ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.4535.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 4535/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně H. B., zastoupené advokátkou, proti žalovanému D. s. s. N., příspěvkové organizaci, zastoupenému advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 7 C 284/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. listopadu 2006, č.j. 49 Co 157/2004-201, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 30. 7. 1998 (doručeným téhož dne žalobkyni) žalovaný (jeho právní předchůdce Ú. s. p. N.) sdělil žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru „ke dni 1. 11. 1998 podle §46 odst. 1 písm. c) ZP“. Důvod výpovědi spatřoval v tom, že „při zabezpečování nepřetržitého provozu v oblasti zdravotních služeb došlo ke změně 8-hodinového provozu na 12-hodinový. V důsledku této organizační změny se stala nadbytečnou“.
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že zaměstnavatel porušil svým postupem ustanovení zákoníku práce, protože „nesplnil svoji nabídkovou povinnost ve smyslu §46 odst. 2 ZP“, a dále „nespecifikoval blíže ve výpovědi kvalifikovaný výpovědní důvod, to je nebylo vydáno žádné organizační opatření v tomto smyslu“.
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 24. 9. 1999, č.j. 7 C 284/98-61, určil, že „rozvázání pracovního poměru výpovědí podle §46 odst. 1 písm. c) ZP, kterou dal žalovaný žalobkyni ze dne 30. 7. 1998, je neplatné“, rozhodl, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 101.920,- Kč s úroky z prodlení, které přesně specifikoval, a že „ohledně zbytku úroků z prodlení se žaloba zamítá“; zároveň rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení 10.135,- Kč a zaplatit České republice „na účet“ Okresního soudu ve Zlíně 5.080,- Kč. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně se ve skutečnosti nadbytečným zaměstnancem pro žalovaného nestala. Vyšel přitom z toho, že podle organizační změny provedené dne 25. 2. 1998 v oblasti zdravotnického úseku se 8hodinový provoz změnil na 12hodinový a stav pracovníků se ze 13 pracovníků měl snížit na 11 pracovníků, přičemž toto snížení mělo být provedeno během roku 1998; účinnost organizační změny byla stanovena dnem 1. 3. 1998. Z přehledu zdravotnického personálu žalovaného v roce 1998 zjistil, že k 1. 1. 1998 pracovalo u žalovaného 13 pracovníků zdravotního personálu, „z nichž došlo ke skončení pracovního poměru s J. K. k 1. 5. 1998 a s J. Z., která ukončila pracovní poměr ku dni 30. 6. 1998“. Tím bylo dosaženo snížení počtu pracovníků ze 13 na 11 v souladu s organizační změnou provedenou ředitelkou žalovaného. Dne 1. 6. 1998 však byla přijata další pracovnice M. P.; nejednalo se o pracovní poměr, který by vznikl jmenováním. Tím došlo ke zvýšení počtu pracovníků na zdravotnickém úseku, a to v rozporu s organizační změnou. Soud proto neuznal, že by byl dán tvrzený výpovědní důvod a že nadbytečnost žalobkyně vznikla v důsledku organizační změny.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 6. 2002, č.j. 15 Co 88/2000-82, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud se neztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně v tom, že „organizační změnou nařízené snížení počtu zdravotního personálu ze 13 na 11 bylo uskutečněno již v červnu 1998“. Podle přehledu zdravotního personálu byl dne 1. 5. 1998 propuštěn zdravotnický zaměstnanec J. K.; tím došlo ke snížení počtu zaměstnanců – zdravotnického personálu – na 12. Ohledně dalšího snížení dospěl odvolací soud k závěru, že „za J. Z. nastoupila M. P., když byla současně funkce vrchní sestry přeměněna na sestru staniční“. Odvolací soud dovodil, že „k této změně došlo navíc průběžně tak, že již dne 1. 6. 1998 byla přijata M. P. a teprve dne 30. 6. 1998 byl rozvázán pracovní poměr dohodou s J. Z.“. Tím došlo jen k personální výměně ve vedoucí funkci, ukončené ke dni 30. 6. 1998, a ode dne 1. 7. 1998 pracovalo v rámci zdravotního personálu stále 12 zaměstnanců. Jestliže dostala žalobkyně výpověď dne 30. 7. 1998, stala se nadbytečnou v souvislosti s organizační změnou. Třebaže M. P. byla přijata na základě pracovní smlouvy, jedná se v tomto případě o zaměstnankyni z okruhu jmenovaných osob, protože staniční sestra je vedoucí funkce v přímé řídící působnosti statutárního orgánu. Odvolací soud dospěl k závěru, že „materiální podmínky výpovědi dané žalobkyni podle §46 odst. 1 písm. c) ZP byly v projednávané věci splněny, neboť na základě organizační změny ze dne 25. 2. 1998 se žalobkyně stala nadbytečnou“. Vzhledem ke svým závěrům soud prvního stupně nezkoumal hmotněprávní podmínku výpovědi dané žalobkyni, spočívající ve splnění nabídkové povinnosti zaměstnavatelem. Proto odvolací soud uložil soudu prvního stupně posoudit otázku splnění nabídkové povinnosti žalovaným podle §46 odst. 2 zák. práce „i na základě případného provedení dalších důkazů, pokud se to stane nezbytným“.
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 19. 1. 2004, č.j. 7 C 284/98-122, zamítl žalobu na určení, že „rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalovaného, provedené dopisem ze dne 30. 7. 1998, je neplatné“, a žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 101.920,- Kč s přesně stanovenými úroky z prodlení, a rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Vázán právními názory odvolacího soudu o tom, že „tzv. materiální podmínky výpovědi v daném případě splněny byly, tj. že na základě organizační změny účinné od 1. 3. 1998 (snížení zdravotnického personálu z 13 zaměstnanců na 11) se žalobkyně stala pro žalovaného nadbytečnou, když tato nadbytečnost byla v příčinné souvislosti s provedenou organizační změnou“, zkoumal soud prvního stupně, zda byla splněna nabídková povinnost ve smyslu ustanovení §46 odst. 2 zák. práce. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni volné pracovní místo, které by jí v rámci splnění nabídkové povinnosti mohl nabídnout, ke dni rozvázání pracovního poměru výpovědí neměl. Vzhledem k platnému rozvázání pracovního poměru výpovědí nemohla být důvodná ani žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 101.920,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady mzdy.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 11. 2006, č.j. 49 Co 157/2004-201, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Vycházel ze závěrů, které učinil již ve svém usnesení ze dne 11. 6. 2002, č.j. 15 Co 88/2000-82, že „rozhodnutí o organizačních změnách ze dne 25. 2. 1998 bylo u žalovaného realizováno a že se jeho realizace dotkla též žalobkyně“. Dodal, že „na úseku zdravotnických pracovníků realizace proběhla tak, že dohodou byl rozvázán pracovní poměr se zdravotnickými pracovníky J. K. ke dni 1. 5. 1998 a J. Z. ke dni 30. 6. 1998 a výpovědí z pracovního poměru ze dne 30. 7. 1998 byl pracovní poměru rozvázán se žalobkyní, která pracovala ve funkci zdravotní sestry“. Ke snížení počtu zdravotnických pracovníků na plánovaných 11 přitom nedošlo v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru s J. Z., protože ještě předtím (dne 1. 6. 1998) počet zdravotnických pracovníků vzrostl opětovně na počet 13 v souvislosti s přijetím nové zaměstnankyně M. P. na nově zřízenou funkci staniční sestry. K dosažení tohoto stavu směřovala až výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni. Odvolací soud dodal, že „nadbytečnost žalobkyně, která nastala v důsledku realizace přijaté organizační změny, nezpochybňuje ani přijetí nových zaměstnankyň M. P. a L. Š., k nimž po vydání rozhodnutí o organizačních změnách došlo“. M. P. byla přijata na vedoucí funkci staniční sestry „v souvislosti s pozdějším rozhodnutím o organizační změně ze dne 1. 6. 1998 spočívající v nahrazení funkce vrchní sestry funkcí staniční sestry“. L. Š. byla přijata na pracovní místo nezdravotnického personálu. Žalobkyně se tak stala nadbytečnou v důsledku realizace rozhodnutí žalovaného o organizačních změnách ze dne 25. 2. 1998, „protože žalovaný nadále neměl možnost s ohledem na přijaté rozhodnutí o organizačních změnách žalobkyni dále zaměstnávat pracemi dohodnutými v pracovní smlouvě“. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že „žalobkyni nemohla být nabídnuta pracovní místa uvolněná odchodem zaměstnanců J. K., M. M. a J. Z., protože rozvázání pracovního poměru s těmito zaměstnanci směřovalo ke snížení počtu zaměstnanců zamýšleného přijatou organizační změnou“. Odvolací soud dovodil, že v rozporu s nabídkovou povinností zaměstnavatele nebylo ani přijetí zaměstnankyně M. P. na funkci staniční sestry, „protože se jednalo o obsazení funkce vedoucího zaměstnance, které odůvodňuje, aby vhodná osoba k výkonu takové funkce byla vybírána z širšího okruhu uchazečů než jen ze stávajících zaměstnanců“.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně namítá, že vrchní sestra Jana Zvonková se vzdala funkce vrchní sestry dne 24. 3. 1998, nadále pracovala jako řadový zdravotnický pracovník a na její funkci přešla její zástupkyně L. P. Dne 1. 6. 1998 na poloviční úvazek „formou pracovní smlouvy“ byla nově přijata další zdravotnická pracovnice M. P., a to na funkci staniční sestry, přičemž současně byla zrušena funkce vrchní sestry. Tím v rozporu s přijatou organizační změnou počet zdravotnického personálu vzrostl o jednoho zaměstnance. Přijetí M. P. znamenalo zvýšení počtu zdravotnického personálu, a to za situace, kdy byla přijata organizační změna. Podle dovolatelky „právní otázka zní, zda uvedený postup zaměstnavatele je konformní s ustanoveními zákoníku práce, zda jim neodporuje, popřípadě je neobchází, a zda je postup zaměstnavatele vyjádřený v rozvázání pracovního poměru pro nadbytečnost za dané situace platným právním úkonem“. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době – vzhledem k tomu, že předmětem řízení je výpověď z pracovního poměru daná dopisem ze dne 30. 7. 1998 doručeným žalobkyni téhož dne (srov. §364 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) – podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění do 30. 9. 1999, to je do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 167/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zák. práce“.
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.
K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce patří to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán rozhodnutí, podle kterého se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným, a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového rozhodnutí (jeho realizací u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce je současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Rozvázání pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost zaměstnance není vždy podmíněno absolutním snížením počtu zaměstnanců u zaměstnavatele. Celkový počet zaměstnanců se v souvislosti s realizací organizačního opatření může i zvýšit, a to tehdy, bylo-li organizační opatření zaměřeno na změnu ve složení zaměstnanců z hlediska jejich profesí a kvalifikace. Zaměstnavatelům zákon uvedeným způsobem umožňuje, aby regulovali počet svých zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jejich potřebám. O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat.
Zaměstnanec nemusí být vždy pro zaměstnavatele nadbytečným již v době podání výpovědi [srov. dikci ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce „stane-li se zaměstnanec nadbytečným“]. Protože platnost právních úkonů (včetně právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru) je třeba posuzovat v okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn, rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o organizačních změnách, které má za následek nadbytečnost konkrétního zaměstnance, musí být přijato před podáním výpovědi. Pracovní poměr podle podané výpovědi však nesmí skončit dříve, než nastala účinnost rozhodnutých organizačních změn (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.6.1998 sp. zn. 2 Cdon 1797/97, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999).
Soudní praxe dospěla již v minulosti k závěru, že, rozhodne-li zaměstnavatel nebo příslušný orgán o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, není nadbytečnost zaměstnance, kterému byla dána výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce, v příčinné souvislosti s tímto rozhodnutím, jestliže předpokládané (organizační změnou stanovené) snížení stavu zaměstnanců má nastat jinak (bez nutnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí), například v důsledku výpovědi podané jiným zaměstnancem nebo uplynutím sjednané doby v pracovním poměru uzavřeném na dobu určitou u jiných zaměstnanců (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2580/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2005, pod pořadovým číslem 45).
V projednávané věci bylo soudy zjištěno (skutková zjištění soudů v tomto směru dovolatelka připomíná), že žalovaný (jeho ředitelka) provedl dne 25. 2. 1998 „organizační změnu v oblasti zdravotního úseku“, jíž osmihodinový provoz změnil na dvanáctihodinový a „stav 13 zdravotních pracovníků snížil na 11“ s tím, že „snížení bude provedeno během roku 1998“. Účinnost organizační změny byla stanovena dnem 1. 3. 1998. Dne 27. 2. 1998 byla mezi žalovaným a J. K. (zdravotním pracovníkem) uzavřena dohoda o ukončení pracovního poměru k 1. 5. 1998 z důvodu nadbytečnosti zaměstnance v důsledku organizačních opatření zaměstnavatele. Dne 1. 6. 1998 byla uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru s vrchní sestrou J. Z., a to k datu 30. 6. 1998. S účinností ode dne 1. 6. 1998 byla zrušena funkce vrchní sestry, byla vytvořena funkce staniční sestry a na tuto funkci sjednal žalovaný pracovní poměr s M. P.; tím počet zdravotnických pracovníků ke dni 30. 6. 1998 činil 12. Žalobkyně (zdravotní sestra) obdržela dne 30. 7. 1998 výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost na úseku zdravotnického personálu.
S názorem dovolatelky, že přijetí M. P. na nově vytvořenou funkci staniční sestry (namísto zrušené funkce vrchní sestry) znamenalo, v rozporu s přijatou organizační změnou, zvýšení počtu zdravotnického personálu, dovolací soud nesouhlasí.
Cílem organizačního opatření ze dne 25. 2. 1998 bylo „stav 13 zdravotních pracovníků snížit na 11“ s tím, že „toto snížení bude provedeno během roku 1998“. Pro posouzení, zda je tu příčinná souvislost mezi přijatou organizační změnou a nadbytečností zaměstnance, není významné to, že v době dání výpovědi žalobkyni (tj. ke dni 30. 7. 1998) žalovaný zaměstnával o jednoho zaměstnance více, než stanovilo organizační opatření ze dne 25. 2. 1998. Rozhodující je, jaký měl být stav zaměstnanců ke dni 31. 12. 1998 (snížení počtu zaměstnanců mělo být „provedeno během roku 1998“). Předpokládané (organizační změnou stanovené) snížení počtu zaměstnanců ke dni 31. 12. 1998 nenastalo (oproti názoru dovolatelky) jinak než pomocí rozvázání pracovního poměru výpovědí daného žalobkyni podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce; tím, že skončil pracovní poměr „zdravotních pracovníků“ J. K. ke dni 1. 5. 1998 a J. Z. ke dni 30. 6. 1998 nebylo účelu organizačního opatření ještě dosaženo. Jak bylo v řízení prokázáno, pracovní poměr s vrchní sestrou J. Z. byl sice ukončen ke dni 30. 6. 1998, avšak vzhledem k tomu, že na jejím odchodem uvolněnou funkci vrchní sestry (s účinností ode dne 1. 6. 1998 funkce staniční sestry) nebyl mezi stávajícími zaměstnanci vhodný kandidát, a že ti kandidáti, kteří byli žalovaným osloveni, funkci staniční sestry odmítli, byla tato funkce obsazena jinou osobou než dosavadním „zdravotním pracovníkem“; již ke dni 1. 6. 1998 byla funkce staniční sestry obsazena M. P. V období od účinnosti organizačního opatření (ode dne 1. 3. 1998) do výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni (do dne 30. 7. 1998) došlo ke snížení počtu zdravotních pracovníků jen o jednoho (ke dni 1. 5. 1998 skončil pracovní poměr J. K.) a z provedených důkazů nevyplynulo, že by k dalšímu snížení počtu zdravotních pracovníků do konce roku 1998 mělo dojít jinak, než výpovědí pracovního poměru danou žalobkyni.
Ke stejnému závěru dospěl i odvolací soud, když (již ve svém zrušovacím usnesení ze dne 11. 6. 2002, č.j. 15 Co 88/2000-82) dovodil, že přijetím M. P., která nahradila odcházející J. Z., došlo pouze k personální výměně ve vedoucí funkci a nedošlo tím ke snížení počtu zdravotního personálu z 12 na 11.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný a protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2008
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu