ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.4197.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 4197/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) M. H., a b) V. H., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému A. C. L., zastoupenému advokátkou, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 7 C 155/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. května 2007, č.j. 20 Co 669/2006-99, takto:
I. Dovolání žalobců se zamítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že „netrvá zástavní právo žalovaného zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Z. k., Katastrálním pracovištěm U. H. dle smlouvy k budově č.p. 287 na pozemku p.č. st. 298/1, pozemku p.č. st. 298/1 - stavební parcela, pozemku p.č. 587/4 - pozemkové parcela a pozemkové parcele p.č. 587/5 - pozemková parcela, které se nachází v obci T., v části obce T. a katastrální území T.“. Žalobu odůvodnili zejména tím, že jsou podílovými spoluvlastníky shora popsaných nemovitostí, a to každý z nich z ¼. Vedle žalobců vlastní id. ½ těchto nemovitostí ve „společném jmění manželů“ I. a M. V. Výše popsané nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem ve prospěch K. b. P., s.p.ú. (původně žalovaná Č. k. a., byla právním nástupcem K. b. P., s.p.ú.). Zástavní právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí pod čj. V2 2946/1993 dne 15. 12. 1993 na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti, kterou uzavřeli dne 15. 12. 1993 Č. s., a.s., oba žalobci a I. V. a M. V. Zástavní smlouva však trpí podstatnými právními vadami (obsahuje chybné určení vlastnických práv - u žalobců je uvedeno, že nemovitosti vlastní id. ½ a jsou v „BSM“, v závěru zástavní smlouvy jsou jako zástavci uvedeni pouze žalobci a I. a M. V. udělují pouze souhlas se zřízením zástavního práva, obsahuje nesprávné označení obchodní společnosti S. P., s.r.o., která uzavřela s Č. s., a.s. smlouvu o úvěru, jenž je zástavou zajištěn, neobsahuje zákonem předepsané určení pohledávky, která má být zajištěna) a mezi smluvními stranami zástavní smlouvy tak „nebylo dosaženo smluvního konsensu ohledně podstatných náležitostí předepsaných pro zástavní smlouvu“; zástavní právo k nemovitostem proto nevzniklo a netrvá.
Okresní soud v Uherském Hradišti - poté, co usnesením ze dne 19.6.2006, č.j. 7 C 155/2002-57, „připustil, aby do řízení za dosavadního žalovaného Č. k. a. vstoupila společnost A. C. L.“ - rozsudkem ze dne 22. 9. 2006, č.j. 7 C 155/2002 - 65, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náklady řízení 17.815,50 Kč k rukám advokáta že žalobci jsou povinni zaplatit České republice - Okresního soudu v Uherském Hradišti 3.000,- Kč. Přisvědčil žalobcům, že zásadní vadou zástavní smlouvy ze dne 15. 12. 1993 je absence výše zajištění pohledávky, „což znamená, že nebylo dosaženo smluvního konsensu, pokud se týká podstatných náležitostí zástavní smlouvy“ („číselný údaj 1,200.000,- Kč je nepřesný, v katastru nemovitostí je tento údaj uveden tak jako výše pohledávky“). Zápisem vkladu zástavního práva do katastru tyto nedostatky zhojeny nebyly. Vady zástavní smlouvy jsou takového charakteru, že zástavní smlouva nevznikla, jedná se o právní úkon absolutně neplatný, „z nějž pro účastníky ani pro třetí osoby nevznikají žádné právní následky“.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 5. 2007, č.j. 20 Co 669/2006-99, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na nákladech řízení 12.078,50 Kč k rukám „právní zástupkyně“ Mgr. S. B., ve výroku o povinnosti žalobců platit náklady státu jej potvrdil a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení 23.600,- Kč k rukám „právní zástupkyně“ Mgr. S. B. V první řadě dovodil, že žalobci mají na žalovaném určení naléhavý právní zájem, neboť „lze dospět k závěru, že bez tohoto může být ohroženo právo žalobce (eventuelně by se právní postavení žalobců bez tohoto určení mohlo stát nejistým)“. Na rozdíl od soudu prvního stupně ale dovodil, že „podmínky ust. §151b“ byly v projednávané věci splněny. Vznik zástavního práva je spojen s písemnou smlouvou a tato forma byla v projednávané věci zachována, došlo k zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí, byl jednoznačně určen předmět zástavního práva, tak označena pohledávka, kterou zástavní právo zabezpečuje. Pohledávka, kterou předmět zástavního práva zajišťuje, je označena v bodě 2 smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti uvedením odkazu na úvěrovou smlouvu. Tento odkaz je výstižným jasným, určitým a srozumitelným označením „právního titulu, jehož splnění je zajištěno ručením“. Ve stejném bodě zástavní smlouvy se také jednoznačně uvádí, že pohledávka, kterou zabezpečuje, představuje 1.200.000,- Kč; „není vyloučeno, aby zástavní právo bylo sjednáno třebas i jen k zajištění části existentní pohledávky“. Poznamenal, že rozsudek Krajského soudu v Brně „č.j. 7/30 Cm 239/98“, ze dne 3. 3. 2004, který „vyzněl ve svém odůvodnění obsahově identicky“, není ke dni rozhodování odvolacího soudu pravomocný.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (jímž napadají všechny výroky s výjimkou výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku o povinnosti žalobců zaplatit České republice 3.000,- Kč) žalobci trvají na argumentaci týkající se absolutní neplatnosti zástavní smlouvy a odmítají názory odvolacího soudu s tím, že „soud se dostatečně s těmito argumenty nevypořádal a nenaplnil tak požadavek, aby k absolutní neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti“. Absolutní neplatnost zástavní smlouvy spatřují žalobci v neurčitosti identifikace smluvních stran, předmětu zástavy, úvěrové smlouvy, na základě které měla zajišťovaná peněžitá pohledávka vzniknout a vlastní zajišťované pohledávky. Žalobci navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadených výrocích zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl, neboť námitkami žalobců se soud zabýval a argumenty žalobců nebyly shledány jako důvodné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné
V projednávané věci se žalobci domáhají určení, že netrvá zástavní právo.
Podle ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. návrhem na zahájení řízení lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm. b) o.s.ř. (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972). Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou - při možnosti žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm.b) o.s.ř. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).
Jak bylo dále v projednávané věci zjištěno, u Krajského soudu v Brně je pod sp. zn. 7/30 Cm 239/98 vedeno mezi stejnými účastníky k návrhu žalovaného řízení o uložení povinnosti žalobcům [§80 písm. b) o.s.ř.] zaplatit žalovanému 1.200.000,- Kč s tím, že se tak může stát jen z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí („objektu bydlení č.p. 287 na parcele st. 298/1, pozemku st. 298/1 zastavěná plocha a nádvoří, pozemku č.p. 587/4 zahrada a pozemku p.č. 587/5 zahrada, vše zapsané na LV pro kat. území T., obec T., okr. U. H.“); jedná se o stejné zastavené nemovitosti, k nimž se žalobci v tomto řízení domáhají určení, že „netrvá zástavní právo“. V řízení vedeném pod sp. zn. 7/30 Cm 239/98 tak musí Krajský soud v Brně jako předběžnou otázku řešit i otázku, zda zástavní právo vzniklo a zda trvá.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí o žalobě na určení, že „netrvá zástavní právo žalovaného zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Z. k., Katastrálním pracovištěm U. H. dle smlouvy k budově č.p. 287 na pozemku p.č. st. 298/1, pozemku p.č. st. 298/1 - stavební parcela, pozemku p.č. 587/4 - pozemkové parcela a pozemkové parcele p.č. 587/5 - pozemková parcela, které se nachází v obci T., v části obce T. a katastrální území T.“, nemůže vytvořit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejít tak žalobě o plnění); žaloba na plnění je – jak výše uvedeno – již podána. Jde tedy o situaci, kdy žaloba na určení neslouží potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Na takovém určení proto nemůže být dán naléhavý právní zájem, jak to vyžaduje ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. Takové zjištění soudu může vést jedině k zamítnutí uvedené určovací žaloby.
Jestliže odvolací soud žalobu na určení, že zástavní právo netrvá, za shora popsané situace zamítl (i když z jiných důvodů), je jeho rozhodnutí správné. Protože nebylo zjištěno (ani dovolateli tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které spočívají v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč (srov. §5 písm. b), §10 odst. 3, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 10.300,- Kč. Protože dovolání žalobců bylo zamítnuto, soud jim ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradili. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 10.300,- Kč jsou žalobci povinni zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2008
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu