ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.343.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 343/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem F. O., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. října 2005, č.j. 21 Cdo 928, 987/2005-45, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 65 C 7/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2006, č.j. 11 Cmo 291/2006-22, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V podání datovaném dnem 23.11.2005, označeném jako „žaloba na obnovu řízení proti výrokům I, II, III usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 21 Cdo 928, 987/2005-45 ze dne 19.10.2005“, žalobce namítal, že „napadený soud neprovedl jediný důkaz ke zjištění skutkového stavu a zabývá se pouze formálními nicotnostmi na úkor věci samé“; že „napadený soud není ani věcně příslušný (§104a OSŘ) rozhodovat věci náležející do správního soudnictví“. Domáhal se „zrušení napadeného usnesení a vrácení věci zpětným postupem soudu prvého stupně“.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 5.5.2006, č.j. 65 C 7/2006-5, ve znění opravného usnesení ze dne 7.8.2006, č.j. 65 C 7/2006-13, žalobu na obnovu řízení zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že „v dané věci je žalobou na obnovu řízení napadáno usnesení Nejvyššího soudu, který rozhodoval jako soud dovolací, navíc napadené rozhodnutí je pouze rozhodnutím procesním a nikoli rozhodnutím ve věci samé“; že „proti takovému usnesení není žaloba na obnovu řízení přípustná“; že „ji proto dle ust. §235e odst. 2 o.s.ř. zamítl“.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31.10.2006, č.j. 11 Cmo 291/2006-22, usnesení soudu prvního stupně ze dne 5.5.2006, č.j. 65 C 7/2006-5, ve znění opravného usnesení ze dne 7.8.2006, č.j. 65 C 7/2006-13, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že „odvolání není důvodné“; že „v dané věci žaloba na obnovu řízení směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky, kterým jako soud dovolací odmítl dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.10.2003 č.j. 11 Cmo 243, 355/2003-15 ve výroku, jímž bylo odmítnuto odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20.5.2003, č.j. 65 C 10/2003-4, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.1.2005, č.j. 11 Cmo 397/2004-35“; že „týmž usnesením Nejvyšší soud ČR zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.10.2003, č.j. 11 Cmo 243, 355/2003-15 ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16.6.2003, č.j. 65 C 10/2003-5“; že „žaloba na obnovu řízení vedeného před dovolacím soudem není přípustná jednak proto, že jde o rozhodnutí soudu dovolacího, jednak proto, že jde o rozhodnutí procesní povahy a nikoli o rozhodnutí ve věci samé“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání žalobce nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy [tj. ve věcech uvedených v ustanovení §3 odst. 1 písm. b) a §3 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů].
Podle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř. odstavec 1 neplatí,
a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání,
b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v §21, 21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání.
Podle ustanovení §241 odst. 3 o.s.ř. odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle §26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
Podle ustanovení §241 odst. 4 o.s.ř. musí být dovolání sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21, v §21a, §21b anebo v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (osoba uvedená v ustanovení §21, §21a, §21b anebo §26a odst. 3 o.s.ř., která za něj jedná), který se rozhodl dovolání podat, měl právnické vzdělání nebo, jestliže takového vzdělání nedosáhl, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc [advokátem, popřípadě notářem, jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení §3 odst.1 písm.b) a §3 odst.2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů], jestliže sám nebo osoba uvedená v ustanovení §21 o.s.ř., §21a o.s.ř., §21b o.s.ř. anebo v ustanovení §26a odst. 3 o.s.ř., která za něj jedná, takového vzdělání nedosáhla.
Z ustanovení §241 odst. 4 o.s.ř. současně vyplývá, že dovolání musí být sepsáno advokátem, notářem [jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení §3 odst.1 písm.b) a §3 odst.2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] nebo osobou uvedenou v ustanovení §21, §21a, §21b o.s.ř. anebo v ustanovení §26a odst. 3 o.s.ř., která má právnické vzdělání, ledaže by byla dovolatelem fyzická osoba, která dosáhla právnické vzdělání.
Ustanovení §241 o.s.ř., které určuje tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (postupem uvedeným v ustanovení §241b odst.2 o.s.ř.), bez jejíhož splnění však nelze meritorně (věcně) rozhodnout o dovolání.
V posuzované věci žalobce, který je fyzickou osobou, nebyl při podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 31.10.2006, č. j. 11 Cmo 291/2006-22, zastoupen advokátem, dovolání nebylo advokátem sepsáno a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by žalobce měl právnické vzdělání.
K odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení soud prvního stupně usnesením ze dne 6.12.2006, č.j. 65 C 7/2006-26, žalobce ve smyslu ustanovení §241b odst. 1 a 2 o.s.ř. vyzval, „aby si zvolil advokáta zástupcem pro dovolací řízení a jeho prostřednictvím do jednoho měsíce od doručení této výzvy podal řádné dovolání proti jím napadenému usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 11 Cmo 291/2006-22 ze dne 31.10.2006, ve kterém by i uvedl, z jakých důvodů usnesení odvolacího soudu napadá a čeho se domáhá“; současně ho poučil, že „jestliže ve stanovené lhůtě výzvě soudu k zvolení advokáta zástupcem pro dovolací řízení nevyhoví, bude dovolací řízení zastaveno“.
Žalobce reagoval na toto usnesení vlastnoručně sepsaným podáním ze dne 12.12.2006, jímž však výzvě nevyhověl a nedostatek povinného (nuceného) zastoupení neodstranil; neučinil tak ani dosud.
Vzhledem k tomu, že žalobce přes výzvu soudu neodstranil nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 o.s.ř., ačkoliv byl o důsledcích své nečinnosti poučen, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 31.10.2006, č. j. 11 Cmo 291/2006-22 – aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle ustanovení §241b a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a nikomu jinému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2008
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu