ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.3425.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 3425/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Jiřího Zrůsta a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J., s. d. ve F.-M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému České republice, Ú. pro z. s. ve v. m., o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 332/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. února 2008, č. j. 57 Co 677/2007-108, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem níže uvedeného pozemku. Žalobci bylo na základě hospodářské smlouvy ze dne 3. července 1978 zřízeno právo trvalého užívání k tomuto pozemku jako vlastníkovi budovy, kterou je pozemek zastavěn. Žalobce dne 2. 8. 2000 požádal žalovaného s odkazem na §879c občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) o změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické. V návrhu uvedl, že podmínky §879c ObčZ splnil.
Okresní soud ve Frýdku-Místku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
29. června 2007, č. j. 17 C 332/2006-83, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemkové parcely p. č. 5/3 zast. pl. a nádvoří, o výměře 489 m2, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu M. k., Katastrální pracoviště F.-M., na LV č. 60000 pro k. ú. a obec S.; dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že podmínky ustanovení §879c ObčZ, podle něhož věc posuzoval, nejsou v projednávané věci splněny. V době rozhodování soudu totiž podle jeho názoru musí trvat vlastnické právo žalobce ke stavbě, kterou je předmětná parcela zastavěna. V projednávané věci žalobce pozbyl „v roce 1991“ (správně mělo být uvedeno dne 22. 11. 2000) vlastnické právo ke stavbě, konkrétně k budově č. p. 201 na p. č. 5/3 zastavěné ploše, a proto nemůže být žalobě na určení vyhověno.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 15. února 2008, č. j. 57 Co 677/2007-108, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně v tom směru, že žalobce byl dříve nositelem práva trvalého užívání sporného pozemku, jež bylo zřízeno podle ustanovení §70 zákona č. 109/1964 Sb. (hospodářského zákoníku). Po nabytí účinnosti zákona č. 103/2000 Sb., kterým bylo (mimo jiné) do ObčZ vtěleno ustanovení §879c o mechanismu přeměny práva trvalého užívání pozemku na jeho vlastnictví, požádal žalobce příslušný orgán státu v zákonné jednoroční lhůtě (viz odst. 4 téhož ustanovení), dne 2. srpna 2000, o změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že snad žalobce pozbyl vlastnické právo ke stavbě na pozemku již v roce 1991, ani s jeho názorem, že podmínkou, aby bylo žalobě vyhověno, je vlastnictví stavby na sporném pozemku ke dni rozhodnutí soudu. Odvolací soud vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. března 2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/02, publikovaného pod č. 278/2004 Sb., jenž zrušil část druhou zákona č. 221/2001 Sb. a obnovil tak platnost
§879c ObčZ. Dovodil, že – při splnění podmínky žádosti o změnu na právo vlastnické – účinky citovaného ustanovení ObčZ měly nastat a ke vzniku žalobcova vlastnictví k předmětnému pozemku mělo dojít ke dni 1. července 2001. K tomuto dni ovšem žalobce již nebyl vlastníkem budovy, kterou je sporný pozemek zastavěn. Jestliže totiž pro změnu práva trvalého užívání pozemku na vlastnictví byla stanovena lhůta jednoho roku tak, že „ke změně“ vlastnictví mělo dojít až 1. července 2001, k tomuto datu musely být také splněny všechny podmínky §879c odst. 1 až 4 ObčZ, mimo jiné podmínka vlastnictví ke stavbě na pozemku zřízené. Podle názoru odvolacího soudu proto není možné žalobě na určení vyhovět.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovozuje zásadní právní význam napadeného rozsudku a argumentuje nesprávným právním posouzením věci. Jako otázku zásadního právního významu vymezuje, zda §879c ObčZ stanoví jako jednu z podmínek pro změnu práva trvalého užívání pozemku na vlastnictví, aby ke dni 1. července 2001 trvalo vlastnické právo osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, k budově, kterou je pozemek zastavěn. Žalobce je přesvědčen, že podstatným a rozhodným datem pro posouzení této podmínky je 1. červenec 2000. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu stanovit další omezující podmínky, z legislativně – technického hlediska by to dozajista nebyl problém. Žalobce prodal budovu č. p. 201 na pozemku p. č. 5/3 v k. ú. S. kupní smlouvou ze dne 22. listopadu 2000 obci S. s tím, že i pozemek má být výhledově obci za velmi výhodnou cenu prodán. Žalobce poukazuje na nejednotnost v rozhodovací praxi soudů vyšších stupňů s tím, že v mnoha jejich rozhodnutích není otázka výkladu §879c ObčZ jako otázka určující řešena vůbec. Navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila. Poukázala na to, že právní závěry odvolacího soudu jsou správné. Navrhuje odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 OSŘ, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání
(§243a odst. 1 věta první OSŘ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 OSŘ.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) OSŘ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) OSŘ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) OSŘ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam
[§237 odst. 1 písm. c) OSŘ].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) OSŘ zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ).
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Poněvadž rozhodnutí soudu prvního stupně nepředchází jiné rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno, dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 OSŘ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 OSŘ ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Žalobce v podaném dovolání vymezuje právní otázku, zda při výkladu §879c ObčZ je podmínkou změny práva trvalého užívání pozemku na vlastnictví také to, aby ke dni 1. července 2001 trvalo vlastnické právo osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, k budově, kterou je pozemek zastavěn. Tato otázka přitom byla pro posouzení věci určující. Poněvadž tato otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, povyšuje to rozhodnutí odvolacího soudu na rozhodnutí zásadního právního významu, když toto rozhodnutí zahrnuje posouzení takové právní otázky, která by v konečném účinku mohla mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů.
V dané věci je uplatněn nárok na určení vlastnictví k pozemku, zastavěného budovou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo zřízeno právo trvalého užívání pozemku. Určující pro posouzení věci je pak výklad §879c ObčZ.
Podle §879c odst. 1 ObčZ právo trvalého užívání pozemku podle §70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, zastavěného budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, a pozemku na něj navazujícího, jestliže takový pozemek souvisí s provozem této budovy nebo stavby, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona na vlastnictví právnické osoby, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno. Pokud právnická osoba, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno, nepožádá stát o změnu tohoto práva na vlastnictví ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti zákona, ke změně práva na vlastnictví nedojde a právo trvalého užívání zaniká uplynutím lhůty jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona (§879c odst. 4 ObčZ). Jak z hlavy osmé ObčZ vyplývá, jde o přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. července 2000 (zákon č. 103/2000 Sb.), a jejich účinnost tedy nastala dne 1. 7. 2000.
Soudy obou stupňů dospěly při výkladu tohoto ustanovení k závěrům, které nejsou v rozporu s hmotným právem. Dovolacímu soudu není známo, že by v rozhodovací činnosti dovolacího soudu byla obdobná problematika již řešena. Dovolací soud se však již v rozsudku ze dne 23. ledna 2007, sp. zn. 28 Cdo 1961/2006 - byť jen nepřímo - otázkou podmínek vzniku transformace práva zabýval. Nárok na transformaci práva trvalého užívání pozemku na jeho vlastnictví, vzniklý podle §879c odst. 1 ObčZ a uplatněný včas podle odst. 4 tohoto ustanovení, nezanikl dnem nabytí účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. (1. července 2001), který ustanovení §879c zrušil
a byl později prohlášen za protiústavní. Ustanovení §879c ObčZ je tedy možné ode dne nabytí účinnosti derogace (od 1. ledna 2005) opět aplikovat. V tomto směru lze výklad ustanovení §879c ObčZ, provedený odvolacím soudem, považovat za správný. Za správný je třeba rovněž považovat závěr odvolacího soudu, že podmínkou vyhovění návrhu ve smyslu citovaného ustanovení je prokázání a) existence práva trvalého užívání pozemku b) vlastnictví budovy, kterou je pozemek zastavěn c) podání žádosti o změnu trvalého užívání na vlastnictví ve lhůtě jednoho roku od 1. července 2000. Odvolací soud pak správně dovodil, že podmínkou pro vyhovění nároku na transformaci práva trvalého užívání na právo vlastnické je, že subjekt tohoto práva byl ke dni 1. července 2001 vlastníkem stavby zřízené na pozemku v trvalém užívání. Z teleologického výkladu znění §879c ObčZ bezesporu lze tyto závěry dovodit. Pokud žalobce splní podmínky §879c ObčZ ke dni účinnosti zákona (ke dni 1. července 2000) a požádá v jednoroční lhůtě ode dne účinnosti zákona o transformaci vlastnictví, žalobce nabude vlastnické právo k pozemku, zastavěnému stavbou jen tehdy, pokud ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti zákona, tedy ke dni 1. července 2001, vlastnické právo ke stavbě nepozbude. Opačný výklad by odporoval záměru zákonodárce sjednotit vlastnictví budovy a pozemku, na němž budova stojí.
Odvolací soud tedy při posuzování vytyčené problematiky aplikoval správný právní předpis a správně jej vyložil. Z obsahu spisu se pak nepodávají (a ostatně ani nebyly tvrzeny) žádné takové vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Rozsudek odvolacího soudu je tedy z pohledu dovolacích námitek správný
a dovolání bylo proto zamítnuto (§243b odst. 2 OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalované, která není právně zastoupena advokátem, nevznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2008
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu