ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.4332.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 4332/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po O. N., zemřelém dne 8. ledna 1999, za účasti K. N., zastoupené advokátem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 13 D 492/2005, o dovolání K. N. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2007, č. j. 24 Co 437/2006-456, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Řízení o dědictví po O. N., zemřelém dne 8.1.1999 (dále též jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13.1.1999, č. j. 22 D 32/99-2.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 26.6.2006, č. j. 13 D 492/2005-439, určil obecnou cenu majetku zůstavitele částkou 1.681.884,36 Kč, výši zůstavitelových dluhů částkou 1.264.848,29 Kč a čistou hodnotu dědictví po zůstaviteli částkou 417.036,07 Kč; potvrdil, že „veškerý majetek a majetková práva zůstavitele“, sestávající z věcí a jiných majetkových hodnot v rozhodnutí popsaných, „nabyla K. N.“; uložil K. N. povinnost zaplatit soudnímu komisaři JUDr. Z. K., notáři se sídlem v P., odměnu a náhradu hotových výdajů celkem ve výši 17.746,50 Kč; rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posouzení dědického práva vycházel ze závěru, že „závěť zanechána nebyla, zůstavitel zanechal tři nezletilé syny, kteří zastoupeni svými zákonnými zástupci dědictví po zůstaviteli odmítli a jejich odmítnutí dědictví bylo schváleno příslušnými opatrovnickými soudy“; že „podle zákona tedy připadl veškerý majetek pozůstalé matce K. N., která je způsobilá dědit a dědictví neodmítla“.
K odvolání K. N. Městský soud v Praze usnesením ze dne 22.5.2007, č. j. 24 Co 437/2006-456, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26.6.2006, č. j. 13 D 492/2005-439 potvrdil. Dospěl k závěru, že „dosavadní zjištění neposkytují spolehlivý základ pro závěr, že K. N. tvrzené pohledávky zůstaviteli ke dni smrti patřily, proto soud prvního stupně postupoval správně, když je do aktiv dědictví nezařadil“; že „K. N. se mylně domnívá, že tímto postupem soudu je zbavena možnosti domáhat se práv z předmětných pohledávek ve sporném řízení“; že „jí nic nebrání v tom, aby se ve sporném řízení domáhala určení, že zůstaviteli ke dni smrti tvrzené pohledávky náležely a v případě úspěchu v tomto řízení budou pohledávky předmětem dodatečného projednání dědictví“; že „v dané věci je pozůstalá matka jedinou dědičkou, tudíž situace předvídaná ustanovením §175k odst. 3 o.s.ř. nemohla nastat“; že „soud prvního stupně správně zařadil mezi pasiva dědictví dluh vůči Finančnímu úřadu pro P. z titulu dluhu na dani z přidané hodnoty ve výši 552.810,- Kč a penále ve výši 452.267,- Kč, tj. celkem 1.005.077,- Kč“, neboť „tento dluh vznikl za života zůstavitele, je doložen vykonatelným rozhodnutím finančního úřadu a soudu v dědickém řízení nepřísluší, aby přezkoumával správnost rozhodnutí finančního úřadu, kterým byla daňová povinnost zůstavitele stanovena“; že „vydání vozidel musí dědička realizovat v jiném řízení a jinými právními prostředky, neboť rozhodování o těchto otázkách není úkolem soudu v dědickém řízení“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala K. N. dovolání. Namítá, že „soudní komisař bez zákonné opory jí označená aktiva do dědictví nezahrnul a v rámci hodnocení, zda mají být předmětem dědictví, se spokojil s paušálním odmítnutím označeného dlužníka, že dluh existuje“; že „postupem obecných soudů v dané věci, byly porušeny základní zásady občanského soudního řízení a na základě toho pak soudy dospěly k vadným právním závěrům“. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitel O. N. zemřel dne 8.1.1999, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě K. N. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé.
Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu K. N. v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a K. N. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinila.
Protože K. N. netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání K. N. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl.
Na místě je dodat, že dovolání by v daném případě nemohlo být - z hlediska uplatněných dovolacích důvodů - přípustné ani podle současné právní úpravy (srov. §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.); za pravdu je též třeba dát odvolacímu soudu, jestliže v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení uvedl, že „K. N. nic nebrání v tom, aby se ve sporném řízení domáhala určení, že zůstaviteli ke dni smrti tvrzené pohledávky náležely a v případě úspěchu v tomto řízení budou pohledávky předmětem dodatečného projednání dědictví“.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2008
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu