ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.2220.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2220/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce: JUDr. R. O., proti žalovaným: 1) MUDr. J. S., a 2) MUDr. J. S., o vydání předběžného opatření – o zákazu bránění chůze a průjezdu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 Nc 936/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2008, č. j. 14 Co 37/2008-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně„) usnesením ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 32 Nc 936/2007-16, nařídil předběžné opatření, jímž zakázal žalovaným bránit žalobci v průchodu a průjezdu přes průjezd domu č. p. 635 na pozemku parc. č. 952 a v průchodu a průjezdu přes pozemek parc. č. 952 – zastavěná plocha a nádvoří, vše v katastrálním území V., obci hl. m. P., zapsaným na listu vlastnictví č. 1097 u Katastrálního úřadu pro hl. m. P., katastrální pracoviště P.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných, usnesením ze dne 6. února 2008, č. j. 14 Co 37/2008-30, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vydání předběžného opatření zamítl, když neshledal potřebu zatímní úpravy právních poměrů účastníků řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Žalovaní navrhli odmítnutí dovolání jako bezdůvodného nebo jeho zamítnutí. Souhlasili se závěry odvolacího soudu a polemizovali, resp. nesouhlasili s dovolací argumentací žalobce.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. a) vyjma věcí uvedených v §237 odst. 2, a dále uvedených v §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 odst. 2 písm. b) OSŘ. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jimž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o předběžném opatření, nelze podřadit pod žádný z případů uvedených v §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 odst. 2 písm. b) OSŘ, kdy zákon dovolání výslovně připouští. Přípustnost dovolání v dané věci nelze vyvodit ani z §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, podle kterého předpokladem přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně je, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření však rozhodnutím ve věci samé není. Dovolací soud v tomto směru odkazuje na právní závěr vyplývající z jeho rozhodnutí – rozsudku ze dne 27. listopadu 2001, sp. zn. 22 Cdo 1925/2001, publikovaného pod C 867, v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, podle kterého platí, že „proti rozhodnutí odvolacího soudu o předběžném opatření není dovolání přípustné“.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) OSŘ dovolání jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a náklady žalovaným nelze považovat za účelně vynaložené, neboť navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto pro bezdůvodnost nebo není tomuto, ač postačilo namítnout pouze jeho nepřípustnost ze zákona (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ a contrario).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. srpna 2008
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu