ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.648.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 648/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce J. S., zastoupeného advokátem, proti žalované MUDr. D. K., zastoupené advokátkou, o obnovení zápisu zástavního práva v Katastru nemovitostí České republiky, vedené u Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově pod sp. zn. 15 C 174/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. července 2006 č.j. 8 Co 367/2006-55, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo rozhodnuto, že \"v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro M. k., Katastrální pracoviště K. se na listu vlastnictví pro obec V., k.ú. P. obnovuje zápis zástavního práva pro J. S., ke stavbě občanského vybavení čp. 139 na stavební parcele p.č. 16 - zastavěná plocha a nádvoří, ke stavební parcele p.č. 16 - zastavěná plocha a nádvoří a k pozemkové parcele p.č. 88/2 - zahrada pro pohledávku ve výši 2.400.000,- Kč s příslušenstvím dle zástavní smlouvy ze dne 16.12.1998\". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle zástavní smlouvy, kterou uzavřel s E. P. dne 16.12.1998, bylo vloženo k uvedeným nemovitostem zástavní právo ve prospěch žalobcovy pohledávky. Obchodní společnost N. s.r.o., která nemovitosti E. P. prodala, však od kupní smlouvy ze dne 16.12.1998 odstoupila a po prohlášení konkursu na majetek této obchodní společnosti byly nemovitosti zapsány do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty. Správkyně konkursní podstaty nemovitosti prodala P. N. a zástavní právo na nich váznoucí ve prospěch žalobcovy pohledávky bylo z katastru vymazáno z důvodu, že \"zaniklo zpeněžením nemovitostí zařazených do konkursní podstaty\". Žalobce dovozuje, že zpeněžením v konkursu nemohlo zástavní právo zaniknout, neboť neměl žádnou pohledávku za úpadcem N. s.r.o., nebyl tudíž konkursním věřitelem, nemohl \"žádnou pohledávku přihlásit do konkursu a uplatnit oddělené uspokojení\". Vzhledem k tomu, že zástavní právo bylo vymazáno z katastru nemovitostí a že jeho požadavek na obnovení zápisu byl rozhodnutím býv. Katastrálního úřadu v B., pracoviště K., zamítnut, žalobce požaduje, aby bylo o obnovení zápisu zástavního práva rozhodnuto soudem.
Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozsudkem ze dne 16.2.2006 č.j. 15 C 174/2005-33 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 5.533,50 Kč k rukám advokáta. Poté, co dovodil, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem (žalobce se nemůže domoci \"obnovy zástavního práva\" jiným \"způsobem než rozhodnutím soudu\"), vzal z provedených důkazů za prokázané, že žalobce poskytl E. P. podle smlouvy o půjčce ze dne 16.12.1998 půjčku ve výši 2.400.000,- Kč, že k zajištění pohledávky z půjčky žalobce uzavřel s E. P. dne 16.12.1998 zástavní smlouvu k předmětným nemovitostem, které E. P. koupila podle kupní smlouvy ze dne 16.12.1998 od obchodní společnosti N. s.r.o., že usnesením Krajského soudu v Ostravě (správně býv. Krajského obchodního soudu v Ostravě) ze dne 12.7.1999 č.j. 33 K 43/99-12 byl na majetek obchodní společnosti N. s.r.o. prohlášen konkurs, že správkyně konkursní podstaty advokátka nemovitosti zapsala do konkursní podstaty, neboť od kupní smlouvy ze dne 16.12.1998 bylo odstoupeno pro nezaplacení kupní ceny, že správkyně konkursní podstaty nemovitosti prodala kupní smlouvou ze dne 27.2.2003 P. N. a že P. N. nemovitosti převedl kupní smlouvou ze dne 21.1.2004 žalované. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce neměl pohledávku za úpadcem N. s.r.o. a že tedy neměl v konkursním řízení postavení odděleného věřitele ve smyslu ustanovení §28 zákona o konkursu a vyrovnání. Vzhledem k tomu, že ustanovení §28 zákona o konkursu a vyrovnání \"se vztahuje výslovně na oddělené věřitele a pouze pohledávky těchto věřitelů, které byly zajištěny zástavním právem, zaniknou zpeněžením věci, na níž vázne zástavní právo\", nemohou \"tímto způsobem zaniknout zástavní práva věřitelů, kteří stojí mimo konkursní řízení\". Soud prvního stupně uzavřel, že prodejem nemovitostí z konkursní podstaty úpadce N. s.r.o. nemohlo dojít k zániku žalobcova zástavního práva podle ustanovení §28 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání a že proto je \"žaloba na obovu zápisu zástavního práva do katastru nemovitostí důvodná\".
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24.7.2006 č.j. 8 Co 367/2006-55 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 15.768,70 Kč k rukám advokáta. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dospěl odvolací soud nejprve k závěru, že \"žalobní petit nemá oporu v procesním právu, když neodpovídá ustanovení §79 odst.1, ani ustanovení §80 o.s.ř., a nemá oporu ani v hmotném právu\"; naléhavý právní zájem je dán vždy tehdy, domáhá-li se žalobce \"určení svého práva, které se zapisuje do katastru nemovitostí\", žalobce v projednávané věci se nedomáhal \"určení existence či neexistence zástavního práva váznoucího na nemovitostech v jeho prospěch\", ale \"obnovení zápisu zástavního práva, což neodpovídá ustanovení §80 písm.c) o.s.ř.\". Ve věci samé dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce mohl dosáhnout uspokojení zástavním právem zajištěné pohledávky ze zastavených nemovitostí v konkursu vedeném na majetek obchodní společnosti N. s.r.o., neboť \"není rozdíl ve způsobu uspokojení zástavních práv oddělených věřitelů podle toho, zda je zástava ve vlastnictví úpadce nebo jiné osoby\". Žalobce však nemohl být uspokojen z výtěžku zpeněžení zástavy, neboť svou pohledávku do konkursního řízení nepřihlásil; zpeněžením zástavy zástavní právo zaniklo podle ustanovení §28 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání, i když se nestal účastníkem konkursního řízení vedeného na majetek úpadce N. s.r.o.. Žaloba tedy nemůže být důvodná i proto, že zástavní právo zaniklo podle ustanovení §170 odst.1 písm.g) občanského zákoníku.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Ohledně závěru odvolacího soudu o \"nesprávné formulaci žalobního petitu\" namítá, že \"není žádného rozdílu mezi formulací petitu domáhajícího se určení existence zástavního práva a formulací petitu domáhajícího se obnovení zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí, když obě tyto formulace mají naprosto shodné účinky\", a že \"je otázkou, zda, příp. jakým postupem, by příslušný katastrální úřad zapsal do katastru nemovitostí zástavní právo na základě pouhého určení jeho existence\". Ve věci samé žalobce namítá, že neměl žádnou pohledávku za úpadcem N. s.r.o. a že proto nemohl do konkursu přihlásit pohledávku, uplatnit oddělené uspokojení a stát se konkursním věřitelem. Jeho dlužníkem byla E. P. a zástavní právo by mohlo zaniknout zpeněžením zástavy, jen kdyby byl prohlášen konkurs na její majetek, což se dosud nestalo. O tom, že se žalobce nestal účastníkem konkursního řízení úpadce N. s.r.o., svědčí podle jeho názoru také skutečnosti, že mu nebylo doručeno ani usnesení o prohlášení konkursu, i když byl známým věřitelem úpadce, ani předvolání k přezkumnému jednání, ačkoliv správce konkursní podstaty musel o jeho zástavním právu vědět. Žalobce dovozuje, že zástavní právo \"je právem absolutním, poskytujícím zástavnímu věřiteli ochranu proti každému, kdo by jej na jeho právu zkracoval\", a že jako akcesorické je \"vázáno na zánik zajištěné pohledávky\"; protože zajištěná pohledávka dosud nezanikla, působí zástavní právo \"i vůči novému nabyvateli předmětných nemovitostí\", a tedy i vůči žalované. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl nebo jako zjevně bezdůvodné odmítl. Uvedla, že žalobce byl oprávněn podat přihlášku v rámci konkursního řízení úpadce N. s.r.o. a že jí nemůže být \"k tíži fakt, že přihlášku nepodal\". Poukazuje na to, že podle ustálené judikatury zanikají zpeněžením zástavy i zástavní práva věřitelů, kteří své zajištěné pohledávky v konkursu neuplatnili, a že na tomto závěru nic nemění ani povaha zástavního práva.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů dovolatel nezpochybňuje), že předmětné nemovitosti E. P. koupila od obchodní společnosti N. s.r.o. podle kupní smlouvy ze dne 16.12.1998, od níž prodávající posléze odstoupil z důvodu nezaplacení kupní ceny. Žalobce poskytl podle smlouvy o půjčce ze dne 16.12.1998 E. P. půjčku ve výši 2.400.000,- Kč a k zajištění této pohledávky bylo k předmětným nemovitostem zřízeno zástavní právo na základě zástavní smlouvy, kterou žalobce uzavřel dne 16.12.1998 s E. P. Usnesením býv. Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 12.7.1999 č.j. 33 K 43/99-12 byl na majetek obchodní společnosti N. s.r.o. prohlášen konkurs, předmětné nemovitosti byly účinně zapsány do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty, správkyně konkursní podstaty advokátka nemovitosti prodala kupní smlouvou ze dne 27.2.2003 P. N. a P. N. nemovitosti převedl kupní smlouvou ze dne 21.1.2004 na žalovanou.
Žalobce dovozuje, že zpeněžením nemovitostí v konkursu vedeném na majetek úpadce N. s.r.o. nemohlo zástavní právo zřízené ve prospěch jeho pohledávky z půjčky poskytnuté E. P. zaniknout podle ustanovení §28 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání, neboť se nemohl v tomto konkursním řízení stát odděleným věřitelem, když za úpadcem N. s.r.o. neměl žádnou pohledávku a nemohl se tedy do konkursu vůbec přihlásit.
S názorem žalobce, že by neměl (nemohl mít) za úpadcem N. pohledávku, kterou by nebylo možné přihlásit do konkursu vedeného na jeho majetek postupem podle ustanovení §20 zákona o konkursu a vyrovnání, nelze souhlasit.
Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného neuspokojení je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené; zástavní právo se vztahuje na zástavu, její příslušenství a přírůstky, avšak z plodů jen na ty, které nejsou oddělené (srov. v době prohlášení konkursu na majetek obchodní společnosti N. s.r.o. platné ustanovení §151a odst.1 občanského zákoníku). Nebyla-li tedy zajištěná pohledávka řádně a včas uspokojena (splněna), zástavní právo poskytuje zástavnímu věřiteli právo (nárok) na uspokojení ze zástavy vůči vlastníku zástavy (zástavnímu dlužníku); toto právo (nárok) je zástavní věřitel oprávněn přihlásit jako svou pohledávku i do konkursu, vedeného na majetek vlastníka zástavy (zástavního dlužníka), a to i tehdy, jestliže dlužník zajištěné pohledávky není vlastníkem zástavy (tedy jestliže osobní dlužník a zástavní dlužník jsou odlišné osoby).
Právo (nárok) na uspokojení ze zástavy vzniká dnem, kterým je zástavní věřitel oprávněn podle hmotného práva požadovat, aby zajištěná pohledávka byla uhrazena z výtěžku získaného zpeněžením zástavy, tedy okamžikem, kdy dlužník zajištěnou pohledávku řádně a včas nesplnil (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.2.2006 sp. zn. 21 Cdo 616/2005, které bylo uveřejněno pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007). Byl-li prohlášen konkurs na majetek zástavního dlužníka odlišného od osobního dlužníka a zajištěná pohledávka dosud není splatná, má zástavní věřitel právo od osobního dlužníka žádat, aby zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil, jinak se ta část pohledávky, která není v důsledku konkursu zajištěna, stane splatnou; jestliže osobní dlužník bez zbytečného odkladu zajištění takové pohledávky přiměřeně doplní, nepřísluší zástavnímu věřiteli právo dožadovat se uspokojení zajištěné pohledávky v konkursu vedeném na majetek zástavního dlužníka jinak než formou přihlášky pohledávky vázané na podmínku (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2005 sp. zn. 29 Odo 396/2003, který byl uveřejněn pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007).
Měl-li žalobce pohledávku z půjčky poskytnuté E. P. opravdu zajištěnou zástavním právem k předmětným nemovitostem a byly-li předmětné nemovitosti účinně zapsány do soupisu majetku patřícího do konkursní postaty úpadce N. s.r.o, je z uvedeného nepochybné, že žalobce mohl (a měl) své právo (nárok) na uspokojení pohledávky ze zástavy přihlásit postupem podle ustanovení §20 zákona o konkursu a vyrovnání s tím, že jako zástavní věřitel požaduje (uplatňuje) oddělené uspokojení. Protože tímto způsobem - jak bylo soudy zjištěno - nepostupoval, žalobce se nestal účastníkem konkursního řízení vedeného na úpadce N. s.r.o. (a nebyly mu proto ani doručovány písemnosti týkající se tohoto řízení) a z uspokojení své zástavním právem zajištěné pohledávky byl v konkursním řízení vyloučen.
Zástavní práva zanikají zpeněžením zástavy v konkursu, a to i v případě, že zástavní věřitelé nepřihlásili své pohledávky (srov. §28 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání). Vzhledem k tomu, že žalobce v projednávané věci nepřihlásil do konkursu své právo (nárok) na uspokojení pohledávky za E. P. ze zástavy, jejím zpeněžením (prodejem předmětných nemovitostí P. N. na základě kupní smlouvy ze dne 27.2.2003) zaniklo zástavní právo. Odvolací soud proto dospěl v souladu se zákonem k závěru, že předmětné nemovitosti nejsou nadále zatíženy zástavním právem ve prospěch žalobcovy pohledávky z půjčky poskytnuté E. P.
Správný není ani žalobcův názor o tom, že by nebylo \"žádného rozdílu mezi formulací petitu domáhajícího se určení existence zástavního práva a formulací petitu domáhajícího se obnovení zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí\".
Žaloba o určení \"existence nebo neexistence zástavního práva k nemovitostem\" (lépe vyjádřeno o určení, že nemovitosti jsou nebo nejsou zatíženy zástavním právem) je žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není [§80 písm.c) o.s.ř.]; na takovém určení je podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem, bude-li na jeho základě dosaženo \"uvedení stavu zápisů v Katastru nemovitostí ČR do souladu se skutečným právním stavem\" nebo jiným způsobem odstraněno ohrožení žalobcova práva nebo nejistota v jeho právním postavení (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.2.1971 sp. zn. 2 Cz 8/71, který byl uveřejněn pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972). Rozhodnutí soudu o určení, že nemovitosti jsou nebo nejsou zatíženy zástavním právem, se zapisuje do Katastru nemovitostí ČR záznamem (srov. §7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů).
Žaloba o \"obnovení zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí\" není - jak správně dovodil odvolací soud - žalobou o určení ve smyslu ustanovení §80 písm.c) o.s.ř., ale podle svého obsahu žalobou o splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm.b) o.s.ř.; už z tohoto důvodu nemůže mít shodné účinky jako žaloba o určení, zda nemovitosti jsou nebo nejsou zatíženy zástavním právem. Zápisy o právních vztazích do Katastru nemovitostí provádějí příslušné katastrální úřady [srov. zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů] a nepatří do pravomoci soudů ukládat v občanském soudním řízení katastrálním úřadům, jaký mají provést zápis do Katastru nemovitostí ČR (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.3.2001 sp. zn. 22 Cdo 2688/99, které bylo uveřejněno v časopise Právní rozhledy č. 7/2001 na s. 338). V projednávané věci žaloba o \"obnovení zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí\" navíc nemá podklad v hmotném právu, neboť směřovala proti vlastníku předmětných nemovitostí, který ve vztahu k \"obnovení zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí\" nemá (a ani nemůže mít) žádné právní povinnosti.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátkou ve výši 3.750,- Kč [srov. §7 písm.f), §10 odst. 3 a §18 odst.1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 4.050,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad k nákladům řízení nepatří, neboť advokátka, která žalovanou zastupovala, v rozporu s ustanovením §14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb. neprokázala, že by byla plátcem této daně. Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalované náklady v celkové výši 4.050,- Kč nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalovanou v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. ledna 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu