ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.2289.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 2289/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po M. N., zemřelé dne 10. února 1995, za účasti 1) A. L., zastoupené advokátem, 2) S. Č., 3) Y. J., 4) Z. Š., 5) V. K. N. a 6) A. B., vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. D 299/95-53, o dovolání A. L. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. září 2006, č. j. 17 Co 272/2006-73, opravenému usnesením ze dne 31. října 2006, č. j. 17 Co 272/2006-80, takto:
Dovolání A. L. se odmítá.
Odůvodnění:
Řízení o dědictví po M. N., zemřelé dne 10.2.1995 (dále též jen „zůstavitelka“), bylo zahájeno usnesením vydaným Okresním soudem v Trutnově dne 9.3.1995, č. j. D 299/95-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byla pověřena JUDr. E. D., notářka v T. (§38 o.s.ř.).
Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 23.3.2006, č.j. D 299/95-53, určil obecnou cenu majetku zůstavitelky částkou 82.224,60 Kč, výši zůstavitelčiných dluhů částkou 3.543,- Kč a čistou hodnotu dědictví po zůstavitelce částkou 78.681,60 Kč (výrok I.); schválil dohodu o vypořádání dědictví po zůstavitelce, podle níž „1/2 zůstatku na vkladní knížce vedené u č. s. a.s., 4/6 objektu ind. rekr. na st.p.č. 423, včetně součástí a příslušenství, tj. dřevníku a venkovních úprav (zpevněná plocha) v katastrálním území B. T., obec B. T., část obce B. T., připadá poz. dceři A. L. a poz. synovi L. Š., s tím, že vyplatí poz. vnučce V. K. N. a poz. vnučce A. B. každé částku 13.114,- Kč do jednoho měsíce od právní moci usnesení“ (výrok II.); rozhodl, že odměnu soudní komisařky JUDr. R. B., notářky v T., ve výši 1.650,- Kč a náhradu jejích hotových výdajů ve výši 230,- Kč, včetně daně s přidané hodnoty ve výši 357,- Kč, jsou povinni notářce zaplatit „dědicové podle poměru výše nabývaného čistého dědictví k rukám pověřené notářky“ (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Při posouzení dědického práva vycházel ze závěru, že „zůstavitelka byla vdova a měla tři děti – A. L., L. Š., zemřelého 30.8.1998, a Ing. J. N., zemřelého dne 7.8.1993“; že „dědické řízení po L. Š. bylo zastaveno a právními nástupci jsou Z. Š., pozůstalé dcery Y. J. a S. Č.“; že „dědické řízení po Ing. J. N. bylo projednáno a do jeho dědických práv vstupují pozůstalé dcery V. K. N. a A. B.“. Dále uvedl, že „v souladu s ustanovením §482 odst. 2 obč. zák. a §175q odst. 1 písm. c) o.s.ř. schválil dohodu o vypořádání dědictví, kterou dědicové uzavřeli, neboť neodporuje zákonu ani se nepříčí dobrým mravům“.
K odvolání A. L. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18.9.2006, č. j. 17 Co 272/2006-73, opraveným usnesením ze dne 31.10.2006, č. j. 17 Co 272/2006-80, usnesení soudu prvního stupně „v napadeném výroku II“ potvrdil „v tomto správném znění: schvaluje se dohoda o vypořádání dědictví: polovina zůstatku na vkladní knížce, vedené u Č. s., a.s., tedy částku 32.387,60 Kč, a spoluvlastnický podíl v rozsahu 2/3 celku rekreačního objektu na stavební parcele č. 423 v katastrálním území B. T., obec B. T., včetně dřevníku a venkovních úprav, připadají rovným dílem A. L., a L. Š., kteří do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení zaplatí V. K. N. a A. B. každé po 13.114,- Kč“ (výrok I.); „ve výroku III“ změnil tak, že „JUDr. E. D., se stanoví odměna 330,- Kč a JUDr. R. B., se stanoví odměna 1.320,- Kč, náhrada hotových výdajů 230,- Kč a náhrada daně z přidané hodnoty 295,- Kč“, s tím, že „JUDr. D. zaplatí A. L. 110,- Kč, S. Č., Y. J. a Z. Š. společně a nerozdílně 110,- Kč a V. K. N. a A. B. každá po 55,- Kč“ a „JUDr. R. B. zaplatí A. L. 615,- Kč, S. Č., Y. J. a Z. Š. společně a nerozdílně 615,- Kč a V. K. N. a A. B. každá po 307,50 Kč“ (výrok II.); současně rozhodl, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů prvostupňového ani odvolacího řízení“ (výrok III.). Dospěl k závěru, že „z obsahu spisu vyplývá, že v závěru jednání, konaného před notářkou 21. října 2003, tehdy přítomné účastnice, tj. odvolatelka a nástupkyně L. Š., stran vypořádání dědictví společně navrhly schválení dohody, podle níž by veškerý do dědictví patřící majetek nabyli z 1/3 odvolatelka, z 1/3 L.k Š., z 1/6 V. K. N. a z 1/6 A. B., a pro případ, že posledně dvě jmenované (na jednání nepřítomné) s takovým vypořádáním souhlasit nebudou, pak navrhly dohodu, podle níž dědictví připadne rovnodílně odvolatelce a L. Š. s tím, že V. K. N. a A. B. bude do jednoho měsíce po právní moci konečného usnesení vyplaceno každé po 13.114,- Kč“; že „všechny tehdy přítomné účastnice protokol, v němž je jejich návrh obsažen, podepsaly“; že „V. K. N. a A. B. se pak před dožádaným soudem vyjádřily v tom smyslu, že sice nesouhlasí s tím, že by i ony měly nabýt přímo podíly na děděném majetku, avšak, že přistupují na eventuální návrh, podle něhož by měly od zbývajících dědiců obdržet výplatu svých podílů v penězích“; že „není žádných pochyb, že odvolatelka – stejně jako Z. Š., S. Č. a Y. J. – při jednání dne 21. října 2003 okresním soudem posléze schválenou dohodu navrhla“; že „tento úkon se stal perfektním podpisem protokolu“; že „byl učiněn naprosto jasně a srozumitelně“; že „šlo o eventuální návrh (tedy pro případ, že nastane určitá okolnost, jmenovitě nepřijetí primárního návrhu nepřítomnými účastnicemi), který se v důsledku následně nastalých okolností (nepřijetí primárního návrhu) stal aktuální“; že „navrhovatelky jím byly vázány a žádného jejich dalšího souhlasu s jimi navrhovanou dohodou již nebylo zapotřebí“; že „návrh byl zbývajícími účastnicemi přijat, a tím se střetla shodná vůle všech zúčastněných“; že „schválená dohoda tedy nepochybně byla uzavřena“; že „okolnost, že by tento úkon odporoval zákonu nebo byl v rozporu s dobrými mravy se z ničeho nepodává a ani odvolatelka nic takového netvrdí“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala A. L. dovolání. Namítá, že „se dne 23. října 2003 účastnila jednání u pověřené notářky, v jehož průběhu přednesly právní nástupkyně zemřelého L. Š. návrh, aby dědictví bylo vypořádáno dohodou, podle níž, v případě, že nepřítomní dědicové dědictví neodmítnou, připadne každému z dědiců jejich zákonný podíl, pokud nepřítomní dědici dědictví odmítnou, nabudou dědictví rovným dílem přítomní dědici a následně každému z nepřítomných dědiců vyplatí částku 13.114,- Kč“; že „mimo skutečnost, že se jedná o eventuální návrh dědické dohody, její obsah odporuje zákonu, když navrhuje vypořádat i dědice, kteří dědictví odmítli“; že „ona žádný návrh na dohodu o vypořádání dědictví v průběhu dědického řízení nepřednesla, ani v jeho průběhu neučinila žádný úkon, kterým by vyslovila svůj souhlas s kterýmkoli zněním jakéhokoli návrhu takové dohody, který byl přednesen při jednání dne 23. října 2003 nebo i kdykoli jindy“; že „v protokolu o jednání dne 21. října 2003 není nikde uvedeno, že ona navrhuje, aby dědictví bylo vypořádáno určitým způsobem, případně, že souhlasí s určitým návrhem na jeho vypořádání“; že „uvedeného dne se zúčastnila jednání u pověřené notářky a následně protokol o jednání podepsala, čímž vyjádřila souhlas se zachycením průběhu“. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
S. Č., Y. J., Z. Š., V. K. N. a A. B. uvedly, že s dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu souhlasí.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitelky (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitelka M. N., zemřela dne 10.2.1995, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě A. L. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé.
Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu A. L. v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a A. L. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinila.
Protože dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání A. L. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl.
Na místě je však dodat, že odvolací soud při posouzení dohody dědiců o vypořádání dědictví po zůstavitelce, i při posouzení opodstaněnosti námitek A. L. vznášených proti této dohodě v odvolání (a zopakovaných v dovolání), v daném případě aplikoval i interpretoval ustanovení §482 obč. zák. v souladu s ustálenou judikaturou soudů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2008
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu