ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.2676.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 2676/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. E., zastoupeného advokátem, proti žalované H.-C., o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 152/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2006, č.j. 56 Co 346/2006- 19, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 19.6.2006 domáhal, aby \"odpůrce, p. H. – C., souhlasila s vydáním osobního automobilu BMV X5, stříbrné barvy, jež je v úschově u Okresního soudu v Olomouci č.j. 0 SD 79/2004, příjemci, panu J. E., r.č., trvale bytem\". Žalobu odůvodnil tím, že se stal vlastníkem předmětného automobilu na základě kupní smlouvy ze dne 24.5.2004, že dne 22.6.2004 vydal předmětný automobil policejnímu orgánu, o čemž byl sepsán protokol \"založený ve spise po ČTS: OROL-670/OK-208-2004\", že dne 29.9.2004 rozhodl policejní komisař \"usnesením ČTS: OROL-1575/OK-311-2004\", že automobil vrací žalobci, že \"usnesením Okresního státního zastupitelství ze dne 3.11.2004, které nabylo právní moci dne 3.11.2004, bylo výše uvedené usnesení Policie ČR zrušeno a automobil byl uložen do úschovy Okresního soudu v Olomouci\" a že p. H. – C., nesouhlasila s vydáním automobilu žalobci. Místní příslušnost Okresního soudu v Olomouci je podle žalobce dána podle ustanovení §88 písm. l) [nyní §88 písm.k)] o.s.ř., když \"místem plnění ve vztahu k příjemci je Olomouc\".
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 23.6.2006, č.j. 12 C 152/2006-11 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že není dána příslušnost českého soudu dle ustanovení čl. 2 odst. 1 Nařízení Rady (ES) ze dne 22.12.2000 č. 44/2001 rozhodovat o nároku žalobce, neboť žalovaná nemá sídlo na území České republiky a že \"pokud není dána příslušnost žádného ze soudů České republiky, není založena ani pravomoc českého soudu v tomto řízení rozhodovat\". Vzhledem k nedostatku pravomoci českých soudů ve věci rozhodovat řízení zastavil.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31.10.2006, č.j. 56 Co 346/2006-19 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že v Nařízení Rady (ES) ze dne 22.12.2000 č. 44/2001 \"mezinárodní příslušnost soudů v řízení, jehož předmětem je nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy\", není dána a že pravomoc soudů ČR k projednávání a rozhodnutí věci není dána ani podle ustanovení §37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které podáním ze dne 1.6.2007 vzal zpět.
Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty druhé o.s.ř. dovolací řízení zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. září 2008
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu