ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.2358.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 2358/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. P. B., proti žalovanému E. I., s.r.o., o 146.550,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 Cm 228/97, o dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2006 č.j. 4 Cmo 85/2006-46, takto:
Usnesení vrchního soudu a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2005 č.j. 40 Cm 228/97-34 se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 27.3.1996 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 146.550,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně od 1.5.1995 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že při provádění prací podle smlouvy o dílo č. 53-S-94 došlo k poškození stropního podhledu v hale žalovaného a že žalovaný z ceny díla \"zadržel\" částku 486.322,20 Kč \"jako rezervu na opravu tohoto podhledu\". Skutečné náklady na opravu však byly nižší, a proto je žalovaný povinen zaplatit žalobci na doplatku ceny díla 81.070,20 Kč. Žalovaný je dále povinen zaplatit \"penalizační fakturu\" ve výši 45.480,30 Kč a \"neoprávněně započtených\" 20.000,- Kč.
Poté, co věc byla podle usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.5.1996 č.j. Ro 1052/96-16 (správně Ro 1052/96-5) postoupena býv. Krajskému obchodnímu soudu v Praze a co věc dnem 1.1.2001 převzal Městský soud v Praze (srov. Čl. II bod 1 zákona č. 215/2000 Sb.), žalobce v průběhu řízení před soudem prvního stupně dne 21.4.2002 zemřel.
Městský soud v Praze ze sdělení notářky JUDr. I. P. zjistil, že \"všichni zákonní dědici dědictví odmítli\", že účastníkem dědického řízení \"se stal Úřad pro zastupování ČR ve věcech majetkových\" a že \"v nejbližší době bude probíhat vlastní likvidace dědictví\", a usnesením ze dne 18.11.2005 č.j. 40 Cm 228/97-34 rozhodl, že v řízení bude \"na straně žalující\" pokračováno s Českou republikou - Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Dospěl k závěru, že ve smyslu ustanovení §107 o.s.ř. má být pokračováno s tím, kdo je procesním nástupcem zemřelého žalobce.
K odvolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25.5.2006 č.j. 4 Cmo 85/2006-46 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že žalobce ztratil způsobilost být účastníkem řízení, že povaha věci umožňuje pokračovat v řízení a že \"universálním sukcesorem je stát v rámci tzv. odúmrti\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovolání. Namítá, že Česká republika nemůže být žalobcovým procesním nástupcem, neboť nepřevzala jeho právo, o něž v řízení jde. Z toho, že žalobce nemá žádné dědice, totiž nelze dovozovat, že by dědictví muselo připadnout státu podle ustanovení §462 občanského zákoníku. O žalobcově dědictví byla navíc pravomocným usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22.4.2004 sp. zn. 11 D 451/2002 nařízena likvidace a nyní nelze činit závěr, komu připadne žalobcova pohledávka, uplatněná v tomto řízení. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §107 odst.1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle ustanovení §107 odst.2 o.s.ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Povahou věci se z hlediska ustanovení §107 odst.1 věty první o.s.ř. rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla (mohla přejít) podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného. Umožňuje-li povaha věci pokračování v řízení, soud dále posoudí, zda v řízení je možné pokračovat ihned nebo zda řízení musí být přerušeno. Okolnost, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení a od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci.
V projednávané věci z dosavadních zjištění soudů vyplývá, že všichni, kteří by mohli být dědici žalobce, dědictví odmítli. Za této situace je tedy nepochybné, že žalobcovým procesním nástupcem nemohou být jeho dědici. Vzhledem k tomu, že věcná legitimace k zaplacení částky 146.550,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně od 1.5.1995 do zaplacení je odvozena od jejího vlastnictví, je pro určení procesního nástupnictví po žalobci ve smyslu ustanovení §107 odst.2 o.s.ř. významné to, na koho přešla podle výsledku dědického řízení.
Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu (§462 občanského zákoníku); také ve vztahu k dědictví připadnuvšího státu platí, že se nabývá smrtí zůstavitele (§460 občanského zákoníku). Ze skutečnosti, že zůstavitel nezanechal žádné dědice, že zůstavitelovi dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo že z jiných důvodů dědictví nenabude (nemůže nabýt) žádný dědic, však nelze dovozovat, že by soud v usnesení o dědictví musel vždy potvrdit připadnutí dědictví státu. Dědické řízení totiž může být skončeno také schválením dohody o přenechání dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů, je-li dědictví předluženo, a soud může též nařídit likvidaci dědictví, je-li dědictví předluženo nebo navrhne-li to stát, kterému má dědictví připadnout podle ustanovení §462 občanského zákoníku, jestliže není možné uhradit peněžitý dluh zůstavitele zcela nebo zčásti penězi z dědictví a věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví, i když dědictví není předluženo. Kdyby došlo k uzavření a schválení dohody o přenechání dědictví žalobcovým věřitelům k úhradě dluhů, nenabyl by žalobcem uplatňovanou pohledávku stát, ale věřitel určený dohodou. V případě likvidace žalobcova dědictví by předmětná pohledávka přešla na toho, kdo by ji nabyl při zpeněžování žalobcova majetku, popřípadě na stát, kdyby se je nepodařilo zpeněžit (§175u o.s.ř.).
Z uvedeného je zřejmé, že v projednávané věci stav řízení o dědictví po žalobci neumožňoval, aby v ní bylo možné ihned pokračovat. Soudy se měly blížeji seznámit s průběhem a dosavadními výsledky dědického řízení (vedeného u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 11 D 451/2002); byla-li opravdu - jak tvrdí dovolatelka - pravomocným usnesením nařízena likvidace dědictví, mohly určit stát (Českou republiku) za žalobcova procesního nástupce jen tehdy, kdyby předmětnou pohledávku nabyla při zpeněžování žalobcova majetku nebo na základě pravomocného usnesení, vydaného v řízení o dědictví podle ustanovení §175u odst.2 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu