ustanovení §107a odst. 1 a 2 o.s.ř. - ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda se jedná o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod nebo převod povinností (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod povinností), zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod nebo převod povinností. Otázkou, zda ten, kdo má do řízení vstoupit na místo dosavadního žalovaného, je skutečně nositelem povinnosti, o niž v řízení jde, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o.s.ř., ale již posouzení věci samé (opodstatněnosti žaloby), k níž se soud může vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé - v rozsudku, kterým rozhodne o žalobě (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2003 sp. zn. 21 Cdo 306/2003, které bylo uveřejněno pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
V projednávané věci se dovolatelka G. E. stala po zahájení řízení vlastníkem vydražených nemovitostí, a to nejprve na základě kupní smlouvy ze dne 10.2.2004 společně se svým manželem T. E. a posléze na základě smlouvy o zúžení společného jmění manželů ze dne 6.5.2004 výlučně sama. Vzhledem k tomu, že nemovitosti nabyla od vydražitele [žalované 3)], má to kromě jiného za následek, že tím vstoupila do jeho procesních práv a povinností, o něž v tomto řízení (v řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby ze dne 12.1.2004) jde. Soudy tedy v souladu se zákonem dovodily, že kupní smlouva ze dne 10.2.2004 a smlouva o zúžení společného jmění manželů ze dne 6.5.2004 představují v projednávané věci právní skutečnosti, s nimiž právní předpisy spojují přechod práv a povinností žalované 3), o něž v tomto řízení jde, a že byly splněny všechny předpoklady podle ustanovení §107a odst.2 o.s.ř. pro vyhovění návrhu, kterým se žalobkyně domáhala, aby na místo žalované 3) do řízení vstoupila G. E.
Na uvedeném závěru nic nemůže změnit ani to, že dovolatelka \"neměla účast\" na veřejné nedobrovolné dražbě provedené dne 12.1.2004 a za jakých okolností nabyla vydražené nemovitosti od žalované 3) do svého vlastnictví. Dovolatelka v první řadě přehlíží, že do řízení v projednávané věci nevstupuje proto, že by se zúčastnila (měla zúčastnit) žalobou napadené veřejné nedobrovolné dražby, ale z toho důvodu, že jako právního nástupce vydražitele se dotkne (může dotknout) rozhodnutí o neplatnost sporné veřejné nedobrovolné dražby její právní sféry, aniž by bylo současně významné, za jakých okolností byly uzavřeny kupní smlouva ze dne 10.2.2004 a smlouva o zúžení společného jmění manželů ze dne 6.5.2004. Právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.8.1999 sp. zn. 21 Cdo 2588/98, které bylo uveřejněno pod č. 43 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, na nějž dovolatelka poukazuje, se soudy řešeného procesního nástupnictví vůbec nedotýká (nevyjadřuje se k procesnímu nástupnictví, ale k otázkám procesní a věcné legitimace, jejich vzájemného vztahu a způsobu rozhodování soudů v případě jejich nedostatku).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání G. E. podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. ledna 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu