ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.3339.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 3339/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Jiřího Zrůsta ve věci žalobkyně M. T., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. L., zastoupenému advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 6 C 45/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2008, č. j. 22 Co 395//2006-461, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mělníku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
18. října 2005, č. j. 6 C 45/2005-261, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků „k domu čp. 243 – objekt bydlení na st. p. č. 336 a ke st. p. č. 336 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 173 m2, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště M., na LV 42 pro obec a k. ú. K.“ (výrok I.), nemovitosti přikázal do vlastnictví žalovaného (výrok II.) a uložil mu, aby zaplatil žalobkyni 800 000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok III.). Dále rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, a uložil jim, aby nahradili náklady státu (výroky IV. a VI.).
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 15. ledna 2008, č. j. 22 Co 395/2006-461, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. tak, že uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni nad již vyplacenou částku dalších 175 000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a „v dalších částech výroku ve věci samé ve výrocích I. a II.“ rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dále uložil účastníkům, aby nahradili státu náklady řízení před soudy obou stupňů, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to do výroku, kterým jí bylo uloženo nahradit náklady státu, a výroků, kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky, podala žalobkyně dovolání. Považuje za nesprávné, že jí vzhledem k úspěchu ve věci nebyla přisouzena náhrada nákladů řízení, což přičítá
i podjatosti soudkyně soudu prvního stupně. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadené části zrušen a věc vrácena v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání směřující proti výrokům o nákladech řízení bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, avšak není přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §167 odst. 1 OSŘ nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení.
Z citovaného ustanovení §167 odst. 1 OSŘ vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, kdy je o nákladech řízení rozhodnuto rozsudkem v návaznosti na rozhodnutí ve věci samé. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je proto třeba posoudit shodně, jako kdyby bylo napadeno usnesení odvolacího soudu. Podle §237, §238 a §238a OSŘ není přípustnost dovolání dána, neboť se nejedná o usnesení ve věci samé, a přípustnost nevyplývá ani z §239 OSŘ, protože nejde o případy v něm uvedené. Dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení tak není přípustné, a proto bylo Nejvyšším soudem podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítnuto (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 13. 2. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2265/2003, publikované pod C 2458 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ). Účelně vynaloženým nákladem není odměna advokáta, který převzal věc v dovolacím řízení a sepsal vyjádření k dovolání, jestliže dovolání směřovalo proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení a ve vyjádření bylo navrhováno jeho odmítnutí pro nepřípustnost.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. srpna 2008
JUDr. Marie R e z k o v á , v. r.
předsedkyně senátu