ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.2325.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 2325/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. P., zastoupeného advokátem proti žalované O. P., zastoupené advokátem o 84.325,20 Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 168/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. prosince 2006 č. j. 61 Co 426/2006-178, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu), aby mu žalovaná zaplatila 84.325,20 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že byl od 6. 12. 1990 do 31. 3. 2003 uvolněným členem zastupitelstva obce a současně vykonával do prosince 2002 funkci uvolněného starosty obce. Ačkoliv měl nárok na pět týdnů řádné dovolené, „z důvodu pracovního vytížení“ nevyčerpal v roce 2001 žádnou dovolenou. Ze stejného důvodu nevyčerpal dovolenou ani v roce 2002, a to proto, že „zastupitelstvo obce, kterému jako starosta odpovídal „a které plnilo vůči němu analogicky funkci zaměstnavatele“, nenařídilo mu čerpání dovolené ve smyslu ustanovení §110b zák. práce. Celková výše nevyčerpané dovolené za rok 2001 činí pět týdnů a za rok 2002 pak činí poměrná část dovolené za 11 odpracovaných měsíců 32 dní.
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 3. 3. 2005 č. j. 6 C 168/2004-57 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci samé dospěl k závěru, že z ustanovení §79 zákona č. 128/2000 Sb. „je zřejmé, že v případě, že uvolněný člen zastupitelstva nemohl dovolenou nebo část vyčerpat, může požádat obec o náhradu měsíční odměny za nevyčerpanou dovolenou, tzn. že o finanční náhradě rozhoduje obec.“ V posuzovaném případě však bylo prokázáno, že zastupitelstvo obce P. nesouhlasí s finanční náhradou za nevyčerpanou dovolenou žalobce „s přesvědčením, že žalobce si mohl dovolenou vyčerpat.“
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 10. 2005 č. j. 10 Co 464/2005-80 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovodil, že zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění účinném do 31. 12. 2002, v ustanovení §79 upravuje pouze nárok na dovolenou a výměru dovolené uvolněného člena zastupitelstva. Neupravuje však čerpání dovolené a případný nárok na zaplacení nevyčerpané dovolené. Vzhledem k ustanovení §80 zákona o obcích je „nutné vycházet z příslušných ustanovení zákoníku práce ve znění účinném do 30. 9. 2004, tj. z ustanovení §108 odst. 1, a především posoudit, kdo byl oprávněn nařídit žalobci čerpání dovolené v letech 2001 a 2002, a zda tak učinil, zda žalobce nemohl dovolenou vyčerpat v kalendářním roce z naléhavých provozních důvodů nebo proto, že zaměstnavatel neurčil její čerpání, jak to vyplývá z ustanovení §109 odst. 2 zák. práce, zda jsou splněny podmínky ustanovení §110b odst. 2 zák. práce“.
Okresní soud v Klatovech poté rozsudkem ze dne 30. 5. 2006 č. j. 6 C 168/2004-154 žalované uložil, aby zaplatila žalobci „jako náhradu nevyčerpané dovolené za rok 2001 částku 33.642,50 Kč hrubých a jako náhradu nevyčerpané poměrné části dovolené za rok 2002 částku 50.083,20 Kč hrubých“, a aby zaplatila žalobci 66.566,50 Kč na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta. Ve věci samé dospěl k závěru, že, jestliže si uvolněný člen zastupitelstva obce nemohl dovolenou nebo její část vyčerpat v průběhu příslušného kalendářního roku, převádí se mu podle ustanovení §79 odst. 5 zákona č. 128/2000 Sb. tento nárok do následujícího kalendářního roku. V takovém případě může uvolněný člen zastupitelstva též požádat obec o náhradu měsíční odměny za nevyčerpanou dovolenou. Vycházeje z tohoto ustanovení soud prvního stupně „dospěl k přesvědčení“, že žalobce prokázal, že za rozhodné období si dovolenou nevyčerpal, že nástup dovolené mu nikdo nenařídil ani neumožnil, a že ustanovení §79 odst. 5 výslovně stanoví možnost uvolněného člena zastupitelstva požádat obec o náhradu za nevyčerpanou dovolenou. „Z jednoznačného výkladu tohoto ustanovení je nesporné“, že nárok žalobce je po právu.
Krajský soud v Plzni k odvolání žalované rozsudkem ze dne 20. 12. 2006 č. j. 61 Co 426/2006-178, ve znění usnesení ze dne 23. 1. 2007 č. j. 61 Co 426/2006-181, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci „jako náhradu nevyčerpané dovolené za rok 2001 částku 34.242,- Kč“, ohledně částky 50.083,20 Kč „žalobu o náhradu nevyčerpané poměrné části dovolené za rok 2002“ zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 8.554,- Kč a částku 4.994,- Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení k rukám advokáta. Odvolací soud shodně se závěry soudu prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobce „z důvodu pracovního vytížení nevyčerpal v roce 2001 a 2002 dovolenou, i když měl nárok na dovolenou v roce 2001 v trvání pěti týdnů a v roce 2002 na poměrnou část dovolené v trvání dvacettři dnů. Dospěl však k závěru, že žalobci lze přiznat náhradu za nevyčerpanou dovolenou pouze za rok 2001, neboť právní úprava ustanovení §80 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, umožňující vztáhnout na vztahy vyplývající z výkonu funkce uvolněného člena zastupitelstva obce ustanovení zákoníku práce, byla účinná jen do 12. 7. 2002. Vzhledem k tomu podle ustanovení §109 odst. 2 zák. práce ve znění účinném do 30. 9. 2004, a s přihlédnutím k ustanovení §110b odst. 2 zák. práce, přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Protože zastupitelstvo obce neurčilo žalobci dovolenou ani do konce roku 2002, „je nutné považovat nárok žalobce na náhradu nevyčerpané dovolené za rok 2001 za nárok oprávněný“. Při posuzování nároku na náhradu odměny za nevyčerpanou dovolenou za rok 2002 je však již třeba vycházet z novelizovaného ustanovení §79 odst. 5 zákona o obcích ve znění zákona č. 313/2002 Sb. Možnost požádat o náhradu měsíční odměny za nevyčerpanou dovolenou má jen uvolněný zastupitel, a to pouze v případě, pokud se mu nevyčerpaná dovolená převádí do následujícího kalendářního roku. Protože „mandát žalobce ve funkci starosty zanikl v měsíci listopadu 2002, musel by žalobce vyčerpat dovolenou k 31. 12. 2002. Žalobce ke dni 1. 1. 2003 přešel do starobního důchodu, a proto mu nemohla být dovolená za rok 2002 převedena do roku 2003 a žalobce proto podle názoru odvolacího soudu nárok na proplacení nevyčerpané dovolené za rok 2002 ztratil. Podle novelizovaného znění ustanovení §79 zákona o obcích není proplacení měsíční odměny za nevyčerpanou dovolenou nárokové, neboť záleží jen na rozhodnutí zastupitelstva obce. V daném případě však zastupitelstvo obce žádosti žalobce o proplacení nevyčerpané dovolené za rok 2002 nevyhovělo, a proto mu nelze tento nárok přiznat.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že, byť zákonem č. 313/2002 Sb. došlo k vypuštění ustanovení §80 ze zákona o obcích, jeho platové poměry se evidentně řídily i v roce 2002 a v roce následujícím zákonem č. 143/1992 Sb. Pokud v tomto zákoně nebyla řešena výslovně náhrada za nevyčerpanou dovolenou, měla být posuzována na základě ustanovení §25 zákona č. 143/1992 Sb. podle zákoníku práce. Ze zákoníku práce i z ustanovení §76 zákona č. 128/2000 Sb. je pak zřejmé, že na proplacení nevyčerpané dovolené je zákonný nárok. Protože žalobce převážnou část dovolené nevyčerpal z provozních důvodů a její čerpání mu ani nikdo nenařídil, má podle ustanovení §110b odst. 3 zák. práce nárok na proplacení poměrné části dovolené i za rok 2002, a to bez ohledu na to, zda zastupitelstvo schválilo či neschválilo její proplacení. Nárok žalobci vznikl již tím, že o proplacení poměrné části dovolené za rok 2002 požádal. Vedle toho je třeba brát v úvahu, že ke změně právní úpravy došlo ke dni 12. 7. 2002, takže nárok žalobce na proplacení nevyčerpané části dovolené do tohoto data je třeba posuzovat podle dosavadních předpisů. Nárok za nevyčerpanou dovolenou za část roku 2002 ode dne 12. 7. 2002 je třeba posuzovat na základě analogické aplikace ustanovení §110b zák. práce, i když nedošlo k převodu nároku do dalšího kalendářního roku z důvodu odchodu žalobce do starobního důchodu. Žalobce navrhoval, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10 o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v dovoláním napadené části ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Žalobce se žalobou domáhal (kromě náhrady odměny za nevyčerpanou dovolenou za rok 2001) rovněž náhrady odměny za poměrnou část nevyčerpané dovolené v rozsahu 23 dnů za rok 2002, kdy do 21.11.2002 působil jako uvolněný člen zastupitelstva ve funkci starosty obce. Tento nárok je třeba i v současné době posoudit podle právních předpisů účinných v době, kdy žalobce skončil výkon funkce, za niž uvedené plnění požaduje, zejména podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění účinném od 12.7.2002, t.j. poté, co nabyl účinnosti zákon č. 313/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“).
Obec jako veřejnoprávní korporace je spravována zastupitelstvem obce; dalšími orgány obce jsou rada obce, starosta a obecní úřad (§15 odst. 1 věta první zákona o obcích). Starostu a místostarostu (místostarosty) volí do funkce zastupitelstvo obce z řad svých členů (§103 odst. 2 věta první zákona o obcích). Zákon rozeznává jednak neuvolněné členy zastupitelstva, a jednak uvolněné členy zastupitelstva obce; uvolněnými členy zastupitelstva obce rozumí jak členy zastupitelstva obce, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni podle ustanovení §124 odst. 2 věty druhé zák. práce, tak ty členy, kteří před zvolením nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva obce (srov. §71 odst. 1 zákona o obcích). Funkce člena zastupitelstva je veřejnou funkcí. Člen zastupitelstva obce nesmí být pro výkon své funkce zkrácen na právech vyplývajících z jeho pracovního nebo jiného obdobného poměru (§70 zákona o obcích).
S názorem odvolacího soudu, že důvodem, proč nemohla být žalobci proplacena náhrada odměny za nevyčerpanou poměrnou část dovolené za rok 2002, byla skutečnost, že tato dovolená „nemohla být … převedena do roku 2003“ vzhledem k tomu, že „mandát žalobce ve funkci starosty zanikl v měsíci listopadu 2002“ a že žalobce „již ke dni 1.1.2003 přešel do starobního důchodu“, dovolací soud nesouhlasí.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno, že žalobce, který byl zaměstnán v pracovním poměru u Ú. k. a z. Ú. z. s. s. v B., byl tímto zaměstnavatelem uvolněn od 6.12.1990 „k výkonu funkce voleného starosty“; od 1.1.1997 „bylo jeho funkční místo delimitováno do nově vzniklé S. r. s.“, a bylo mu nadále poskytováno pracovní volno bez náhrady mzdy. Jako uvolněný člen zastupitelstva působil rovněž v roce 2002 až do 20.11.2002 ve funkci starosty O. P., poté zde působil jako člen zastupitelstva. Pracovní poměr u S. r. s., o. o. P., byl rozvázán dohodou ke dni 31.12.2002 „z důvodu odchodu do starobního důchodu“. Žádosti žalobce o proplacení náhrady odměny za poměrnou část dovolené za rok 2002 zastupitelstvo O. P. nevyhovělo.
Za tohoto skutkového stavu je pro posouzení věci podstatné, jaký význam má skutečnost, že žalobce přestal být od 21.11.2002 uvolněným členem zastupitelstva.
Podle ustanovení §79 odst. 1 zákona o obcích uvolněný člen zastupitelstva obce má nárok na dovolenou podle tohoto zákona v délce 5 týdnů za kalendářní rok.
Podle ustanovení §79 odst. 2 zákona o obcích pokud jeho funkční období netrvalo po dobu celého kalendářního roku, má nárok na poměrnou část dovolené, která činí za každý i započatý kalendářní měsíc trvání výkonu jeho funkce jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok.
Podle ustanovení §79 odst. 3 zákona o obcích měsíční odměna podle tohoto zákona náleží i po dobu dovolené.
Podle ustanovení §79 odst. 4 zákona o obcích obec poskytne uvolněnému členu zastupitelstva obce též tu část dovolené, kterou nevyčerpal před uvolněním k výkonu veřejné funkce. Nevyčerpal-li uvolněný člen zastupitelstva obce dovolenou před uplynutím doby uvolnění k výkonu veřejné funkce, poskytne mu ji uvolňující zaměstnavatel.
Podle ustanovení §79 odst. 5 zákona o obcích jestliže si uvolněný člen zastupitelstva obce nemohl dovolenou nebo její část vyčerpat v průběhu příslušného kalendářního roku, převádí se mu tento nárok do následujícího kalendářního roku. V takovém případě může uvolněný člen zastupitelstva též požádat obec o náhradu měsíční odměny za nevyčerpanou dovolenou.
Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že v posuzované věci bylo z praktických důvodů nemožné převést nárok na dovolenou žalobce za rok 2002 do následujícího roku 2003 z toho důvodu, že „mandát žalobce ve funkci starosty zanikl“ a že žalobce „přešel do starobního důchodu“. Odvolací soud však přehlédl, že možnost převedení nároku na dovolenou do následujícího kalendářního roku, popřípadě možnost náhrady měsíční odměny za nevyčerpanou dovolenou přichází podle ustanovení §79 odst. 5 zákona o obcích v úvahu pouze v případě, jde-li o dlouhodobě uvolněného člena zastupitelstva obce, jehož dlouhodobé uvolnění pro výkon veřejné funkce bude trvat i v následujícím kalendářním roce. Uvolněný člen zastupitelstva obce v takovém případě bude i nadále posuzován jako zaměstnanec, kterému obec posuzovaná jako zaměstnavatel (srov. §76 zákona o obcích) poskytuje za výkon funkce jak odměnu (srov. §71 odst. 1 zákona o obcích a §124 odst. 2 větu druhou zák. práce), tak i za podmínek stanovených zákonem o obcích dovolenou a náhradu odměny, jestliže nemohl dovolenou nebo její část vyčerpat v průběhu příslušného kalendářního roku. Povinnost obce poskytovat odměnu za výkon funkce a dovolenou je však omezena - jak z povahy věci rovněž vyplývá - jen na dobu výkonu funkce, pro kterou byl člen zastupitelstva obce uvolněn; ustanovení §79 odst. 4 zákona o obcích stanoví výslovně, že nevyčerpal-li uvolněný člen zastupitelstva obce dovolenou před uplynutím doby uvolnění k výkonu veřejné funkce, poskytne mu ji uvolňující zaměstnavatel. Z uvedeného vyplývá, že po skončení výkonu funkce, pro kterou byl člen zastupitelstva obce uvolněn, se specifická právní úprava dovolené uvolněného člena zastupitelstva obce neuplatní; obec již není – jak z ustanovení §79 odst. 4 zákona o obcích vyplývá - z hlediska poskytování nevyčerpané dovolené včetně její refundace pasivně věcně legitimována.
Protože rozsudek odvolacího soudu je - byť ne ze zcela přiléhavých důvodů - z hlediska uplatněného dovolacího důvodu věcně správný a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst.1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalované, která měla v dovolacím řízení plný úspěch a která by tak měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. §142 odst. 1 větu první o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly a žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. června 2008
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu