ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.1244.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 1244/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. Z., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. L., s. p., o stanovení povinnosti, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 60/99, o dovolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 4. prosince 2006, č. j. 35 Co 778/2005-148, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne
4. prosince 2006, č. j. 35 Co 778/2005-148, pokud jím byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobci byla uložena povinnost „zamezit v přítoku povrchových vod na parcelu ppč. 457 v k. ú. D. u L. zapsanou na LV č. 410 pro k. ú. D. u L.“, a ve výrocích pod body III., a V., se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolání žalobce se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zabránit přítoku povrchových vod na parcely č. 457 a č. 458 v k. ú. D. u L. s odůvodněním, že přes uvedené parcely, které jsou jeho vlastnictvím, protékají vody D. potoka přeložkou zřízenou jako nepovolená stavba asi před třiceti lety.
Okresní soud v Liberci („soud prvního stupně“) rozsudkem ze den 25. května 2005, č. j. 18 C 60/99-131, zamítl žalobu „o stanovení povinnosti žalovanému zabránit v přítoku povrchových vod na parcely p.p.č. 457 a p.p.č. 458 v k. ú. D. u L. zapsaných na LV č. 410 pro obec L.“.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemku parcela č. 457 – vodní plocha o výměře 237 m2 a pozemku parcela č. 458 – louky o výměře 3302 m2 v katastrálním území D. u L., které mu byly vydány k uspokojení jeho restitučních nároků v roce 1995 a 1992, a že na pozemku parcela č. 457 protékají vody D. potoka, které sem byly jako dočasná přeložka zavedeny na počátku sedmdesátých let v souvislosti s výstavbou kanalizační sítě. Stavba nebyla provedena správcem toku, ale jiným stavebníkem, který po dokončení prací tok již nevrátil (v rozporu s kolaudačním rozhodnutím) do původního koryta. Soud prvního stupně dále zjistil, že rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 26. října 1994, č. j. 841/52/7906/1994, které nabylo právní moci 31. 10. 1999, byla uložena právnímu předchůdci žalovaného P. L. H. K., a. s. povinnost zamezit přítoku povrchových vod do koryta nepovolené stavby vedoucí po parcele č. 458 v k. ú. D. do 31. 7. 1995 a že ohledně navrácení toku potoka do původního koryta je vedeno další správní řízení. Soud se necítil být vázán rozhodnutími vydanými ve správním řízení a posuzoval věc pouze z hlediska občanskoprávního. Soud vzal za prokázané a mezi účastníky je nesporné, že současné koryto potoka je stavbou nepovolenou a že žalovaný nevypouští vodu na parcelu č. 458, která se nachází pouze v záplavovém území, ale že tok koryta potoka se nachází pouze na parcele č. 457. Ze znaleckého posudku zjistil, že navrácením toku do původního koryta by se zhoršily současné odtokové poměry, to však nepovažoval za rozhodné pro posouzení věci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je třeba vycházet z §126 občanského zákoníku („ObčZ“), podle kterého má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva zasahuje. V dané věci žalovaný, který je státním podnikem, jehož předmětem činnosti je podle zákona č. 305/2000 Sb., o povodích, a dalších veřejnoprávních předpisů, jako zákona č. 254/2001 Sb., o vodách („vodní zákon“), správa příslušného povodí, svou činností do vlastnického práva žalobce nezasahuje. Nemá tedy povinnost odstraňovat nepovolenou stavbu na vodním toku, kterou sám nezřídil, a není tudíž pasivně legitimován jako subjekt tohoto sporu.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec („odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 4. prosince 2006, č. j. 35 Co 778/2005-148, rozhodl tak, že „rozsudek okresního soudu ve výroku I. v části, kterou byla zamítnuta žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zabránit v přítoku povrchových vod na parcelu ppč. 458 v k. ú. D. u L. zapsané na LV č. 410 pro k. ú. D. u L. potvrzuje,
a dále se v tomto výroku mění tak, že žalovaný je povinen zamezit v přítoku povrchových vod na parcelu ppč. 457 v k. ú. D. u L. zapsanou na LV č. 410 pro k. ú. D. u L.“. Výrok IV. rozsudku o znalečném ponechal odvolací soud v platnosti a rozhodl znovu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a ve vztahu k České republice – Okresnímu soudu v Liberci.
Odvolací soud uvedl, že ve smyslu §7 odst. 1 a 3 OSŘ posuzoval daný spor pouze z hlediska občanskoprávních vztahů, konkrétně z hlediska ochrany vlastnického práva podle §126 a §127 ObčZ. Zvažoval, zda žalovaný zasahuje do vlastnického práva žalobce k uvedeným pozemkům a zda tak činí neoprávněně. Podle §3 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, nejsou povrchové a podzemní vody předmětem vlastnictví a nejsou příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. Podle §47 a §48 uvedeného zákona vykonává stát správu vodních toků prostřednictvím správců vodních toků, kterým je v dané věci žalovaný. Tomu náleží i plnit povinnosti podle §127 ObčZ, a proto je v tomto sporu pasivně legitimován. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, ve které zamítl žalobu na stanovení povinnosti zamezit přítoku povrchových vod na parcelu č. 458, když vyšel ze zjištění, že koryto D. potoka na tuto parcelu nezasahuje. Ohledně parcely č. 457 zjistil, že přeložka koryta potoka byla na počátku sedmdesátých let vybudována jako dočasná v souvislosti se stavbou kanalizace a po skončení stavby měly být podle kolaudačního rozhodnutí vody vráceny do původního koryta, což se nestalo. Dále konstatoval, že v řízení nebylo tvrzeno ani zjištěno smluvní ani zákonné omezení vlastnického práva k výše uvedenému pozemku v souvislosti s tokem potoka, které mohlo být zřízeno na základě zákona č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, účinném v době zřízení přeložky nebo za účinnosti pozdějších zákonů, zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, a dosud účinného zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů. Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že se žalobce domáhá důvodně ochrany svého vlastnického práva proti žalovanému, který do jeho vlastnického práva zasahuje bez právního důvodu a uložil žalovanému, aby zamezil v přítoku povrchových vod na parcelu č. 457 žalobce .
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobce i žalovaný dovolání.
Žalobce podává dovolání do části výroku I., ve které odvolací soud potvrdil výrok, kterým byla soudem prvního stupně zamítnuta žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zabránit v přítoku povrchových vod na parcelu č. 458 v k. ú. D. u L. a dále do nákladových výroků III. a IV. Uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) [správně písm. b)] OSŘ, to je, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za nesprávný považuje závěr odvolacího soudu, že vlastnické právo žalobce k parcele č. 458 není rušeno vodami D. potoka, neboť koryto potoka nezasahuje na tuto parcelu. Odvolací soud nepřihlédl k té skutečnosti, že koryto D. potoka sice nezasahuje do parcely č. 458, ale jak vyplývá ze znaleckého posudku, při každém větším dešti vody potoka tuto parcelu zasahují. Proto navrhuje, aby dovolací soud výrok I. rozsudku odvolacího soudu v napadené části zrušil a dále, aby zrušil výroky pod body III. a IV. a v tomto rozsahu věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný podává dovolání do výroku I. týkajícího se změny rozsudku soudu prvního stupně a do výroku III. a V. Přípustnost dovolání opírá o §237 odst. 1 písm. a) OSŘ a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. Domnívá se, že žalobní petit je neurčitý a rozhodnutí proto není vykonatelné a že soud prvního stupně neměl převzít takový petit do výroku soudního rozhodnutí. Poukazuje na to, že povrchovými vodami jsou podle §2 odst. 1 vodního zákona vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu, tj. například i vody odtékající po zemském povrchu z dešťových srážek. Není možné proto zamezit přítoku všech povrchových vod, ale lze zamezit například přítoku vod soustředěných v korytě vodního toku, jak vyplývá z §2 odst. 4 uvedeného zákona. Řízení je tak stiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí.
Žalovaný souhlasí se závěry odvolacího soudu, že předmětem řízení je jen voda, tedy protékání vody přes pozemek žalobce a nikoliv stavba přeložky D. potoka. Žalovaný setrvává na svém názoru, že nezavinil stav, kdy vody D. potoka protékají přes pozemek žalobce, neboť přeložku koryta nezřídil. Poukazuje na to, že žalobci byl v roce 1995 vydán na základě zákona č. 229/1991 Sb. pozemek parcela č. 457 evidovaný v katastru nemovitostí druhem vodní plocha a on jej v tomto stavu přijal. Proto protékání vodního toku po tomto pozemku nemůže být neoprávněným zásahem do vlastnických práv žalobce, neboť jakékoliv jiné užívání pozemku vedeného v katastru nemovitostí jako vodní plocha podléhá schválení příslušných správních orgánů. Vztahy k vodám, jejich užívání a vztahy k pozemkům, s nimiž užívání vod souvisí, upravuje stát zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů. Podle §44 odst. 1 uvedeného zákona protéká-li vodní tok po pozemku označeném v katastru nemovitostí jako vodní plocha, je korytem vodního toku tento pozemek. Ustanovení §46 vodního zákona zakazuje měnit směr, podélný sklon a příčný profil koryta vodního toku, pokud se tak neděje na základě povolení nebo nařízení příslušného vodoprávního úřadu. Proto žalovaný jako správce vodního toku není oprávněn bez takového povolení nebo nařízení provést korekci stávajícího koryta. Tomu odpovídá i další ustanovení vodního zákona stanovící povinnosti a omezení vlastníků pozemků s vodními toky, která podobně jako věcná břemena podle občanského zákoníku omezují ze zákona a ve veřejném zájmu vlastníka pozemku (§50). Stavba vodního koryta D. potoka je podle §55 vodního zákona stavbou vodního díla, i když jde o stavbu neoprávněnou. Žalovaný zastává názor, že jako správce vodního toku nezasahuje neoprávněně do vlastnických práv žalobce a že i on sám jako správce vodního toku má povinnosti podle §127 odst. 1 ObčZ. Do vlastnického práva žalobce zasáhl ten, kdo v termínu daném kolaudačním rozhodnutím stavby kmenové stoky kanalizace L. neodstranil přeložku potoka. Ztotožňuje se s názorem soudu prvního stupně, že není v tomto řízení pasivně legitimovaným subjektem po stránce hmotněprávní.
Pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že tomu tak není, poukazuje na závěry znaleckého posudku znalce Ing. J. K., který doporučil ponechat koryto potoka v současném stavu s tím, že přeložením koryta by došlo ke zhoršení odtokových poměrů v levobřežní obytné zástavbě při jednoletých až pětiletých průtocích, dále k podmáčení louky parcela č. 458 ve vlastnictví žalobce a že při povodňových stavech bude hrozit samovolné obnovení stávajícího koryta. Domnívá se proto, že jsou splněny podmínky
§3 odst. 1 ObčZ k tomu, aby bylo žalobci odepřeno právo na ochranu jeho vlastnického práva pro rozpor s dobrými mravy.
Žalovaný navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 1. 2. 2008 žalovaný doplňuje své dovolání o další argumenty.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání žalovaného uvádí, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který uložil žalovanému stejnou povinnost jako mu byla uložena správním orgánem již v roce 1994.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání žalobce odkazuje na obsah svého dovolání a dále uvádí, že parcely č. 457 a č. 458 se nacházejí v záplavovém území. Toto území je pole §66 odst. 1 vodního zákona administrativně určeno s tím, že může být při výskytu povodně zaplaveno vodou. Povinností vlastníků takto určených pozemků je podle §85 odst. 1 uvedeného zákona zajistit, aby v průběhu povodně nebyly zhoršovány odtokové podmínky. Není tedy povinností žalovaného zabránit přítoku povrchových vod na pozemek žalobce. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalovaného je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména
§240 odst. 1, §241 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje (§126 odst. 1 ObčZ).
Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek (§127 odst. 1 ObčZ).
Povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují; práva k těmto vodám upravuje tento zákon (§3 odst. 1 vodního zákona č. 254/2001 Sb.). Vlastníkem povrchových vod, o které v řízení jde, tak není ani stát; jde o tzv. res extra commercium.
Správu významných vodních toků zajišťují právnické osoby zřízené podle zvláštního zákona (dále jen \"správci povodí\"); pro účely vodního zákona se považují za správce vodních toků (§48 odst. 1 vodního zákona). Povinnosti správců vodních toků, upravené v §48 a násl. vodního zákona, mají veřejnoprávní povahu; to platí i o povinnostech uložených jim při ochraně před povodněmi (§63 a násl. vodního zákona). V občanském soudním řízení soud poskytuje ochranu soukromoprávním vztahům, pokud zákon výslovně nestanoví něco jiného (§7 OSŘ).
V ustanovení §127 odst. 1 ObčZ jsou upraveny tzv. imise, spočívající v tom, že vlastník věci při výkonu vlastnického práva obtěžuje jiného, příp. vážně poškozuje výkon jeho práv. Jde o nepřímé imise, který každý musí snášet, nepřesahují-li míru přiměřenou poměrům anebo vážně neohrožují výkon jeho práv. Naproti tomu přímé zásahy do vlastnického práva, ke kterým patří i svedení vodního toku na cizí pozemek, jsou nepřípustné bez ohledu na to, zda snad přesahují míru přiměřenou poměrům; ochranu proti nim poskytuje negatorní žaloba (§126 odst. 1 ObčZ). Proto je žalobcem uplatněný nárok v dané věci třeba posoudit podle §126 odst. 1 ObčZ; ostatně žalovaný není vlastníkem vodního toku, který protéká přes žalobcovy pozemky, a proto nemůže jít o obtěžování vzešlé z výkonu jeho vlastnického práva, jak to požaduje §127 odst. 1 ObčZ.
Negatorní žaloba poskytuje vlastníkovi ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva zasahuje jinak než tím, že mu věc neoprávněně zadržuje. Pokud někdo neoprávněně svede na cizí pozemek vodní tok, může se vlastník pozemku domáhat ochrany negatorní žalobou proti tomu, kdo takto do jeho práva neoprávněně zasáhl, případně proti jeho právnímu nástupci.
V dané věci nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by žalovaný nebo jeho právní předchůdce neoprávněně svedl na žalobcovy pozemky vodní tok; žalovaný není ani vlastníkem povrchových vod svedených na tento pozemek. Ze samotné skutečnosti, že žalovaný je správcem vodních toků, nevyplývá jeho soukromoprávní povinnost odstranit následky neoprávněných zásahů do vlastnického práva, provedených jinou osobou. Takovou povinnost správce vodního toku nelze opřít o žádné zákonné ustanovení.
Z uvedeného je zřejmé, že uplatněný nárok žalobce nelze opřít o §127 odst. 1 ObčZ; proti správci vodního toku se též nelze domáhat negatorní žalobou odstranění následků zásahu do vlastnického práva, provedeného jinou osobou. Rozhodnutí odvolacího soudu, který vyšel z jiných právních úvah, tak spočívá v této části na nesprávném právním posouzení věci a je tak dán dovolací důvod, uvedený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ.
Dovolání žalobce, směřující proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu, není přípustné. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání žalobce do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ).
Žalobce v odvolacím v řízení, ani v řízení před soudem prvního stupně neuplatnil skutečnost, že vody potoka při větších deštích zaplavují jeho pozemky; proto nelze odvolacímu soudu vytýkat, že se touto otázkou nezabýval. Není tu tak nic, co by v této části činilo z rozsudku odvolacího soudu zásadní rozhodnutí; dovolatel ostatně takovou otázku ani nevymezil. Na okraj lze uvést, že dovolací soud sdílí právní názor žalovaného, že by šlo o problematiku ochrany před povodněmi, která nemá soukromoprávní charakter a nelze ji tudíž uplatnit v občanském soudním řízení. Vzhledem k tomu, že dovolání žalobce není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
Dovolání žalovaného je však důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu v části dotčené dovoláním zrušit a věc v tomto rozsahu vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. června 2008
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu