ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.2135.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2135/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce S. v. j. d. v P. 10, zastoupeného advokátem, proti žalovanému D. M., o zaplacení 308 424,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 268/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2007, č. j. 28 Co 63/2007-196, takto:
I. Dovolání proti výrokům rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2007, č. j. 28 Co 63/2007-196, kterými byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky
51 741,- Kč a úroků z prodlení a rozhodnuto o nákladech řízení, se odmítá.
II. Dovolací řízení o dovolání proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2007, č. j. 28 Co 63/2007-196, kterým byl potvrzen výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. listopadu 2006, č. j. 16 C 268/2004-162, ve znění opravného usnesení ze dne 12. ledna 2007, č. j. 16 C 268/2004-174, jímž bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobci 256 683,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od
17. 11. 2004, se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
16. listopadu 2006, č. j. 16 C 268/2004-162, ve znění opravného usnesení ze dne
12. ledna 2007, č. j. 16 C 268/2004-174, výrokem pod bodem I. žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci částku 256 683,- Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem pod bodem II. zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci specifikované příslušenství z částek 11 784,50 Kč, 20 902,60 Kč, 23 369,- Kč a 607,03 Kč, výrokem pod bodem III. uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 51 741,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl výroky pod body IV. a V. o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a nákladech státu.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. května 2007, č. j. 28 Co 63/2007-196, rozsudek soud prvního stupně ve věci samé změnil tak, že zamítl „nárok na zaplacení částky 51 741,- Kč a nárok na zaplacení úroku z prodlení z jednotlivých dlužných částek za období od 16. 7. 2001 do 16. 11. 2004“, jinak ohledně zaplacení částky 256 683,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 17. 11. 2004 rozsudek potvrdil. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že povinnost nahradit státu náklady řízení uložil oběma účastníkům.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný sám včas dovolání, v němž výslovně uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu z důvodů, že skutkové zjištění, z něhož odvolací soud vychází, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a pro nesprávné právní posouzení. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas účastníkem řízení.
K podání dovolání je subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, publikovaný pod č. C 154 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). V dané věci odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zčásti zamítl. Tím nebyla žalovanému způsobena újma, a proto žalovaný není oprávněn dovolání proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu podat. To platí i ohledně výroku, kterým byla povinnost uhradit náklady státu uložena žalobci.
Objektivně přípustné je dovolání jen proti těm rozhodnutím dovolacího soudu, u kterých to zákon připouští (§236 občanského soudního řádu – dále „OSŘ“). Proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení, dovolání přípustné není (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek).
Dovolací soud proto dovolání žalovaného v uvedeném rozsahu podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) a c) OSŘ odmítl.
K podání dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu je žalovaný sice subjektivně oprávněn, je však třeba splnění zvláštní podmínky dovolacího řízení – povinného zastoupení. Nedostatek této podmínky lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí.
Podle §241 odst. 1 a 2 OSŘ dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí, má-li dovolatel právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj osoba uvedená v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy. Nejde ani o případ, kdy podmínka zastoupení advokátem nemusí být ve smyslu §241b odst. 2 OSŘ splněna, neboť nejde o dovolání podané opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, ani o dovolání nepřípustné.
Podle §104 odst. 2 OSŘ, jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Protože dovolatel nebyl zastoupen advokátem ani notářem a z obsahu spisu nevyplývalo, že by sám měl právnické vzdělání, byl výzvou (usnesením) soudu prvního stupně ze dne 16. října 2007 upozorněn na podmínku povinného zastoupení s tím, že nebude-li nedostatek uvedené podmínky dovolacího řízení ve stanovené lhůtě odstraněn, bude dovolací řízení zastaveno. Na tuto výzvu reagoval žalovaný podáním došlým soudu prvního stupně 26. 11. 2007, v němž požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením Městského soudu v Praze ze 14. 3. 2008, č. j. 28 Co 107/2008-225, bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně z 2. 1. 2008, č. j. 16 C 268/2004-220, kterým byla výše zmíněná žádost žalovaného zamítnuta. Rozhodnutí nabylo právní moci 15. 4. 2008 a 16. 5. 2008 soud prvního stupně předložil spis dovolacímu soudu. Žalovaný přes řádnou výzvu soudu prvního stupně uvedený nedostatek povinného zastoupení dosud neodstranil. Proto Nejvyšší soud České republiky dovolací řízení pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 OSŘ ve zbývajícím rozsahu zastavil.
Protože žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) a odst. 3 OSŘ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. srpna 2008
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu