ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.1899.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 1899/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně K. M., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Ing. P. F., a 2) I. F., oběma zastoupeným advokátem, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 79/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2006, č. j. 27 Co 691/2006-52, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha–západ („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
22. listopadu 2005, č. j. 7 C 79/2005-26, rozhodl, že se nahrazuje projev vůle žalovaných nabídnout žalobkyni na uzavření kupní smlouvu ve znění uvedeném ve výroku I., jejímž předmětem je spoluvlastnický podíl ideální ¼ pozemkové parcely č. 274/1 o výměře 719 m2, orná půda, zapsané na LV č. 2365 u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště P. – z. pro katastrální území Z.u P. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je spoluvlastnicí ideální ½ výše uvedeného pozemku, kterou nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 12. 9. 2002. Spoluvlastníkem druhé id. ½ pozemku se stal na základě stejné smlouvy Ing. A. D., který prodal kupní smlouvou z 29. 6. 2004 podíl ideální ¼ uvedeného pozemku do společného jmění žalovaných, aniž by jej před tím formou písemné nabídky nabídl ke koupi žalobkyni jako spoluvlastnici, čímž porušil její předkupní právo stanovené
v §140 občanského zákoníku („ObčZ“). Ústní nabídku, která neobsahovala podstatnou náležitost, tj. výši kupní ceny, shledal soud neplatnou podle §40 odst. 1 ObčZ. Žalobkyně požádala ve smyslu oprávnění stanoveného v §603 ObčZ žalované, aby jí podíl ideální ¼ na pozemku nabídli ke koupi, a protože kupní cenu podílu nebylo možné ze smlouvy z 29. 6. 2004, jejímž předmětem byly i další nemovitosti, zjistit, vyšla žalobkyně z ceny určené znaleckým posudkem. Žalovaní nebyli ochotni na navrženou smlouvu přistoupit, proto soud svým rozhodnutím nahradil projev jejich vůle. Soud námitku žalovaných, že výše uvedená smlouva je v části týkající se převodu podílu předmětného pozemku neplatná pro omyl, do kterého byli uvedeni Ing. D. ohledně splnění nabídkové povinnosti vůči žalobkyni, považoval za nedůvodnou. Smlouvu jako celek posoudil jako platnou, když bylo na žalovaných, aby si u žalobkyně ověřili, že jí prodávající učinil písemnou nabídku na odkoupení spoluvlastnického podílu v rámci jejího předkupního práva a navíc byli poučeni o existenci a významu předkupního práva svědkem JUDr. V.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 14. prosince 2006, č. j. 27 Co 691/2006-52, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaných nabídnout žalobkyni uzavření kupní smlouvy ohledně ¼ pozemku parcely č. 274/1 o výměře 719 m2 na LV č. 2365 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro S. k., katastrální pracoviště P. – z. pro k. ú. Z. u P. Dále rozhodl, že žalovaným se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud rozhodl odlišně od soudu prvního stupně, v jehož rozsudku neshledal pochybení, v důsledku změny, která nastala na straně žalovaných v průběhu odvolacího řízení. Z pravomocného usnesení Okresního soudu P.-z. z 30. 3. 2006, č. j. Nc 1202/2005-21, které nabylo právní moci 25. 4. 2006, totiž zjistil, že byl schválen smír mezi žalovanými a Ing. A. D., podle něhož mimo jiné bylo dohodnuto, že část kupní smlouvy z 29. 6. 2004 týkající se podílu ideální ¼ parcely č. 274/1 je neplatná a výlučným vlastníkem uvedeného podílu se opět stal Ing. A. D. Podle tohoto usnesení došlo i k zápisu změny vlastnictví ke spornému podílu pozemku na LV č. 2365 zpět na Ing. D., který je uveden jako spoluvlastník id. ½ parcely č. 274/1. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaní pozbyli věcné pasivní legitimace v tomto sporu, neboť již nejsou vlastníky předmětného spoluvlastnického podílu, v katastru nemovitostí již nejsou jako spoluvlastníci zapsaní a pravomocné usnesení
o schválení smíru nebylo do dne rozhodnutí soudu zrušeno, a proto rozhodl tak, jak je výše uvedeno. Odvolací soud nevyhověl žádosti žalobkyně, aby řízení bylo přerušeno do skončení řízení ve věci sp. zn. 6 C 413/2006, vedené u Okresního soudu Praha-západ o žalobě na zrušení výše uvedeného smíru.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) a odst. 3 občanského soudního řádu („OSŘ“), a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Žalobkyně uvádí, že žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaných nabídnout jí uzavření kupní smlouvy ohledně podílu na pozemku, který jí nebyl přednostně jako spoluvlastnici nabídnut, podala, jak shledaly soudy obou stupňů, důvodně. Proto také byla v řízení u soudu prvního stupně úspěšná. Jakmile se v průběhu řízení dozvěděla o podání návrhu na uzavření smíru mezi žalovanými a Ing. D. ohledně sporného podílu na pozemku, sdělila soudu v této věci písemně svůj nesouhlas s uzavřením smíru a posléze žalobou z 19. 5. 2006 vedenou u Okresního soudu Praha-západ pod sp.zn. 6 C 413/2006 napadla uzavřený smír s tím, že byl schválen v rozporu s hmotným právem, konkrétně s §3 ObčZ, a že návrh žalovaných na schválení smíru byl podán s úmyslem obcházet zákonnou úpravu předkupního práva podle §140 ObčZ a práv plynoucích z jeho porušení podle §603 odst. 3 ObčZ. Smír zasáhl do jejího předkupního práva řádně a důvodně uplatněného
u soudu a ve svých důsledcích znamená obcházení zákona a nezákonný zásah do práva třetí osoby. U odvolacího soudu pak podala návrh na přerušení odvolacího řízení podle §109 odst. 2 písm. c) OSŘ z důvodu, že v probíhajícím řízení sp.zn. 6 C 413/2006 bude řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, neboť žalovaní opět mohou nabýt pasivní legitimace pro toto řízení. Odvolací soud nesprávně její návrh na přerušení řízení posoudil a v důsledku toho i nesprávně rozhodl ve věci samé, když vycházeje z usnesení o schválení soudního smíru sp.zn. Nc 1201/2005, žalobu zamítl, aniž vyčkal skončení řízení ohledně žaloby na zrušení usnesení o schválení soudního smíru. Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ [podle obsahu dovolání jde však o důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a)] a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.
Pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět; to neplatí v řízení o povolení zápisu do obchodního rejstříku [§109 odst. 2 písm. c) OSŘ].
Schválený (soudní) smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru (§99 odst. 3 OSŘ).
V daném případě šlo o to, že žalovaní byli pasivně legitimováni jen jako spoluvlastníci předmětného pozemku; v průběhu řízení však uzavřeli s třetí osobou – jejich právním předchůdcem – soudní smír, podle kterého je spoluvlastníkem nadále jejich předchůdce a nikoliv žalovaní. Na základě tohoto soudního smíru byl jako spoluvlastník v katastru nemovitostí zapsán namísto žalovaných jejich předchůdce; poté žalobkyně napadla usnesení o schválení smíru žalobou podle §99 odst. 3 OSŘ
a domáhala se, aby řízení bylo přerušeno. Odvolací soud tomuto návrhu nevyhověl.
I když v postupu odvolacího soudu dovolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ OSŘ), obsahově jde o námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) OSŘ]. Ovšem o takovou vadu v dané věci nejde; usnesení o schválení soudního smíru totiž zavazuje jen účastníky smíru (viz též §159a odst. 1 ve spojení s §99 odst. 3 věta první OSŘ) a žalobu na zrušení smíru podle §99 odst. 3 OSŘ může podat jen účastník smíru (viz např. Občanský soudní řád. Komentář. Praha : C. H. Beck, 6. vydání, díl I., s. 333). Z toho důvodu nebyly splněny podmínky pro přerušení řízení a otázku pasivní legitimace měl odvolací soud posoudit sám a také ji sám posoudil, když vyšel ze zápisu v katastru nemovitostí. Proto nelze dovodit, že soud porušil zákon tím, že v rámci možnosti uvážení, kterou mu zákon poskytuje (srov. slova „může řízení přerušit“) v řízení pokračoval.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. a/ OSŘ tedy v posuzované věci není dán. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§243b odst. 2 OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelé nebyli úspěšní a žalovanému takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měl právo (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 OSŘ), nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2008
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu