ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.3930.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 3930/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce V. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované I. Š., zastoupené advokátkou, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 30 C 34/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. května 2007, č. j. 19 Co 67/2007-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 25 250,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u soudu 19. 4. 2006 se žalobce domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k členskému podílu ve stavebním bytovém družstvu spojeného s právem užívat družstevní byt dále specifikovaný a přikázání členského podílu žalobkyni, která by mu na vypořádání zaplatila 600 000,- Kč. Žalobu odůvodnil tím, že manželství účastníků bylo v roce 1995 rozvedeno, v roce 1996 soud zrušil jejich právo společného nájmu k družstevnímu bytu s tím, že byt bude nadále jako nájemkyně užívat žalovaná, a žalobci uložil byt vyklidit. K vypořádání členského podílu v bytovém družstvu jako zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu v tříleté lhůtě po zániku manželství nedošlo. Členský podíl se tak ze zákona stal předmětem jejich podílového spoluvlastnictví, na jehož zrušení se nedohodli.
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 11. října 2006, č. j. 30 C 34/2006-21, zamítl žalobu, „kterou mělo být zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k členskému podílu včetně majetkové účasti vázané na družstevní byt SBD V. o velikosti 3+1 v prvním nadzemním podlaží domu č. p. 1320 v Dukelské ulici ve V., kterou měl být členský podíl (majetková účast) přikázán do vlastnictví žalované a žalované stanovena povinnost vyplatit žalobci na vypořádání členského podílu částku 600 000,- Kč“. Rozhodl také o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem téhož soudu z 16. 11. 1995, sp. zn. 10 C 152/95, který nabyl právní moci 8. 12. 1995. Zánikem manželství zaniklo podle §148 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (dále „ObčZ“), bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Rozsudkem soudu prvního stupně z 27. 6. 1996, sp. zn. 8 C 20/96, který nabyl právní moci 20. 12. 1996, bylo ve smyslu §705 odst. 2 ObčZ zrušeno právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu SBD V. v prvním podlaží domu č. p. 1320 v Dukelské ulici ve V. s tím, že byt bude nadále jako členka družstva a výlučný nájemce užívat žalovaná, a žalobci bylo uloženo byt vyklidit po zajištění náhradního bytu. Žalovaná se tak stala výlučnou členkou družstva a k vypořádání v rámci zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví účastníků zůstala hodnota členského podílu. K jeho vypořádání dohodou účastníků nedošlo a žádný z nich ani nepodal návrh na jeho vypořádání u soudu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 590/2003, soud prvního stupně uvedl, že tím nastaly účinky domněnky vypořádání tohoto majetkového práva podle §149 odst. 4 ObčZ. Ten stanovil, že nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů k jeho vypořádání dohodou nebo rozhodnutím soudu k návrhu podaným některým z manželů v této tříleté lhůtě, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádají podle stavu, v jakém každý z nich věci v bezpodílovém spoluvlastnictví pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. V případě hodnoty členského podílu se tak žalobce mohl na žalobkyni domáhat zaplacení poloviny hodnoty členského podílu. Jde již jen o majetkové právo jednoho z manželů vůči druhému a žalobce je mohl u soudu uplatnit poprvé v den, kdy nastaly účinky domněnky podle §149 odst. 4 ObčZ, tj. 8. 12. 1998, kdy uplynuly tři roky od zániku bezpodílového spoluvlastnictví (k němuž došlo rozvodem manželství). Tímto dnem začala také běžet obecná tříletá promlčecí lhůta podle §101 ObčZ, která uplynula dnem 8. 12. 2001. Protože žalobce podal žalobu až 19. 4. 2006, a žalovaná vznesla námitku promlčení, byl jeho nárok na zaplacení poloviny hodnoty členského podílu promlčen.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. května 2007, č. j. 19 Co 64/2007-42, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a právní posouzení věci považoval za správné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) s tím, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, neboť řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Žalobce uvádí, že si je vědom toho, že dovolání je oponenturou rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 590/2003 a „v zájmu stručnosti odkazuje ohledně režimu majetkové účasti a členského podílu na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1242/99“. Podle žalobce z rozsudku o zrušení práva společného nájmu účastníků jako bývalých manželů k družstevnímu bytu toliko plyne, že členský podíl nemůže být v budoucnu přikázán tomu manželovi, který není nájemcem bytu. Takový rozsudek však nemůže „fakticky založit vypořádání BSM (SJM), tj. stav, kdy rozsudkem v bytové věci byla jednomu z rozvedených manželů přikázána práva vlastnická (tj. práva významnější) a druhému manželovi práva majetková (o kterých navíc tímto rozsudkem rozhodnuto nebylo a ani být nemohlo).“ Žalobce považuje za otázku zásadního významu, zda „lze provésti rozsudkem v bytové věci transformaci práva vlastnického na právo majetkové včetně dopadů transformace na účastníka“. Navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná se vyjádřila tak, že navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť právní posouzení věci odvolacím soudem je správné. Poukazuje na to, že rozhodnutím soudu podle §705 odst. 2 ObčZ o zrušení práva společného nájmu manželů k družstevnímu bytu po rozvodu manželství s určením, který z manželů bude nadále jako člen družstva nájemcem bytu, zaniká společný nájem a společné členství manželů v družstvu a předmětem vypořádání zůstává hodnota členského podílu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, avšak není přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud v rozsudku z 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 590/2003, uveřejněným pod C 2527 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck (dále „Soubor rozhodnutí“) uvedl, že „pokud po zrušení práva společného nájmu družstevního bytu podle §705 odst. 2 věty druhé ObčZ nedojde mezi rozvedenými manžely k vypořádání hodnoty členského podílu ve stavebním bytovém družstvu, náležející do jejich bezpodílového spoluvlastnictví, dohodou ani rozhodnutím soudu k návrhu podanému ve lhůtě tří let od zániku manželství, může se manžel, který se nestal členem družstva, po uplynutí této lhůty, domáhat na druhém manželovi, aby mu vyplatil polovinu hodnoty členského podílu. Toto právo se v uvedeném případě promlčuje v obecné lhůtě tří let, která počne běžet od okamžiku, kdy nastaly účinky domněnky vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů podle §149 odst. 4 ObčZ“. Soud prvního stupně z tohoto rozhodnutí také vycházel a s jeho právním posouzením se dovolací soud ztotožnil. Dovolací soud nemá důvod se od závěrů vyslovených v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 590/2003 odchylovat. Oproti věci vedené pod sp. zn. 22 Cdo 590/2003 v této další věci i z dovolání žalobce vyplývá, že žalobou se domáhá zrušení podílového spoluvlastnictví k členskému podílu v bytovém družstvu, přičemž je vzhledem k již uvedeným závěrům zřejmé, že nemůže s úspěchem obstát. Rozsudek odvolacího soudu je tak v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není ani v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud jen připomíná, že uvedený rozsudek Nejvyššího soudu odkazoval i na rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1242/99, který žalobce v dovolání zmiňuje. Konečně k úvahám žalobce o důsledcích rozhodnutí soudu podle §705 odst. 2 ObčZ je namístě připomenout, že také velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku ze 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, publikovaném v Souboru rozhodnutí pod C 1528, uvedl, že „v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož součástí je i hodnota členského podílu, nelze při stanovení její výše vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu. Jde o hodnotu, jejíž cena se pro účely uvedeného řízení stanoví cenou obvyklou, tj. cenou, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout“.
S ohledem na skutečnost, že předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ v daném případě nejsou naplněny, dovolací soud podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
Žalobce je povinen podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty představují odměnu advokátky za vyjádření k dovolání podané podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., ve výši 24 650,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 2x 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.), a činí celkem 25 250,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto usnesení, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. června 2008
JUDr. Marie R e z k o v á
předsedkyně senátu