ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.2261.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2261/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) K. K., a b) D. K., zastoupených advokátem, proti žalované L. M., zastoupené advokátem, o odstranění kůlny, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 353/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2008, č. j. 13 Co 471/2007-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 9. ledna 2008, č. j. 13 Co 471/2007-93, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. června 2007, č. j. 12 C 353/2005-74, „s tím, že výrok o věci samé zní správně takto: Žalovaná je povinna odstranit na vlastní náklady část dřevěné kůlny stojící na pozemku žalobců parc. č. 705/4, zapsané u Katastrálního úřadu pro J. k., katastrální pracoviště P.e na LV 1059 pro obec S., k. ú. Ú., jež je na geometrickém plánu č. V: 2-112/2007 zpracovaném Ing. J. G. dne 28. 2. 2007, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, označena písmenem „b“, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení; výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně nebyl rozhodnutím učiněným v odvolacím řízení dotčen. Odvolací soud poučil účastníky řízení o lhůtě, ve které lze podat dovolání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („OSŘ“); má za to, že odvolací soud shodně se soudem prvního stupně „řešil právní otázku, mající po právní stránce zásadní význam, v rozporu s hmotným právem“. Uvádí, že rozsudek odvolacího soudu byl jejímu právnímu zástupci „doručen dne 14. 2. 2008“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek soudu prvního stupně, tak rozsudek soudu odvolacího a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Žalobci prostřednictvím svého právního zástupce podávají k dovolání žalované „stanovisko“, v němž nesouhlasí „s dovolacími důvody“; u napadeného rozsudku se nejedná „ve věci samé po právní stránce o otázku zásadního významu“. Žalovaná nebyla „v dobré víře“, že „jí pozemek patří“. Rozsudky soudů obou stupňů považují za správné a navrhují, „aby bylo dovolání žalované odmítnuto“.
Podle §240 odst. 1 OSŘ může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty nelze prominout. Lhůta je zachována, jestliže bylo dovolání podáno po uplynutí dvou měsíců proto, že se dovolatel řídil nesprávném poučením soudu o dovolání. Podle §57 OSŘ se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který je má povinnost doručit.
Nejvyšší soud v posuzované věci zjistil, že bylo dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu doručeno právnímu zástupci žalované 30. 1. 2008; to je zcela zřejmé z údajů na doručence založené na č. l. 98 příslušného soudního spisu. Stejný den je na rozhodnutí soudu prvního stupně vyznačen jako den právní moci rozhodnutí. Tvrzení právního zástupce žalované obsažené v dovolání, že mu byl rozsudek odvolacího soudu doručen „dne 14. 2. 2008“, uvedenému zjištění neodpovídá. Dovolání žalované bylo soudu prvního stupně doručeno, jak plyne z podacího razítka na č. l. 101, osobně dne 10. dubna 2008. Posledním dnem lhůty k podání dovolání však bylo pondělí 31. března 2008; z uvedeného je tedy zřejmé, že dovolání nebylo žalovanou podáno v zákonné lhůtě stanovené v §240 odst. 1 OSŘ.
Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně o opožděně podaném dovolání nerozhodl, učinil tak podle §243b odst 5 a §218a OSŘ dovolací soud a dovolání žalované odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení, učiněný ve smyslu §243b odst. 5,
§224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ, vychází ze skutečnosti, že žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná. Úspěšným žalobcům by náhrada účelně vynaložených nákladů na zastoupení advokátem s vypracováním vyjádření k dovolání náležela; za vyjádření k dovolání však v daném případě nelze považovat jejich shora zmíněné stručné „stanovisko“ k dovolání.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2008
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. , v. r.
předseda senátu