ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.2787.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 2787/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) M. K., b) M. K., obou zastoupených advokátem proti žalovanému J. K., správci konkursní podstaty úpadkyně K. s.r.o. v l., o neplatnost usnesení valné hromady, za účasti P., akciová společnost zastoupené advokátkou jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o žalobě pro zmatečnost podané vedlejším účastníkem proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2001, č.j. 27 Cm 257/98-141, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2002, č.j. 14 Cmo 58/2002-211, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 43 Cm 32/2002, o dovolání vedlejšího účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. dubna 2005, č.j. 11 Cmo 44/2005-116, takto:
I. Dovolání vedlejšího účastníka se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.10.2001, č.j. 27 Cm 257/98-141, rozhodl, že „veškerá usnesení valné hromady společnosti K. s.r.o. konané dne 1.4.1998, jsou neplatná“; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání vedlejšího účastníka, s nímž tehdejší žalovaná (K. s.r.o., v l.) vyslovila souhlas, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12.6.2002, č.j. 14 Cmo 58/2002-211, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání tehdejší žalované proti tomuto rozsudku odvolacího soudu usnesením ze dne 25.2.2003, č.j. 29 Odo 771/2002-232, pro zpětvzetí dovolání, zastavil.
Vedlejší účastník se žalobou pro zmatečnost podanou u Městského soudu v Praze dne 28.8.2002 (doplněnou zejména podáním ze dne 14.3.2003) domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25.10.2001, č.j. 27 Cm 257/98-141, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12.6.2002, č.j. 14 Cmo 58/2002-211. Uvedl, že „je dán důvod zmatečnosti podle §229 odst. 1 písm. c) o.s.ř.“; že „žalovanou (úpadkyni) před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem zastupovala advokátka“; že „žalovaná (úpadkyně) určila jako zástupce v uvedené věci B. postupem podle §130 obch. zák.“; že „s tím souhlasil, stejně jako společnost Q., a.s., která jako majoritní společník získala obchodní podíl v žalované (úpadkyni), a to smlouvou o převodu ze dne 1.4.1998“; že však „žalovaná (úpadkyně) nemohla ani před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím vystupovat (§29 odst. 2 o.s.ř.), neboť neměla a nemá obsazeny funkce jednatelů a nemá ani zřízenu dozorčí radu“; že „žalovaná (úpadkyně) nemohla v řízení vystupovat proto, že tu nebyla osoba oprávněná za ni jednat“; že „v této situaci soud neustavil žalované (úpadkyni) opatrovníka“; že „oprávnění k zastupování žalované (úpadkyně) se zakládalo na rozhodnutí společníka přijatého postupem mimo valnou hromadu podle §130 obch. zák.“; že „takové rozhodnutí přijal stejně jako e. Q., a.s.“; že „žalobci tvrdili, že platí společenská smlouva ve znění Dodatku č. 5“; že „pak by k platnosti jakéhokoli rozhodování valné hromady žalované (úpadkyně), tedy i postupem podle §130 obch. zák., musel být účasten alespoň jeden společník – fyzická osoba“; že „pokud by skutečně existovala taková podmínka platného hlasování, nebylo by možné její obejití s použitím ustanovení §130 obch. zák.“; že „pokud soudy připustily zastupování žalované (úpadkyně), pak měly také presumovat, zda usnášeníschopnost (napadené) valné hromady a hlasování se řídí Dodatkem č. 5 společenské smlouvy (jak tvrdila strana žalující) nebo Dodatkem č. 6 společenské smlouvy (jak tvrdila strana žalovaná)“; že „žalobci netvrdili ani neosvědčili žádný konkrétní zájem na tom, aby soud určil neplatnost všech rozhodnutí, resp. aby soud vyslovil neplatnost všech usnesení - valné hromady žalované (úpadkyně) konané dne 1.4.1998“ a že „k naléhavosti právního zájmu na pravomocném rozhodnutí ve věci se nevyjádřili ani v řízení dovolacím“.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.10.2003, č.j. 43 Cm 32/2002-55, žalobu zamítl a rozhodl, že tehdejší žalovaná (K. s.r.o., v l.) a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 6.425,- Kč k rukám jejich zástupce. Dospěl k závěru, že „žalobci M. K., M. K., H. K., B. K. podali žalobu proti žalované (úpadkyni) o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady konané dne 1.4.1998 s odůvodněním, že žalobci jsou společníky žalované (úpadkyně) a dalším společníkem je vedlejší účastník“; že „v době konání napadené valné hromady platila společenská smlouva ve znění dodatku č. 5, který stanovil, že valná hromada byla usnášeníschopná, pokud se jí účastnil alespoň jeden společník – fyzická osoba“; že „formou notářského zápisu byl sepsán dodatek č. 6 společenské smlouvy“; že „v tomto dodatku si však strany výslovně smluvily účinnost až ode dne zápisu navýšení základního jmění podle rozhodnutí valné hromady a logicky i zápisu jejich vkladu podle rozhodnutí téže valné hromady do obchodního rejstříku“; že „při zahájení napadené valné hromady vznikl rozpor mezi společníky, které znění společenské smlouvy je platné (zda ve znění dodatku č. 5 nebo 6)“; že „v průběhu řízení vzaly žalobkyně H. K. a B. K. žalobu zpět“ a že „soud proto zastavil řízení ve věci těchto žalobkyň usnesením ze dne 29.12.1998, které nabylo právní moci dne 10.2.1999“; že „žalovanou (úpadkyni) v řízení zastupovala advokátka dle plné moci udělené jí žalovanou dne 19.10.1998“; že „B. předložila soudu plnou moc a dále návrh usnesení žalované (úpadkyně) předložený k vyjádření společníkům k rozhodnutí mimo valnou hromadu podle §130 obchodního zákoníku“; že „tímto usnesením žalovaná (úpadkyně) určila svým zástupcem pro řízení vedené bývalým Krajským obchodním soudem v Praze pod sp. zn. 27 Cm 257/98 V. B.“; že „s tímto rozhodnutím vyjádřil souhlas jak vedlejší účastník, tak společnost Q. a.s.“; dále že „žaloba pro zmatečnost byla podána ve stanovené tříměsíční lhůtě od doručení napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. §234 odst. 1 o.s.ř.“; že „vedlejší účastník v souladu s ustanovením §232 odst. 2 o.s.ř. změnil důvod žaloby pro zmatečnost, neboť do běhu lhůt podle §234 o.s.ř. se nepočítá doba od právní moci napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu, bylo-li proti žalobou napadenému rozhodnutí podáno také dovolání (§235 odst. 2 o.s.ř.)“; že „není dán důvod zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o.s.ř.“, neboť „situace dle §29 odst. 2 o.s.ř. v napadeném řízení nenastala“; že „v napadeném řízení za žalovanou (úpadkyni) jednala advokátka, které žalovaná (úpadkyně) udělila plnou moc“; že „advokátka v řízení žalovanou (úpadkyni) zastupovala, činila za ni příslušné procesní úkony a v průběhu řízení nenastal spor o tom, kdo je osobou oprávněnou za žalovanou (úpadkyni) jednat“; že „pokud se týká otázky platnosti dodatku č. 5 nebo 6 společenské smlouvy a usnášeníschopnosti a hlasování v žalované (úpadkyni), tato otázka byla předmětem sporu a nebylo možné ji v řízení řešit jako předběžnou pro účely zastupování žalované (úpadkyně)“; že „účelem žaloby pro zmatečnost je odstranění rozhodnutí, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem“; že „v daném případě účastníkům nebyla způsobena žádná újma na jejich právech tím, že žalovanou (úpadkyni) zastupovala v řízení advokátka, s jejímž zastupováním vedlejší účastník (žalovanou ve sporu podporující) souhlasil“.
K odvolání vedlejšího účastníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13.4.2005, č.j. 11 Cmo 44/2005-116, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze závěru, že „v projednávané věci vedlejší účastník na straně žalované do původního řízení vstoupil a v nynějším řízení o žalobě pro zmatečnost s ním žalovaná (úpadkyně) souhlasí“; že „v původním řízení žádný ze soudů (Městský soud v Praze, Vrchní soud v Praze) neměl pochybnosti o tom, že žalovaná (úpadkyně) je zastupována V. B. na základě plné moci“; že „v době konání valné hromady a poté v době, kdy byla jmenovaná advokátka určena zástupcem žalované (úpadkyně), byli v rejstříku zapsáni jednatelé i prokuristé“; že tedy „není správné tvrzení vedlejšího účastníka, že v době konání původního řízení nebyla žádná osoba oprávněná za žalovanou jednat“; že „usnesením žalované (úpadkyně) ze dne 24.9.1998 bylo rozhodnuto, že se určuje zástupce žalované (úpadkyně) pro řízení vedené před Krajským obchodním soudem v Praze pod sp. zn. 27 Cm 257/98, kterým byla V. B.“; že „k předloženému návrhu usnesení vyjádřily souhlas vedlejší účastník a společnost Q., a.s.“; že „žalovaná (úpadkyně) v původním řízení mohla před soudem vystupovat, neboť nebyly splněny předpoklady pro ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 2 o.s.ř.“; že „žalovaná (úpadkyně) byla řádně zastoupena advokátkou určenou pro zastupování v této věci“ a že „podmínky ustanovení §229 odst. 1 písm. c) tak splněny nejsou“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal vedlejší účastník dovolání. Namítá, že „napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, resp. závažný význam, neboť právní otázku vyřešil rozdílně odvolací soud napadeným rozhodnutím a rozdílně dovolací soud v judikovaných rozhodnutích“; že „odvolací soud se nezabýval všemi odvolacími důvody“, neboť „vůbec neaplikoval právní předpis (ust. §131 první věta odst. 1 obch. zák.), což v písemném odůvodnění svého rozhodnutí vůbec neodůvodnil“; že „řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“; že „odvolací soud stejně jako soud prvního stupně rozhodl meritorně, přestože jediným možným rozhodnutím bylo rozhodnutí nemeritorní (podle ust. §235e odst. 2 o.s.ř. zastavení řízení o původní žalobě žalobců, spolu se zastavením řízení o zmatečnostní žalobě, spolu se zrušením meritorních rozhodnutí v prvním i ve druhém stupni o žalobním návrhu žalobců)“ a že „soud prvního stupně beze všeho odůvodnění nerozhodl podle §107 odst. 5 o.s.ř., přestože on k tomu doložil tomu odpovídající právní skutečnost a označil judikát Nejvyššího soudu ČR“. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (vedlejším účastníkem, který v daném případě podal žalobu pro zmatečnost svým jménem se souhlasem účastníka, na jehož straně vystupuje) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Vedlejší účastník dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení §229 odst. 1 písm. b) o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení. Podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c) žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§29 odst. 2) a nebyl řádně zastoupen.
Napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce - s ohledem na to, že význam námitek uplatněných vedlejším účastníkem jako důvody zmatečnosti, byl posouzen v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2003, sp.zn. 21 Cdo 1503/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 9, ročník 2004; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.3.1998, sp.zn. 20 Cdo 382/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 107, ročník 1998; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2002, sp.zn. 20 Cdo 2114/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 106, ročník 2002) - zásadní význam.
Z uvedeného vyplývá, že proti napadenému usnesení odvolacího není dovolání přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání vedlejšího účastníka - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Roman F i a l a
předseda senátu