ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.2338.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 2338/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce L. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému O. s. K. Z. O. O. c. V., organizační jednotce občanského sdružení, zastoupenému advokátem, o 40.000,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 8/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 2006 č.j. 16 Co 253/2006-91, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 40.000,- Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 10.1.2003 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným uzavřel dne 25.6.2002 dohodu o provedení práce, ve které se zavázal \"zajistit všechny potřebné kroky k tomu, aby mohl být proveden odprodej cenných papírů D. k. V. a.s. za cenu minimálně 57.000.000,- Kč\", které byly ve vlastnictví žalovaného, nabyvateli \"M. m. O.\", že předmět dohody o provedení práce \"naplnil\", když bylo dosaženo prodeje akcií emitovaných společností D. k. V. a.s. \"M. m. O.\" za cenu vyšší než 57.000.000,- Kč, a že pracovní úkol byl splněn v dohodnuté lhůtě (do 31.12.2002), neboť již dne 9.12.2002 byla na účet žalovaného připsána zbývající část kupní ceny za akcie ve výši 8.712.765,90 Kč. Žalovaný vyplatil odměnu žalobci ve třetím čtvrtletí roku 2002, avšak dne 9.12.2002 své rozhodnutí \"revokoval\" a žalobce mu na výzvu vyplacenou odměnu vrátil. Protože Okresní soud v Ostravě ve stejné záležitosti projednávané pod sp. zn. 26 C 223/2003 vyhověl žalobě Mgr. P. Ž., žalobce požádal žalovaného o opětovné vyplacení odměny podle dohody o provedení práce ze dne 25.6.2002, žalovaný to však odmítl.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12.5.2006 č.j. 61 C 8/2006-68 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci 40.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3% ročně za dobu od 21.1.2005 do zaplacení, zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci úrok z prodlení z částky 40.000,- Kč ve výši 3,5% ročně za dobu od 10.1.2003 do 20.1.2005 a aby žalovaný zaplatil žalobci úrok z prodlení z částky 40.000,- Kč ve výši 0,5% ročně za dobu od 21.1.2005 do zaplacení, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 14.541,25 Kč k rukám advokáta. Dovodil, že mezi účastníky byla dne 25.6.2002 uzavřena písemná dohoda o provedení práce, která \"obsahuje veškeré náležitosti stanovené v §236 odst. 1 a 2 zákoníku práce\". Protože ustanovení §236 odst. 2 a 4 zákoníku práce vážou vznik nároku na vyplacení sjednané odměny \"jen a toliko na splnění úkolu\" a protože v dohodě nebyly specifikovány \"potřebné kroky\", byl pracovní úkol splněn, jakmile bylo dosaženo cíle sledovaného uzavřením dohody, tj. při kupní ceně odpovídající zadanému kritériu dnem připsání poslední části této ceny na účet žalovaného, 9.12.2002\". Soud prvního stupně současně dovodil, že \"tímto dnem vznikl žalobci nárok na výplatu odměny\" a že, byla-li odměna vyplacena žalobci dříve, než k připsání poslední části kupní ceny na účet žalovaného došlo, mělo takové plnění \"povahu zálohy, kterou však v okamžiku naplnění kritérií ztratilo\", a že proto dnem 9.12.2002 \"došlo ke splnění úkolu žalobce i ke splnění závazku žalovaného zaplatit žalobci za splnění úkolu odměnu\". Přijal-li tedy žalovaný po dni 9.12.2002 od žalobce \"plnění představující vrácení sjednané odměny\", nebylo podle soudu prvního stupně k takovému postupu důvodu, a \"proto se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil a je povinen takové bezdůvodné obohacení žalobci vydat\". Splatnost tohoto nároku nastala dne 20.1.2005, tj. třetím dnem od doručení výzvy věřitele dlužníkovi.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6.12.2006 č.j. 16 Co 253/2006-91 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení 40.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 21.1.2005 do zaplacení zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 24.625,- Kč k rukám advokátky. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně nejprve uzavřel, že podle dohody o provedení práce ze dne 25.6.2002 se žalobce zavázal \"zajistit všechny potřebné kroky k tomu, aby mohl být proveden odprodej cenných papírů D., a.s. za cenu minimálně 57.000.000,- Kč, které jsou ve vlastnictví žalovaného, nabyvateli M. m. O.\"; pracovní úkol měl být proveden do 31.12.2002, sjednaný rozsah práce měl činit celkem 95 hodin, provedenou práci od něj měl převzít a potvrdit její správnost a úplnost předseda žalovaného J. V. a odměna byla sjednána ve výši 40.000,- Kč a splatná do jednoho měsíce ode dne provedení úkolu s tím, že úkol je považován za provedený dnem převodu finančních prostředků na účet žalovaného. Smlouvou o koupi cenných papírů ze dne 29.4.2002 žalovaný prodal S. m. O. a. D., a.s. za kupní cenu sjednanou tak, že základní kupní cena činí nejméně 57.000.000,- Kč a konečná kupní cena činí nejvýše 61.000.000,- Kč. Poslední část kupní ceny \"byla připsána na účet žalovaného\" dne 9.12.2002; sjednaná odměna 40.000,- Kč byla žalobci vyplacena přede dnem 9.12.2002, žalobce dne 9.12.2002 vrátil v důsledku rozhodnutí shromáždění žalovaného ze dne 9.12.2002, na němž žalobce jako předseda příslušné komise pověřené zpracováním návrhu na snížení odměn přednesl (i schválil) návrh na revokaci rozhodnutí o přiznání odměn, a dne 17.1.2005 žalobce znovu vyzval žalovaného k výplatě odměny. Odvolací soud dovodil, že nárok na vyplacení odměny za provedení sjednaného pracovního úkolu vznikne zaměstnanci pouze v případě \"skutečného vykonání práce zaměstnancem, který provede pracovní úkol vymezený v dohodě\". Žalobce po poučení odvolacím soudem, provedeným podle ustanovení §118a odst.1 a 3 o.s.ř., tvrdil, že \"v roce 2001 se zúčastnil několika jednání na M. m. O. za účasti tehdejšího primátora Ing. V., která se týkala jednání o odprodeji akcií D., a.s.\", že \"po uzavření dohody o provedení práce ze dne 25.6.2002 sám nečinil žádné úkony směřující k inkasování převodní ceny za akcie od M. O. podle uzavřené smlouvy a otázky týkající se zaplacení této kupní ceny nevyřizoval\" a že \"byl členem dozorčí rady D., a.s. asi do října 2002\". Odvolací soud dovodil, že žalobce po uzavření dohody o provedení práce (po dni 25.6.2002) žádnou práci pro žalovaného, kterou by provedl pracovní úkol sjednaný v dohodě, nevykonal (jednání na M. m. O. o odprodeji akcií D., a.s., kterých se žalobce účastnil, se konala již v roce 2001, tedy před uzavřením dohody o provedení práce), a že výkonem práce podle dohody ze dne 25.6.2002 nemohla být jeho činnost člena dozorčí rady D., a.s., neboť jde o činnost zcela jiného druhu, za kterou může náležet odměna na základě rozhodnutí valné hromady akciové společnosti. Žalobce proto nemůže mít právo na odměnu ve výši 40.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, že by po uzavření dohody o provedení práce nevykonal pro žalovaného žádnou práci, k níž se zavázal v dohodě o provedení práce ze dne 25.6.2002. Poukazuje na to, že \"povaha úkolu - činnosti, který byl sjednán, byla takového charakteru, že ji nelze srovnávat s obvyklými činnostmi např. manuálního charakteru, na které se obvykle dohody o provedení práce uzavírají\", že \"aktivity vedoucí k tomu, aby žalovaný odprodal akcie D., a.s. za cenu min. 57.000.000,- Kč nespočívaly v manuálních úkonech, nýbrž v jednáních a kontaktech se zainteresovanými osobami\", a že proto \"nelze vylíčit v rámci soudního řízení všechny rozhodné skutečnosti a navrhnout potřebné důkazy k tvrzení žalobce\". Oběma účastníkům byl \"obsah úkolu (potřebné kroky) znám a dostatečně mu rozuměly\" a \"nikdo z dalších osob nebyl nikdy vyzván k předložení přehledu kroků, které učinil a následně byly odměny za splnění úkolu definovaného v dohodě vyplaceny\". Žalobce současně v dovolání \"konkretizuje svou práci\" - \"potřebné kroky\", kterými \"naplňoval dohodu o provedení práce uzavřenou dne 25.6.2002\"; \"dne 25.6.2002 žalobce na jednání O. připomněl dluh O. K., který požaduje O. K. po O. v případě prodeje akcií D. a.s.\", žalobce \"se účastnil prvního zasedání nově ustavené dozorčí rady nabyvatele akcionářských práv M. m. O., kde předal nově ustavené D. úkoly z titulu člena dozorčí rady O.\", žalobce \"dne 8.7.2002 na zasedání O. upozornil přítomné členy, že revizní komise bude provádět kontrolu stavu členů O. K. registrovaných v jednotlivých základních organizacích a podílel se na přípravě smluv o převodu prostředků z O. na základní organizace, představující výnos z akcií\", žalobce \"dne 29.7.2002 na zasedání rady O. určil způsob a termíny kontroly stavu členské základny v souvislosti se seznamem pro rozdělení finančních prostředků z D., a.s. a prováděl v 17 základních organizacích fyzickou kontrolu\", žalobce \"se dne 31.7.2002 účastnil jednání na alternativách řešení daňových povinností z výnosů ze strany O. a Z.\", \"dne 7.10.2002 se účastnil jednání O., na němž bylo konstatováno ukončení kontrol stavů prováděných dozorčí a revizní komisí a podílel se na zpracování smluv potřebných jako účetní doklad pro Z. a O. po rozdělení výnosů\", \"v průběhu 2. pololetí roku 2002 se žalobce průběžně zúčastňoval na pracích, představujících realizaci normy k nákupu PC pro všechny Z. z výnosů za akcie\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu \"změnil a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně\", popřípadě aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
I když žalobce uvedl, že dovolání podává z důvodu, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nenapadá právní posouzení věci odvolacím soudem (žalobce netvrdí, že by odvolací soud na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval právní předpisy nebo že by tyto předpisy nesprávně vyložil), ale že podrobuje kritice skutková zjištění, na nichž odvolací soud své rozhodnutí založil. Podstatou žalobcových námitek je, že nesouhlasí s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěl. Žalobce současně vychází z odlišných skutkových závěrů než odvolací soud (činí z provedených důkazů vlastní skutkový závěr a na něm pak buduje i své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci). Protože soud každý procesní úkon účastníka (tedy i vymezení dovolacího důvodu) neposuzuje jen podle toho, jak jej účastník označuje, ale především podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.), přezkoumal dovolací soud rozsudek odvolacího soudu s ohledem na obsah dovolání z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.
Podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. lze dovolání, které je přípustné mimo jiné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) o.s.ř. (a tak je tomu v projednávané věci), podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením §133 až §135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním napadnout.
Dohodu o provedení práce může zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, jestliže předpokládaný rozsah práce (pracovního úkolu), na který se dohoda uzavírá, není vyšší než 100 hodin (§236 odst.1 věta první zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů - dále jen \"zák. práce\"). V dohodě musí být vymezen pracovní úkol, sjednaná odměna za jeho provedení a zpravidla se v ní sjednává též doba, v níž má být pracovní úkol proveden; v písemné dohodě, popřípadě v písemném záznamu o ústně uzavřené dohodě má zaměstnavatel mimoto uvést předpokládaný rozsah práce (pracovního úkolu), pokud její rozsah nevyplývá přímo z vymezení pracovního úkolu (§236 odst.2 zák. práce). Sjednaný pracovní úkol může být proveden - jak vyplývá z povahy věci - po uzavření dohody o provedení práce.
V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce po uzavření dohody o provedení práce (tj. po dni 25.6.2002) nevykonal pro žalovaného žádnou práci, kterou by provedl pracovní úkol sjednaný v dohodě (zajistit \"všechny potřebné kroky k tomu, aby mohl být proveden odprodej cenných papírů D., a.s. ve vlastnictví žalovaného S. městu O. za cenu minimálně 57.000.000,- Kč\"). Svůj skutkový závěr učinil odvolací soud - jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozsudku - z výsledků dokazování (včetně toho, co za řízení vyšlo najevo), zejména z údajů žalobce, že se již v roce 2001 (před uzavřením dohody o provedení práce) účastnil několika jednání na M. m. O. za účasti tehdejšího primátora Ing. V., která se týkala jednání o odprodeji akcií D., a.s., že byl členem dozorčí rady D., a.s. asi do října 2002, že po uzavření dohody o provedení práce sám nečinil žádné úkony směřující k inkasování převodní ceny za akcie a že otázky týkající se zaplacení této kupní ceny nevyřizoval, a ze smlouvy o koupi cenných papírů ze dne 29.4.2002, uzavřené mezi žalovaným a S. m. O., podle které byly akcie D., a.s. prodány za kupní cenu, která činí nejméně 57.000.000,- Kč a nejvýše 61.000.000,- Kč; tyto poznatky zhodnotil způsobem odpovídajícím ustanovení §132 o.s.ř. Protože ostatní důkazy v tomto směru nepřinesly pro rozhodnutí věci podstatné poznatky, má uvedené skutkové zjištění oporu v provedeném dokazování; z odůvodnění napadeného rozsudku a z obsahu spisu je zřejmé, že odvolací soud pro uvedené zjištění vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že žádné skutečnosti, které v tomto směru byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, a které byly současně významné pro věc nepominul a že v jeho hodnocení důkazů a poznatků které vyplynuly z přednesů účastníků není z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti logický rozpor.
K údajům, jimiž žalobce v dovolání \"konkretizuje svou práci\" - \"potřebné kroky\", jimž \"naplňoval dohodu o provedení práce uzavřenou dne 25.6.2002\", lze uvést, že jednak nesměřovaly k naplnění sjednaného pracovního úkolu (k odprodeji cenných papírů D., a.s. ve vlastnictví žalovaného S. m. O. za cenu minimálně 57.000.000,- Kč), jednak byly nově v dovolání uplatněny v rozporu s ustanovením §241a odst.4 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. června 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu