ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.1565.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 1565/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J. P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. H., zastoupenému advokátkou, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 9/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. října 2006, č. j. 12 Co 289/2006-120, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. října 2006, č. j. 12 Co 289/2006-120, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. února 2006, č. j. 9 C 9/2003-98, uložil žalovanému povinnost odstranit betonové patky, které se nacházejí v počtu 12 kusů na hranici parcel č. 256 – zahrada a č. 251 – zahrada, v počtu 5 kusů na hranici parcel č. 84 – zastavěná plocha a nádvoří a č. 251 – zahrada a v počtu 20 kusů na hranici parcel č. 796/1 – ostatní plocha – ostatní komunikace a č. 249/1 – travnatý porost, v k. ú. V., zapsaných na LV č. 67 a č. 49 u Katastrálního úřadu pro O., katastrální pracoviště Š., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. 256, st. parc. č. 84 a parc. č. 796/1 a že žalovaný je vlastníkem pozemků parc. č. 251 a parc. č. 249/1, vše v k. ú. V. Uvedené pozemky spolu sousedí způsobem naznačeným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. V roce 2002 žalovaný započal se stavbou plotu a na hranici předmětných pozemků postavil bez souhlasu žalobkyně celkem 37 kusů betonových patek s železnými sloupky, které svojí polovinou zasahují na pozemky žalobkyně. Vztahy účastníků jsou výrazně konfliktní již od roku 1999, kdy se žalovaný poprvé pokusil postavit plot na hranici jejich pozemků, a jsou provázeny mnoha dalšími spory. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že se v daném případě jedná o neoprávněnou stavbu podle §135c odst. 1 občanského zákoníku (dále „ObčZ“), kterou uložil žalovanému odstranit, což považoval za účelné řešení vzniklého vztahu.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 17. října 2006, č. j. 12 Co 289/2006-120, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na uložení povinnosti odstranit výše specifikované betonové patky zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, avšak na rozdíl od něj dovodil, že výkon práv žalobkyně je daném případě v rozporu s dobrými mravy podle §3 odst. 1 ObčZ. Konstatoval, že soud prvního stupně nepřihlédl k motivaci žalovaného, hospodářské ztrátě, která by mu v důsledku odstranění stavby vznikla, ani ke skutečnosti, že žalobkyně není ve výkonu vlastnického práva ke svým pozemkům nijak omezována. Nesouhlas žalobkyně se stavbou plotu, kterou žalovaný realizoval na hranici pozemků účastníků, pak shledal jako šikanózní.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání a uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že odvolací soud při svém rozhodování zcela opomněl v řízení prokázanou skutečnost, že stavba budoucího oplocení je stavbou neoprávněnou. Na rozdíl od odvolacího soudu spatřuje rozpor s dobrými mravy v chování žalovaného, který realizuje monstrózní stavbu plotu nehodící se do prostředí malé vesnice žalobkyni přímo pod okny, přičemž betonové patky s kovovými tyčemi vystavěné na hranici pozemků účastníků orientoval tak, že ve výsledku bude plot svou podstatnou částí zasahovat na její pozemky. Své vlastnické právo tak uplatňuje způsobem, jímž zasahuje a ohrožuje vlastnické právo jiného vlastníka. Odvolací soud dále nepřihlédl ke skutečnostem, že mezi účastníky je vedeno další stavební řízení a další spory, které v širší souvislosti objasňují záměry žalovaného a necitlivé řešení sousedských neshod. Tvrzená hospodářská ztráta ani jeho osobní situace nemohou chování žalovaného ospravedlnit. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu. Podrobně se zabývá námitkami žalované, které považuje za neopodstatněné, a proto navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a že jsou splněny i další zákonem požadované náležitosti (§241, §241a odst. 1 OSŘ), přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §153 odst. 2 OSŘ soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
Podle §135c odst. 1 ObčZ zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen „vlastník stavby“).
Podle §135c odst. 2 ObčZ pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí.
Podle §135c odst. 3 ObčZ soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva je stavbě.
Nejvyšší soud již v rozsudku z 5. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1342/2004, publikovaném pod C 3098 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, uvedl, že „řízení o vypořádání neoprávněné stavby je řízením, kde z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky“ a že „jde-li skutečně o neoprávněnou stavbu, nelze žalobu na její odstranění zamítnout“. Pokud tedy soudy obou stupňů dospěly k závěru, že předmětná stavba 37 kusů betonových patek s železnými sloupky je neoprávněnou stavbou ve smyslu §135c ObčZ, byly povinny upravit vztahy mezi účastníky jedním ze způsobů, které uvedené ustanovení předpokládá. Případné okolnosti provázející realizaci stavby se pak promítnou do výběru způsobu, jímž budou vztahy účastníků upraveny.
Právní posouzení věci odvolacím soudem tak není správné. Proto bylo jeho rozhodnutí dovolacím soudem zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení(§243b odst. 2 a 3 OSŘ). V novém rozhodnutí o věci odvolací soud rovněž rozhodne o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a dovolacího řízení (§243d odst. 1).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2008
JUDr. Marie R e z k o v á , v. r.
předsedkyně senátu