ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.3489.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 3489/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Zrůsta ve věci žalobkyně K. M., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Bc. J. B., a 2) Mgr. E. B., zastoupeným advokátem, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 7 C 80/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2006, č. j. 27 Co 692/2006-63, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha – západ („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. ledna 2006, č. j. 7 C 80/2005-35, rozhodl, že se nahrazuje projev vůle žalovaných nabídnout žalobkyni uzavření kupní smlouvy ve znění uvedeném ve výroku I., jejímž předmětem je spoluvlastnický podíl ideální ¼ pozemku parcela č. 274/1 orná půda o výměře 719 m2 v katastrálním území Z. u P. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je spoluvlastnicí ideální ½ výše uvedeného pozemku, kterou nabyla do spoluvlastnictví s Ing. A. D. na základě smlouvy ze dne 12. 9. 2002. Ing. A. D. prodal kupní smlouvou z 28. 6. 2004 podíl ideální ¼ uvedeného pozemku do společného jmění žalovaných, aniž by jej před tím písemně nabídl ke koupi žalobkyni jako spoluvlastnici, čímž porušil její předkupní právo stanovené v §140 občanského zákoníku („ObčZ“). Žalobkyně požádala žalované, aby jí podíl na pozemku nabídli podle §603 ObčZ ke koupi za cenu stanovenou ve znaleckém posudku, neboť cenu tohoto podílu nebylo možné ze smlouvy z 28. 6. 2004, jejímž předmětem byly i další nemovitosti, zjistit. Žalovaní nebyli ochotni na navrženou smlouvu přistoupit, proto soud svým rozhodnutím nahradil projev jejich vůle. Námitku žalovaných, že výše uvedená smlouva je v části týkající se převodu podílu předmětného pozemku neplatná pro omyl, do kterého byli uvedeni Ing. D. ohledně splnění nabídkové povinnosti vůči žalobkyni, považoval soud za nedůvodnou. Částečná neplatnost smlouvy není možná, protože z ní nelze zjistit dílčí cenu vztahující se k podílu ideální ¼ parcely č. 274/1 a není také možné tuto část smlouvy oddělit od jejího zbytku (§41 ObčZ). Smlouvu jako celek soud posoudil jako platnou, neboť nebylo prokázáno, že by Ing. D. žalované výslovně nepravdivě informoval, když je ujistil, že žalobkyně nemá o koupi předmětného podílu zájem. Bylo na žalovaných, aby si při běžné opatrnosti v souvislosti s uzavřením smlouvy u žalobkyně ověřili, že jí prodávající učinil písemnou nabídku na odkoupení spoluvlastnického podílu v rámci jejího předkupního práva a ona ji odmítla.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 14. prosince 2006, č. j. 27 Co 692/2006-63, ve znění usnesení ze dne 7. července 2008, č. j. 27 Co 692/2006-73, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu na nahrazení vůle žalovaných nabídnout žalobkyni uzavření kupní smlouvy ohledně čtvrtiny pozemku parcely č. 274/1 o výměře 719 m2 v katastrálním území Z. u P. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud rozhodl odlišně od soudu prvního stupně, v jehož rozsudku neshledal pochybení, v důsledku změny, která nastala na straně žalovaných v průběhu odvolacího řízení. Z pravomocného usnesení Okresního soudu Praha – západ z 30. 3. 2006, sp. zn. Nc 1201/2005, totiž zjistil, že byl schválen smír mezi žalovanými a Ing. A. D., podle něhož mimo jiné bylo dohodnuto, že část kupní smlouvy z 28. 6. 2004 týkající se podílu ideální ¼ parcely č. 274/1 v katastrálním území Z. u P. je neplatná a výlučným vlastníkem uvedeného podílu se opět stal Ing. A. D. Podle tohoto usnesení došlo i k zápisu změny vlastnictví ke spornému podílu pozemku na LV č. 2365 zpět na Ing. D. a žalovaní byli jako vlastníci vymazáni. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaní pozbyli věcnou pasivní legitimaci v tomto sporu, neboť již nejsou vlastníky předmětného spoluvlastnického podílu na pozemku, a proto rozhodl jak je výše uvedeno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Žalobkyně uvádí, že žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaných nabídnout jí uzavření kupní smlouvy ohledně podílu na pozemku, který ji nebyl přednostně jako spoluvlastnici nabídnut, podala, jak shledaly soudy obou stupňů, důvodně. Proto také byla v řízení u soudu prvního stupně úspěšná. Jakmile se v průběhu řízení dozvěděla o podání návrhu na uzavření smíru mezi žalovanými a Ing. D. ohledně sporného podílu na pozemku, sdělila soudu v této věci písemně svůj nesouhlas s uzavřením smíru a posléze žalobou ze dne 19. 5. 2006 vedenou u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 6 C 195/2006 napadla uzavřený smír s tím, že byl schválen v rozporu s hmotným právem, konkrétně s §3 ObčZ a obchází §140 a §603 odst. 3 ObčZ. Smír zasáhl do jejího předkupního práva řádně a důvodně uplatněného u soudu a ve svých důsledcích znamená obcházení zákona a nezákonný zásah do práva třetí osoby. U odvolacího soudu pak podala návrh na přerušení odvolacího řízení podle §109 odst. 2 písm. c) OSŘ z důvodu, že v probíhajícím řízení sp. zn. 6 C 195/2006 bude řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, neboť žalovaní opět mohou nabýt pasivní legitimace pro toto řízení. Odvolací soud nesprávně právně její návrh na přerušení řízení posoudil a v důsledku toho i nesprávně rozhodl ve věci samé, když vycházeje z usnesení o schválení soudního smíru sp. zn. Nc 1201/2005, žalobu zamítl, aniž vyčkal skončení řízení ohledně žaloby na zrušení tohoto usnesení. Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ [podle obsahu dovolání jde však o důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a)] a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.
V daném případě šlo o to, že žalovaní byli pasivně legitimováni jen jako spoluvlastníci předmětného pozemku; v průběhu řízení však uzavřeli s třetí osobou – jejich právním předchůdcem – soudní smír, podle kterého je spoluvlastníkem nadále jejich předchůdce a nikoliv žalovaní. Na základě tohoto soudního smíru byl jako spoluvlastník v katastru nemovitostí zapsán namísto žalovaných jejich předchůdce; poté žalobkyně napadla usnesení o schválení smíru žalobou podle §99 odst. 3 OSŘ. Dovolatelka tvrdí, že se poté domáhala, aby řízení bylo přerušeno; takový návrh však spis neobsahuje. Naopak ještě v podání z 12. 12. 2006, doručeném odvolacímu soudu 14. 12. 2006, tedy v den, kdy proběhlo závěrečné jednání u odvolacího soudu, navrhovala žalobkyně, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Návrh na přerušení řízení podala ve věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 7 C 79/2005. V této věci, ve které vystupovala jako dovolatelka, uplatnila stejné dovolací námitky jako v posuzovaném případě (rozdíl je jen v tom, že tam návrh na přerušení řízení podala); lze tedy dovolatelku odkázat i na právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2008, sp. zn. 22 Cdo 1899/2007, kterým bylo její dovolání zamítnuto.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. a/ OSŘ tedy v posuzované věci není dán. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§243b odst. 2 OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelka nebyla úspěšná a žalovaným takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měli právo (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 OSŘ), nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. října 2008
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu