ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.3200.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 3200/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. D. M., zastoupeného advokátem, proti žalované E. W. (W.) k.s., zastoupené advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 6 C 75/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2007, č.j. 29 Co 415/2006-94, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 1. 2. 2007, č.j. 29 Co 415/2006-94, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 8. 2006, č.j. 6 C 75/2005-66, ve znění „doplňujícího“ rozsudku ze dne 8. 8. 2006, č.j. 6 C 75/2005-71 (jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci žalovanou dne 21. 1. 2005 je neplatné, a rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 8.002,- Kč k rukám advokáta a České republice 2.583,- Kč „na účet Obvodního soudu pro Prahu 9“), tak, že se určuje, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dne 21. 1. 2005 žalovanou je neplatné, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 33.329,50 Kč k rukám advokáta. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že jednání žalobce vytýkané mu v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 21. 1. 2005 (spočívající v tom, že žalobce „v průběhu prosince 2004 a ledna 2005 organizoval a v součinnosti s dalšími zaměstnanci prováděl nepovolené transakce v systému firmy, na základě kterých si on osobně a další jím řízení zaměstnanci zakoupili údajně poškozené zboží, a to bez jakékoliv dokumentace stupně poškození, za nestandardně nízké ceny“, čímž „byly porušeny vnitřní předpisy firmy“; šlo zejména „o fiktivní dodávku zboží na prodejnu v B., přičemž zboží na prodejnu nikdy nepřišlo a bylo již fyzicky rozpůjčováno, nedoložení fotodokumentace a zápisů o poškození a schvalování mimořádných slev pro sebe samotného mimo rozsah jeho oprávnění“) nelze kvalifikovat jako zvlášť hrubé porušení pracovní kázně ve smyslu ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Při hodnocení intenzity porušení pracovní kázně přihlédl k tomu, že „prodej poškozeného zboží ze skladu zaměstnancům realizoval žalobce spolu se svými podřízenými se souhlasem svého nadřízeného a vedoucího pracovníka skladu G. D., který byl informován o tom, že nebude vypracována dokumentace rozsahu poškození jednotlivých výrobků a že tyto budou prodány prostřednictvím prodejny v B., aniž by tam zboží bylo fakticky dodáno, i o způsobu záznamu prodeje do počítačové databáze“, a že „žalobce byl žalovanou až do této akce hodnocen jako dobrý pracovník“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které podáním ze dne 17. 2. 2007, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 18. 9. 2007, vzala zpět.
Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty druhé o.s.ř. dovolací řízení zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2008
JUDr. Mojmír Putna,v. r.
předseda senátu