ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.1414.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 1414/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce R. H., zastoupenému advokátkou, proti žalovaným: 1) Ing. J. K., a 2) B. K., zastoupené advokátem, o uvolnění průduchů podzemního sklepa, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 8 C 1281/2000, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. února 2006, č. j. 14 Co 422/2004-145, takto:
I. Dovolací řízení o dovolání žalovaného 1) Ing. J. K. se zastavuje.
II. Dovolání žalované 2) se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. června 2004, č. j. 8 C 1281/2000-112, uložil žalovaným, aby se společně a nerozdílně zdrželi jakékoliv činnosti směřující k zabránění či omezení fungování tří větracích komínů vedoucích ze sklepa žalobců a ústících na pozemek parc. č. 482/8, zapsaný na LV č. 47 pro kat. území P. u D. V. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a M. H., původní žalobkyně označená jako žalobkyně b), jsou podílovými spoluvlastníky sklepa pod pozemkem parc. č. 417 v kat. území P. u D. V. V katastru nemovitostí na LV č. 47 jsou jako vlastníci pozemků parcelních čísel 417 a 428/8 v tomtéž kat. území vedeni žalovaní. Ohledně vlastnictví pozemku parc. č. 417 je u soudu prvního stupně vedeno řízení pod sp. zn. 5 C 1462/98, které není skončeno. Podle znaleckého posudku Doc. Ing. V. Š., CSc., vypracovaného ve spolupráci s konzultantem Prof. RNDr. J. H., CSc., sklep žalobců, sloužící jen k výrobě vína, zasahuje i pod pozemek parc. č. 428/8. K odvětrávání sklepa slouží celkem tři průduchy, jeden se nachází v bočním sklepě a je trvale otevřený, dva pak v hlavním sklepě, z nichž jeden je trvale nefunkční, a druhý je střídavě otevíraný a zavíraný, v době šetření otevřený. Vinný sklep, pokud má sloužit svému účelu, musí být řádně odvětráván. Konzultant doporučil zprovoznění i dosud nefunkčního průduchu. Na pozemku parc. č. 428/8 se nachází okrasné a ovocné dřeviny. Při procesu výroby vína se reálně produkují dva plyny, a to v omezeném množství oxid siřičitý a oxid uhličitý, který je časově vázán na krátké období bouřlivého kvašení. Šetřením na místě samém nebylo potvrzeno tvrzení, že na vegetaci žalovaných jsou patrné stopy po přímém negativním působení oxidu síry. Škodlivý vliv oxidu uhličitého na vegetaci nepřichází vůbec v úvahu. „Průduchy mohou pronikat do prostoru pozemku žalovaných pachy, jejichž přítomnost může být vnímána různě, a to i jako nepříjemná, nelibá a obtěžující, tato skutečnost ovšem může nastávat jen občasně, nepravidelně a krátkodobě, a jejich koncentrace a intenzita nemá povahu zdraví ohrožujících nebo škodlivých následků na člověka.“ V době šetření žádné pachy z průduchů nevycházely. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce žalovaných o nedostatku aktivní legitimace žalobců a žalobě vyhověl, když s ohledem na závěry znaleckého posudku se postavil na stanovisko, že občasný únik pachů z průduchů sklepa žalobců, za situace, kdy žalovaní nemovitosti neužívají celoročně, ale jen k rekreaci, nemůže být něčím, co by žalované ohrožovalo nad míru přiměřenou poměrům, a že průduchy nelze považovat za neoprávněnou stavbu omezující vlastnictví žalovaných. Tyto jsou, aniž by je žalobci sami vybudovali, součástí sklepa, který je vlastnictvím žalobců.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 2. února 2006, č. j. 14 Co 422/2004-145, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Za neopodstatněnou považoval námitku žalovaných ohledně nedostatku aktivní legitimace žalobců v tomto sporu s tím, že bylo prokázáno, že žalobci jsou vlastníky předmětného sklepa. Stejně tak podle odvolacího soudu je i námitka o neoprávněnosti stavby žalobců na jejich pozemku a nedůvodnosti ochrany vlastnického práva žalobců k neoprávněné stavbě. K tomu odvolací soud uvedl, že v tomto řízení o ochranu vlastnického práva žalobců nelze „zohledňovat případnou oprávněnost či neoprávněnost stavby“…, neboť to lze zohlednit pouze při vypořádání vlastníka pozemku a vlastníka případně neoprávněné stavby, která není předmětem tohoto řízení“. Pokud takový vztah není vypořádán, pak nelze vlastníku neoprávněně zřízené na cizím pozemku odpírat ochranu jeho vlastnického práva, vyplývající ze zákona. Odvolací soud připustil, že užíváním průduchů dochází k omezování vlastnického práva žalovaných při užívání jejich pozemku, nejde však o omezování nad míru přiměřenou poměrům ve smyslu §127 odst. 1 ObčZ. Zde odkázal na skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně ze znaleckého posudku Doc. Ing. V. Š., CSc. Dále uvedl, že způsob odvětrávání sklepa žalobců je zcela obvyklý jak u starých, tak i nových sklepů, a proto takové provozování sklepa žalobců není v rozporu s §127 odst. 1 ObčZ a „neopravňuje žalované k ochraně jejich vlastnického práva (byť jen částečným) zneprůchodňováním průduchů“. Pokud žalovaní v minulosti přistoupili k zneprůchodňování, byť jediného průduchu a časově omezeně, je žaloba důvodná. Připuštěním změny žaloby soudem prvního stupně nedošlo k porušení práva žalovaných na soudní ochranu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřují v řešení právní otázky, „zda lze v zájmu uživatele podzemních prostor, který je nad to užívá bez právního důvodu, omezit vlastnická práva vlastníků pozemků na nimi natolik, že dojde k výraznému snížení užitné hodnoty pozemku a k jeho výrazně zhoršené možnosti užívání, a zda je právo užívací nadřazeno nad právo vlastnické“. Podle názoru žalovaných oba soudy nesprávně posoudily jejich námitku nedostatku aktivní legitimace žalobců. Namítli, že uváděné dokumenty o aktivní legitimaci žalobců vykazují právní vady, jde zejména o rozhodnutí bývalého Státního notářství v B. (mají na mysli zřejmě rozhodnutí z 10. 10. 1077, sp. zn. D 1162/77), které neobsahuje konkrétní parcely, a tzv. přídělovou listinu ze 17. 5. 1968, čj. Zem. 3311/68-př. č. 28, která pro právní vady nemůže zakládat vlastnická práva. Nejde o listinu upřesňující, jak tvrdí žalobci, ale přidělující, která přiděluje osobě již šest let zemřelé. Poznámka ad 8., dopsaná v této listině rukou, o tom, že příděl je užíván od 1. 3. 1946, je zmatečná. Nesouhlasí rovněž s tím, že soudy odmítly jejich námitky o neoprávněnosti stavby, s tím, že jejich oprávněné zájmy žádným z rozsudků nejsou chráněny. Pokud jde o omezování jejich vlastnického práva při užívání pozemku, uvedli, že „míra přiměřenosti je veličina individuální, která se mění s mírou vlastnictví dotčeného pozemku. Nicméně žalovaní vnímají toto omezení jako zcela nepřiměřené, které naprosto znehodnocuje jejich vlastnictví a činí je takřka neupotřebitelným. Jedná se jak o intenzitu imisí, tak i o rozmístění průduchů, které neumožňují využívat pozemek k běžným účelům“. Setrvali na svém stanovisku, že „dochází k nepřiměřenému omezování jejich práv a stejně tak k nepřiměřenému zvýhodňování žalobců a rozšiřování jejich práv na úkor žalovaných“. Neopodstatněnost žaloby vyplývá i ze znaleckého posudku Ing. B. B., podle kterého i po rozhodnutí soudu prvního stupně dochází nadále k poškozování sklepa žalobců zavlháním a výskytem plísní v jeho prostorách, což svědčí o tom, že na poškozování sklepa nemá vliv otevření nebo zavření průduchů. Soudu prvního stupně vytýkají, že se nechoval jako ochránce práva, jestliže připustil změnu žaloby za stavu, kdy věděl, že k otevření průduchu došlo v důsledku protiprávního jednání žalobce, zřejmě v souvislosti s poškozením kanalizace, a kdy změna žaloby podle žalovaných byla umožněna právě tímto protiprávním jednáním žalobců. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Po rozhodnutí odvolacího soudu původní žalobkyně b) M. H. zemřela. Soud prvního stupně usnesením ze dne 6. listopadu 2007, č. j. 8 C 1281/2000-213, rozhodl tak, že v řízení namísto žalobkyně b) bude soud pokračovat s R. H., bytem D., U Stadionu 1297.
V průběhu dovolacího řízení 29. 10. 2007 zemřel žalovaný 1) Ing. J. K.
Podle §107 odst. 1 věta prvá občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat.
Podle §107 odst. 2 OSŘ ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Podle §107 odst. 3 věta prvá OSŘ neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
Z obsahu spisu se podává, že žalovaní Ing. J. K. a B. K. darovací smlouvou z 27. 12. 2006 darovali Ing. P. K. mimo jiné pozemky parcelních čísel 417 a 482/8 v obci P. a kat. území P. u D. V. Právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí podle této smlouvy nastaly k 27. 12. 2006.
Jestliže žalovaný 1) Ing. J. K. pozbyl vlastnictví k pozemku parc. č. 482/8 ještě před smrtí, nemůže již být uvedený pozemek předmětem řízení o dědictví po jmenovaném. Proto nepřichází v úvahu, aby v řízení o zdržení se činnosti omezující žalované ve výkonu jejich vlastnického práva bylo pokračováno s jeho dědici. Ztratil-li smrtí žalovaný 1) způsobilost být účastníkem, nelze v daném řízení o jeho dovolání pokračovat. Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací proto dovolací řízení o dovolání žalovaného 1) Ing. J. K. podle §107 odst. 3 věty prvé OSŘ zastavil.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání podané žalovanou 2) proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ je dovolací soud vázán vymezením právní otázky, jejíž řešení má činit z dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutí zásadního právního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s judikaturou dovolací soudu a dovolací soud neshledal ani že by bylo v rozporu s hmotným právem. V dané věci byla určující především skutková zjištění o výskytu a intenzitě plynných imisí ze sklepa žalobců, jimiž mohou být žalovaní obtěžováni. Na základě těchto zjištění pak nalézací soudy učinily logický (tomu odpovídající) právní závěr o tom, zda žalovaní jsou či mohou být těmito imisemi obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. V tomto ohledu dovolací soud neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být či bylo judikatorně významné, popř. že by bylo v rozporu s hmotným právem. Není také relevantní, zda se uvedenými imisemi snižuje užitná hodnota pozemků žalovaných, na nichž se sklepní průduchy nalézají, ale zda jejich využívání žalobci je v souladu s úpravou sousedských vztahů podle §127 odst. 1 ObčZ. Nadto lze poznamenat, že podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, žalovaní nabyli imisemi dotčený pozemek s již existujícími průduchy žalovaných.
Pokud pak jde o otázku aktivní legitimace žalobců, dovolací soud poznamenává, že jde o otázku v daném sousedském sporu toliko předběžnou, spočívající především v tom, zda žalobci či jejich právní předchůdce nabyli své nemovitosti na základě poválečných předpisů jako příděl konfiskovaného majetku řádným způsobem. Soudy obou stupňů se otázkou aktivní legitimace žalovaných zevrubně zabývaly a dovolací soud v řešení otázky, zda konkrétní přídělci před více desetiletími podle již obsoletních právních předpisů řádně nabyli určitý majetek, neshledal nic, co by z rozhodnutí odvolacího soudu mohlo učinit rozhodnutí zásadního právního významu.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ nemůže založit ani otázka oprávněnosti předmětné stavby žalobců. I v tomto směru lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu o irelevantnosti řešení uvedené otázky v daném sporu. Pokud pak jde o připuštění změny návrhu, lze jen podotknout, že správnost takového procesního rozhodnutí, které nabylo právní moci a nebylo zrušeno, nelze již v tomto dovolacím řízení přezkoumávat. Předmětem tohoto dovolacího řízení je rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání žalované 2) podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání žalované 2) jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované 2) bylo odmítnuto a žalobci nevznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. června 2008
JUDr. František B a l á k
předseda senátu