ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.221.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 221/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně N. s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalované J. P. spol. s r.o., zastoupené advokátem, o 970.340,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 276/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. února 2006 č.j. 23 Co 49/2006-512, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. září 2005 č.j. 11 C 276/2002-490 ve znění usnesení ze dne 22. března 2006 č.j. 11 C 276/2002-517 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne 27.9.2002 se Ing. K. H. jako správce konkursní podstaty úpadce G., s.r.o., domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 970.340,- Kč s příslušenstvím, které vyčíslil. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle kupních smluv ze dne 1.10.2001 prodal žalované z konkursní podstaty úpadce G. s.r.o. nemovitosti (stavby a pozemky) a movité věci (zařízení a vybavení areálu sklárny T.) a že dne 30.10.2001 uzavřel se žalovanou smlouvu \"o dočasném přidělení zaměstnanců k výkonu práce k jiné právnické osobě\", podle které byli zaměstnanci úpadce G. s.r.o. vyjmenovaní ve smlouvě přiděleni k výkonu práce u žalované na dobu od 1.11.2001 do 31.1.2002 a podle které se žalovaná zavázala zaplatit do konkursní podstaty úpadce G. s.r.o. \"za každého přiděleného zaměstnance\" za měsíc listopad 2001 \"50% mzdových nákladů\", za prosinec 2001 \"55% mzdových nákladů\" a za leden 2002 \"60% mzdových nákladů\". Protože žalovaná své povinnosti neplnila, dluží za měsíc listopad 2001 330.770,- Kč, za měsíc prosinec 2001 242.646,- Kč, za měsíc leden 2002 396.924,- Kč, smluvní pokutu ve výši 0,05% z dlužné částky denně a úroky z prodlení.
Okresní soud v Mladé Boleslavi - poté, co usnesením ze dne 30.3.2005 č.j. 11 C 276/2002-277 ve smyslu ustanovení §107a o.s.ř. připustil, aby na místo dosavadního žalobce Ing. K. H., správce konkursní podstaty úpadce G. s.r.o., vstoupila do řízení společnost N. s.r.o., která nabyla vymáhanou pohledávku z konkursní podstaty úpadce G. s.r.o., a co usnesením ze dne 28.6.2005 č.j. 11 C 276/2002-483 žalovanou ve smyslu ustanovení §114b o.s.ř. vyzval, aby se do 30 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřila - rozsudkem ze dne 26.9.2005 č.j. 11 C 276/2002-490 ve znění usnesení ze dne 22.3.2006 č.j. 11 C 276/2002-517 žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni 970.340,- Kč \"spolu s 0,05% denně z částky 330.770,- Kč od 16.12.2001 do zaplacení, spolu s 0,05% denně z částky 242.646,- Kč od 16.1.2002 do zaplacení, spolu s 0,05% denně z částky 396.924,- Kč od 26.2.2002 do zaplacení, spolu s 7,5% ročně z částky 242.646,- Kč od 16.1.2002 do zaplacení a spolu s 6,5% ročně z částky 396.924,- Kč od 26.2.2002 do zaplacení\", a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 46.204,50 Kč k rukám advokáta a že žalovaná je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi soudní poplatek ve výši 38.820,- Kč. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že byly splněny podmínky pro postup podle ustanovení §114b o.s.ř., neboť \"žaloba byla žalované doručena již dne 29.9.2002\", žalovaná se k žalobě dosud \"de facto nevyjádřila\" a z nařízených dvou jednání \"ani jedno nebylo provedeno\" (jednání nařízené na den 5.2.2004 bylo odročeno za \"účelem opětovného předvolání účastníků, když se nikdo k jednání nedostavil\", a jednání nařízené na den 2.3.2004 nebylo \"zahájeno\", když \"nebylo vykázáno doručení u současné žalobkyně\" a \"komunikaci mezi tehdejším žalobcem, žalovanou a soudem lze maximálně posoudit jako přípravu jednání\", a posléze dovodil, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci rozsudkem pro uznání podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř. Žalovaná se totiž ve stanovené lhůtě (do 12.8.2005) ve věci nevyjádřila a ani nesdělila, že by jí v tom bránily vážné důvody, k opožděnému vyjádření žalované (doručenému soudu prvního stupně až dne 8.9.2005) nelze přihlížet a předmětem řízení není věc, v níž by nebylo možné uzavřít a schválit smír.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21.2.2006 č.j. 23 Co 49/2006-512 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 46.205,- Kč k rukám advokáta. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že \"žalovaná se podle doručené výzvy a poučení nevyjádřila ve stanovené lhůtě k žalobě\" a že proto nastala fikce uznání nároku žalobkyně podle ustanovení §114b odst. 5 o.s.ř. Žalovaná nepodala ve věci \"kvalifikované vyjádření\" ve smyslu ustanovení §114b o.s.ř. (její činnost se \"omezila jen na zasílání listin, z nichž bez dalšího nevyplývá, jaká zjištění významná pro danou věc z nich mají být učiněna\") a ani opožděně podané vyjádření \"přiléhavě nereaguje na žalobní tvrzení uvedená v žalobě\". Vydání výzvy nebránilo ani ustanovení §114b odst.3 o.s.ř., neboť při jednáních nařízených na den 5.2.2004 a na den 2.3.2004 \"nedošlo k přednesu ani k přečtení žaloby, když obě tato jednání zřejmě považoval soud prvního stupně za zmařená, když k prvnímu jednání se nedostavila žalobkyně, ani její právní zástupce, a k druhému jednání nebylo vykázáno doručení přímo žalobkyni\". Odvolací soud dovodil, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že před vydáním výzvy podle ustanovení §114b o.s.ř. soud prvního stupně nařídil jednání na den 5.2.2004, které bylo odročeno \"na neurčito\", neboť se k němu nedostavil \"původní\" žalobce, a na den 2.3.2004, které bylo \"zahájeno v 9.30 hod.\" a při němž se žalovaná \"opět vyjádřila, že žalovaná nárok zcela neuznává, a k odůvodnění svého stanoviska založila do spisu listiny vyjmenované v protokolu z tohoto druhého jednání\". Odvolací soud však k těmto skutečnostem nepřihlédl a v rozporu s ustanoveními §153a o.s.ř. a §114b odst. 3 a 5 o.s.ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, i když \"fikce uznání nenastala\". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl. Uvedla, že nařízená jednání byla zmařena z důvodu \"nepřítomností žalobkyně a nedoručením předvolání na jednání správnému žalobci\" a že taková jednání nebrání vydání výzvy podle ustanovení §114b o.s.ř. Protože se žalovaná na výzvu soudu řádně nevyjádřila, byl rozsudek pro uznání vydán v souladu se zákonem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Jak vyplývá z obsahu spisu, v projednávané věci žalobce Ing. K. H., správce konkursní podstaty úpadce G., s.r.o., ke své žalobě připojil (jako přílohu) též dopis žalované ze dne 7.6.2002 (sepsaný advokátem JUDr. K. F.), v němž sděluje, proč nehodlá splnit žalobou vymáhané pohledávky. Žaloba byla žalované (jejímu zástupci advokátu JUDr. K. F.) doručena dne 29.9.2003; usnesením ze dne 16.9.2003 č.j. 11 C 276/2002-43 doručeným současně se žalobou byla žalovaná ve smyslu ustanovení §114a odst.2 písm.a) o.s.ř. vyzvána, aby se k žalobě vyjádřila, přes \"urgenci\" to však neučinila. Soud prvního stupně poté nařídil jednání na 11.12.2003, které na žádost zástupce žalované advokáta odročil ještě před stanoveným termínem na 5.2.2004; vzhledem k tomu, že k jednání odročenému na 5.2.2004 se \"pro nemoc\" omluvil zástupce žalobce advokát, soud prvního stupně znovu jednání odročil, a to \"na neurčito\". Další jednání ve věci soud prvního stupně nařídil na den 2.3.2004; při tomto jednání, které bylo - aniž by byla přednesena žaloba nebo sdělen její obsah - odročeno \"na neurčito za účelem vyčkání předložení dokladů\" zástupcem žalobce advokátem, a to \"pracovních smluv všech zaměstnanců, kteří měli být dočasně přiděleni k práci, jejich mzdových listů a dokladů o převzetí mzdy těmito zaměstnanci za měsíce listopad 2001, prosinec 2001 a leden 2002\", zástupce žalované advokát předložil soudu fotokopie listin, mimo jiné žaloby ze dne 2.5.2003 o vrácení kupní ceny zaplacené podle kupních smluv ze dne 1.10.2001, kterými žalovaná koupila od správce konkursní podstaty úpadce G. s.r.o. Ing. K. H. nemovitosti (stavby a pozemky) a movité věci (zařízení a vybavení areálu sklárny T.), žaloby ze dne 2.5.2002 o vyloučení těchto věcí z konkursní podstaty úpadce P. M. a dopisu žalované (jejího zástupce advokáta) ze dne 19.7.2002 adresovaného advokátu, v němž zpochybňuje legitimaci správce konkursní podstaty úpadce G. s.r.o. Ing. K. H. k uzavření smlouvy \"o dočasném přidělení zaměstnanců k výkonu práce k jiné právnické osobě\" ze dne 30.10.2001. Poté předložili soudu prvního stupně další listiny (fotokopie listin) zástupce žalobkyně advokát a další osoby, kterým to bylo soudem uloženo. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 28.6.2005 č.j. 11 C 276/2002-483, kterým bylo žalované ve smyslu ustanovení §114b o.s.ř. uloženo, aby se vyjádřila ve věci, bylo zástupci žalované advokátu doručeno dne 13.7.2005. Zástupce žalované advokát na tuto výzvu odpověděl podáním ze dne 8.9.2005 (téhož dne doručeném soudu prvního stupně), v němž uvedl, že žalovaná \"nárok zcela neuznává\", a to zejména proto, že \"Ing. K. H. provozoval sklárnu neoprávněně, neboť tato byla již dříve zahrnuta do konkursní podstaty úpadce P. M.\", a že se žalovaná \"odvolává na listiny, které do spisu založila dne 2.3.2004 při ústním jednání\".
Za této situace bylo pro posouzení, zda ve věci (o žalobě) bylo možné rozhodnout rozsudkem pro uznání podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř., významné mimo jiné vyřešení právních otázek, zda uložení povinnosti žalované k podání písemného vyjádření ve věci vyžadovaly povaha věci nebo okolnosti případu a zda k vydání a doručení usnesení ze dne 28.6.2005 č.j. 11 C 276/2002-483 nedošlo po prvním jednání ve věci. Uvedené právní otázky dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Napadený rozsudek odvolacího soudu tedy představuje rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a proto dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalované je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§99 odst.1 a 2 o.s.ř.), a věcí uvedených v §118b a §120 odst.2 o.s.ř., místo výzvy podle §114a odst.2 písm.a) o.s.ř., nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; k podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení (srov. §114b odst.1 o.s.ř.).
Usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. nelze vydat nebo doručit po prvním jednání ve věci (srov. §114b odst.3 o.s.ř.).
Usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno; usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba (srov. §114b odst.4 o.s.ř.).
Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§153a odst.3 o.s.ř.) musí být poučen (srov. §114b odst.5 o.s.ř.).
Má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§114b odst.5 o.s.ř.), rozhodne soud rozsudkem pro uznání (srov. §153a odst.3 o.s.ř.).
Usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud provádí se záměrem (srov. §114a odst.1 o.s.ř.), aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném (prvním) jednání. K přípravě jednání - a v jejím rámci též k vydání usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. - soud přistoupí podle ustálené judikatury soudů teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení a byly-li odstraněny případné vady v žalobě; soud může vydat v souladu se zákonem usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. a rozhodnout rozsudkem pro uznání vydaným podle ustanovení §114b odst.5 a §153a odst.3 o.s.ř., jen jestliže nenastal takový nedostatek podmínky řízení, pro který by řízení muselo být zastaveno (§104 odst.1 o.s.ř.), a jestliže žaloba není postižena takovými vadami, které by bránily pokračování v řízení (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2003 sp. zn. 21 Cdo 968/2003, který byl uveřejněn pod č. 153 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003).
Prvním jednáním ve smyslu ustanovení §114b odst.3 o.s.ř. je třeba rozumět jednání, které bylo nařízeno, neboť soud učinil v rámci přípravy jednání všechny (podle svého názoru) potřebné úkony a ve věci není podle zákona možné rozhodnout bez nařízení jednání, a které skutečně proběhlo; nejedná se tedy o první jednání tehdy, bylo-li účastníkům ještě přede dnem, kdy mělo proběhnout, doručeno vyrozumění, že se jednání nekoná nebo že se odročuje na jiný termín. Zákon přitom - má-li se jednání považovat z pohledu ustanovení §114b odst.3 o.s.ř. za první - nevyžaduje, aby jednání bylo předsedou senátu (samosoudcem) zahájeno nebo aby žalobce na výzvu předsedy senátu (samosoudce) přednesl žalobu nebo sdělil její obsah. Ukončil-li soud přípravu jednání a nařídil-li k projednání věci samé jednání, není totiž z hlediska postupu řízení opodstatněné a ani procesně ekonomické, aby soud znovu (dalšími úkony) \"připravoval jednání\"; právě proto zákon zakazuje (s přihlédnutím k výše uvedenému účelu a smyslu tohoto právního prostředku přípravy jednání) po prvním jednání připravovat další (každé další) jednání prostřednictvím usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že prvním jednáním ve věci se ve smyslu ustanovení §114b odst.3 o.s.ř. rozumí jednání, které soud nařídil v pořadí jako první k projednání věci samé a které se uskutečnilo (nebylo předem odvoláno nebo odročeno), i když při něm k vlastnímu projednání věci samé nedošlo.
Překážkou pro vydání usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. tedy v projednávané věci nebylo jednání nařízené na den 11.12.2003, neboť bylo ještě před tímto dnem na žádost zástupce žalované advokáta odročeno na den 5.2.2004. Jiná je ovšem situace u jednání odročených (nařízených) na dny 5.2.2004 a 2.3.2004; i když obě jednání byla odročena bez vlastního projednání věci samé (jednání nařízené na 5.2.2004 pro nemoc zástupce dřívějšího žalobce advokáta a jednání nařízené na 2.3.2004 \"za účelem vyčkání předložení dokladů\"), je nepochybné, že obě jednání proběhla a že v pořadí první z těchto jednání bylo z pohledu ustanovení §114b odst.3 o.s.ř. prvním jednáním ve věci a že po jednání odročeném (nařízeném) na den 5.2.2004 již nebylo možné vydat usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. a ani je doručit.
Předpokladem pro usnesení, kterým soud žalovanému ukládá, aby se ve věci písemně vyjádřil, je - jak vyplývá z ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. - především to, aby to vyžadovala povaha věci nebo okolnosti případu. Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle §114b o.s.ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů mimořádně obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout. Okolnosti případu odůvodňují vydání usnesení podle §114b o.s.ř. zejména v takovém sporu, kdy dosavadní poznatky ukazují, že - ačkoliv by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou - tu jsou takové mimořádné skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2004 sp. zn. 21 Cdo 1109/2004, které bylo uveřejněno pod č. 173 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004). V případě, že je již ze samotného obsahu žaloby (ze skutkových tvrzení v ní obsažených), popřípadě též z listinných důkazů, které žalobce k žalobě připojil, zjevné, že žaloba nemůže být úspěšná, i kdyby všechna tvrzení obsažená v žalobě byla prokázána, tedy že žaloba se jeví jako zjevně bezdůvodné uplatňování práva, není k naplnění účelu řízení potřebné, aby soud požadoval po žalovaném v rámci přípravy jednání písemné vyjádření ve věci, neboť ve věci samé bude možné rozhodnout - protože není potřebné provádět dokazování - vždy při jediném (prvním) jednání. Představuje-li tedy žaloba zjevně bezdůvodné uplatňování práva, dospěla ustálená judikatura soudů k závěru, že neodůvodňuje povaha věci ani okolnosti případu, aby soud uložil žalovanému podle ustanovení §114b o.s.ř. podat vyjádření ve věci; o takové žalobě nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř. (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2003 sp. zn. 29 Odo 296/2003, uveřejněný pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
Vyzve-li soud žalovaného podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř., aby se ve věci písemně vyjádřil, žalovaný výzvě soudu vyhoví tím, že se ve stanovené lhůtě písemně vyjádří, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, a to zcela, zčásti nebo co do základu. Uzná-li nárok uplatněný v žalobě zcela, nemusí písemné vyjádření obsahovat žádné další údaje. V případě, že nárok zcela neuzná (tj. uzná-li nárok jen zčásti nebo co do základu, popřípadě jej neuzná vůbec), musí písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku (jeho části nebo výši) uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Vylíčením rozhodujících skutečností žalovaný reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce; obrana žalovaného spočívá v tom, že - ačkoliv pravdivost některých tvrzení žalobce může potvrzovat - vyvrací svými konkrétními údaji pravdivost jiných tvrzení žalobce, popřípadě že uvádí další skutečnosti, které žalobce netvrdil, na jejichž základě by spor měl vyznít v jeho prospěch. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě nemusí žalovaný rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.3.2005 sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
Vzhledem k tomu, že požadavkům usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. žalovaný vyhoví, jestliže v písemném vyjádření uvede alespoň takové skutečnosti, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti nároku uplatněnému v žalobě, nemohou povaha věci a ani okolnosti případu vyžadovat, aby žalovanému byla postupem podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. ukládána povinnost k podání písemného vyjádření ve věci, kdyby v dosavadním průběhu řízení byl alespoň základ obrany žalovaného proti nároku uplatněnému v žalobě ozřejměn jinak a kdyby se u soudu již nacházely listiny, významné pro obranu žalovaného. Za takového stavu řízení by totiž požadavek podat písemné vyjádření ve věci kladený na žalovaného byl zjevně nadbytečný a procesně neekonomický a bylo by jen formalitou, aby žalovaný písemně sděloval soudu to, co je z dosavadních výsledků řízení již známo, nebo aby předkládal soudu listiny, které již byly soudu předloženy nebo které si soud sám opatřil.
V projednávané věci žalovaná sice nepodala vyjádření ani na výzvu učiněnou soudem podle ustanovení §114a odst.2 písm.a) o.s.ř., ani (včas) na výzvu soudu prvního stupně učiněnou usnesením ze dne 28.6.2005 č.j. 11 C 276/2002-483 podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř., nicméně z listin, které před vydáním usnesení předložili soudu původní žalobce a žalovaná a které si v této době opatřil soud postupem podle ustanovení §129 odst.2 o.s.ř., bylo nepochybné, v čem spočívá základ obrany žalovaného proti nároku uplatněnému v žalobě, tedy že proti nároku uplatněnému v žalobě žalovaná zejména namítá, že od kupních smluv ze dne 1.10.2001, kterými žalovaná koupila od správce konkursní podstaty úpadce G. s.r.o Ing. K. H. nemovitosti (stavby a pozemky) a movité věci (zařízení a vybavení areálu sklárny T.), odstoupila a že správce konkursní podstaty úpadce G. s.r.o Ing. K. H. nebyl legitimován ani k uzavření smlouvy \"o dočasném přidělení zaměstnanců k výkonu práce k jiné právnické osobě\" ze dne 30.10.2001, když vše bylo zapsáno do konkursní podstaty jiného úpadce (P. M.). Vzhledem k tomu, že tímto způsobem byl v dostatečné míře ozřejměn základ obrany žalované ve věci a že se u soudu nacházely listiny z pohledu této obrany žalované významné (včetně listin předložených soudu zástupcem žalované), je nepochybné, že vydání usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. nevyžadovaly povaha věci a ani okolnosti případu. Protože žalovaná byla usnesením ze dne 28.6.2005 č.j. 11 C 276/2002-483 vyzvána k písemnému vyjádření ve věci, ačkoliv nebyly splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení §114b odst.1 o.s.ř., nemůže závěr odvolacího soudu o tom, že o žalobě bylo možné rozhodnout rozsudkem pro uznání podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř., ani z tohoto důvodu obstát.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí (včetně opravného usnesení) a věc vrátil Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. ledna 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu