ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.369.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 369/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně JUDr. S. Z., advokátky, správkyně konkurzní podstaty úpadce J. R., obchodní jméno J. R., P. S. P., proti žalované E. R., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 23/2001, o dovolání Jiřího Ratvaje proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2007, č. j. 17 Co 102/2007-257, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 („soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. července 2004, č. j. 23 C 23/2001-146, rozhodl, že se „nepřipouští, aby na straně žalované přistoupil do řízení pan J. R.“. Vyšel ze zjištění, že se žalobkyně z titulu správkyně konkurzní podstaty úpadce J. R. domáhala vypořádání společného jmění manželů R., přičemž J. R. 24. 6. 2004 soudu sdělil, že chce v tomto řízení vystupovat jako vedlejší účastník sporu na straně žalované. Soud prvního stupně uzavřel, že není možné, aby jmenovaný vystupoval ve sporu jako vedlejší účastník na straně žalované proti správkyni konkurzní podstaty, která ho jako úpadce proti žalované zastupuje.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání J. R. usnesením ze dne 23. září 2004, č. j. 30 Co 397/2004-156, usnesení soudu prvního stupně, po analýze věci z hlediska §93 odst. 1 občanského soudního řádu („OSŘ“), potvrdil a odkázal na přiléhavé zdůvodnění soudu prvního stupně.
Přípisem z 28. 3. 2006 podal J. R. soudu prvního stupně návrh na obnovu řízení ve věci usnesení z 19. 7. 2004, č. j. 23 C 23/2001-146 ve znění usnesení odvolacího soudu z 23. 9. 2003, č. j. 30 Co 397/2004-156. Soud prvního stupně tento návrh „na obnovu řízení ve věci jeho vedlejšího účastenství“ usnesením ze dne 27. září 2006, č. j. 23 C 23/2001-239, zamítl. S odkazem na §228 odst. 1 OSŘ uvedl, že žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí, kterým bylo „rozhodnuto ve věci samé“; v daném případě nejde o rozhodnutí ve věci samé, a proto není obnova řízení přípustná.
Odvolací soud k odvolání žalované a J. R. usnesením ze dne 21. května 2007, č. j. 17 Co 102/2007-257, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Se závěry soudu prvního stupně se zcela ztotožnil.
Proti posléze uvedenému usnesení odvolacího soudu podává J. R. dovolání, které opírá o „§238 odst. 1 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c)“ OSŘ, s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má podle jeho názoru ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Jako zásadně právní klade otázku, zda a za jakých okolností se může úpadce účastnit v pozici vedlejšího účastníka řízení o vypořádání společného jmění manželů vedeného mezi správcem konkurzní podstaty a manželem úpadce, resp. zda za určitých okolností může mít úpadce a jeho manžel stejný právní zájem na výsledku tohoto řízení. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soud a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, resp. soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání J. R., zastoupeného advokátem ve smyslu §241 odst. 1 OSŘ, doručené dovolacímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, není přípustné. Podle §238 odst. 1 písm. a) OSŘ je sice přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, avšak musí jít, ve smyslu §240 odst. 1 OSŘ, o dovolání podané účastníkem řízení; tím, a ani vedlejším účastníkem, však J. R. nebyl. V této souvislosti nutno připomenout, že z §228 odst. 1 OSŘ plyne, že k žalobě na obnovu řízení je legitimován toliko účastník původního řízení a z §231 odst. 1 OSŘ vyplývá, že žalobu z důvodů uvedených v §228 a §229 může podat i vedlejší účastník, jestliže vstoupil do původního řízení. V postavení účastníka ani vedlejšího účastníka se J. R. v původním řízení nenacházel, a proto nemohl být legitimován ani k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí jeho návrhu na obnovu řízení ve věci jeho vedlejšího účastenství. Ani skutečnost, že by se J. R. v původním řízení v postavení vedlejšího účastníka řízení nacházel, by nepostačovala k tomu, aby byl legitimován podat dovolání. V zákoně sice není výslovně řešeno, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání, soudní praxe však dovodila, že k podání dovolání vedlejší účastník legitimován není (R 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k tomu, že dovolání podala osoba, která nebyla k podání dovolání v dané věci oprávněná, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. b) OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti dovolatele a ze skutečnosti, že účastníkům řízení náklady dovolacího řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomu usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2008
JUDr. Jiří S p á č i l , CSc.
předseda senátu